Kdo by nechtěl porozumět duši dítěte, když se říká, že přece v každém z nás je kus dítěte? Kdo z nás by netoužil se aspoň na chvilku zas navrátit do dětských let? Někteří dospělí už sami sebe nikdy nenašli, pro ně se může tato kniha stát odrazovým můstkem na cestě sebeobjevování, znovunalezení těch částí sebe sama, které zůstaly ztraceny v časech dětských her. Tato kniha je určena též pro ty, kteří vnímají potřeby dítěte a hledají způsob, jak dětem pomoci vyrůst v odolné jedince i přes jejich nepříznivé životní zkušenosti.

Autorka knihy, Violet Oaklander, která vystudovala klinickou psychologii, manželské a rodinné poradenství a též speciální pedagogiku, a je tedy opravdu expertkou ve svém oboru, svou knihu pojala velmi originálním a netradičním způsobem. Kniha je rozdělena do 12 částí, kde se autorka zaměřuje na dětskou fantazii, na vyjadřování dětských pocitů pomocí malování, ručních výtvorů a prací, vyprávění příběhů, dramatizace či terapie hrou. Jedna z obsáhlejších kapitol je též věnována poruchám chování. Kniha je velmi čtivá, obsahuje řadu kazuistik, ukázek obrázků malovaných dětmi a zejména mnoho autorčiných osobních postřehů.

Autorka při terapeutické práci s dětmi podněcuje děti k vyjádření svých pocitů prostřednictvím malby, práce s hlínou či plastelínou, hry s vodou, koláží či vyprávění příběhů. Každá z těchto použitých technik obsahuje řadu kazuistik z vlastní autorčiny psychoterapeutické praxe, a dále též reálné obrázky malované dětmi, se kterými autorka pracovala. Každý takový obrázek obsahuje podrobné vysvětlení, proč jej dítě namalovalo, jak se cítilo, když jej malovalo, atp. U většiny obrázků autorka děti vyzývá, aby se staly něčím ze svého obrázku a mluvily o tom, jak se cítí. Například, když dítě namaluje sopku chrlící lávu, autorka jej povzbudí, aby se vžilo do té sopky, kterou namalovalo a popsalo své pocity. Například: „Já jsem sopka, která má uvnitř lávu. Ta láva je můj hněv…“ apod.

Jednu velmi obsáhlou kapitolu autorka věnuje poruchám chování a postupům, jak s dětmi s poruchami chování pracovat. Velmi zajímavá část je věnována dětskému hněvu. Dle autorčiných slov je pro děti nalezení přímého vyjádření vlastního hněvu jedním z nejtěžších úkolů. Hněv je totiž tou nejobávanější, nejodmítanější, nejpotlačovanější a nejvíce ohrožující emocí, dle autorčiných slov to bývá ta nejdůležitější a nejhlouběji usazená překážka na cestě k celistvosti a zdraví jedince. Velmi čtivě je též pojatá část zabývající se prací s hyperaktivními dětmi či naopak s dětmi uzavřenými, autorka v knize popisuje, jak tyto děti vnímá jejich okolí a jak se ony samy cítí, a proto se tak či onak projevují navenek.

Kniha je určena nejen odborníkům zabývajícím se dětskou psychikou, ale dle mého názoru i rodičům, kterým kniha přiblíží dětský svět, věřím, že každý rodič si v knize najde kus ze svého dítěte. Nalezne tam vysvětlení a účinné postupy, jak zvládnout a lépe pochopit hněv, strach, agresivitu či hyperaktivitu u vlastního dítěte. Autorka s dětmi při terapiích pracuje velmi nenásilnou a hravou metodou, takže si ke každému dítěti nakonec najde cestu.

Na závěr bych ještě ráda zmínila pár autorčiných postřehů, kterými je hustě protkána celá kniha.

„Malé dítě nemá problémy se sebeúctou, prostě je. V plném slova smyslu existuje.“

„Silné vědomí sebe je dobrým předpokladem pro kvalitní kontakt s okolním prostředím a lidmi v něm.“

„Malé děti neobviňují za své problémy rodiče či okolní svět. Myslí si, že samy jsou špatné, že udělaly něco špatně, že nejsou dostatečně chytré, hezké.“

Každý z těchto postřehů nutí čtenáře k hlubšímu zamyšlení. Věřím, že nejeden odborník, ale i rodič si z této úžasné a originální knihy vezme ponaučení a zároveň jim kniha napomůže nahlížet okolní svět očima dítěte, což je pro komunikaci s dětmi nesmírně cenná zkušenost.

Violet Oaklander, autorka knihy Třinácté komnaty dětské duše, je americká psychoterapeutka s doktorátem z psychologie a vysokoškolskými diplomy ze speciální pedagogiky a manželského, rodinného a dětského poradenství. Je autorkou několika knih a řady odborných článků, pracovala několik let jako ředitelka Centra pro terapii dětí a dospívajících v Kalifornii, kde se věnovala mimo jiné emočně narušeným dětem, je jednou z významných propagátorek využití gestalt terapie v dětském věku a dospívání, školitelkou v gestalt terapii, matkou tří dětí a v neposlední řadě člověkem, který dokáže vnímat dětský pohled na svět a komunikovat s dětmi způsobem, který je jim blízký. Při čtení knihy mě stále znova napadalo, že ji psal člověk, který má nejen velké množství osobních zkušeností s psychoterapií dětí a prací s rodinami, ale především člověk, kterému na dětských klientech skutečně záleží a proto aktivně hledá a zkouší nové postupy, jak se k nim přiblížit, porozumět jejich skrytým emocím a trápení a pomoci jim je zpracovat. Autorčiny zkušenosti, zájem o děti, otevřenost, kreativita a otevřené odmítání interpretování a hodnocení toho, co dítě prožívá, jsou z mého pohledu základními bonusy této knížky o 360 stránkách.

Podtitul publikace, který zní Tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie, je trefný, protože ač autorka čtenářům předkládá opravdu nepřeberné množství různých technik, postupů, modelových situací či nápadů, opakovaně zdůrazňuje, že jejím cílem nebylo sestavit návod pro práci s dětmi, ale inspirovat a motivovat k neustálému tvoření, hledání, obměňování, přizpůsobování předložených inspirací konkrétnímu dítěti, jeho potřebám, tempu i schopnostem. A právě to je mi na knize moc sympatické. Projevuje se zde fakt, že je Oaklander i lektorkou, která se věnovala školení gestalt terapeutů a ví, co je zapotřebí zdůraznit a v čem terapeuty povzbudit. Ve 12 kapitolách autorka ukazuje, jak je v terapii možno využít malování, imaginaci, práci s různými materiály (plastelína, hlína, voda, dřevo, papír apod.), vyprávění příběhů, poezii, práci s loutkami, jak je důležité rozvíjet smysly a naučit děti vnímat vlastní tělo a to, co se kolem něj aktuálně děje, jak je možné využít dramatizaci, pískoviště či hru. Věnuje se popisu terapeutického procesu i vybraným tématům, s nimiž se terapeuti při své práci s dětmi často setkávají, a to např. agresivnímu chování, projevování a zvládání hněvu, uzavřenosti, strachu, tělesným symptomům, traumatickým zážitkům, pocitům viny i autistickým projevům. Neopomíná zmínit i specifika terapie s dospívajícími a dospělými a zaměřuje se krátce také na školu či rodinu jako celek a její jednotlivé členy.

V závěru je autorka velmi osobní a odhaluje čtenářům část svých vlastních prožitků a zkušeností z rodinného života a událostí, které ji formovaly. Kladně hodnotím velké množství odkazů na další literaturu, kterou je možné při terapii dětí využít, včetně redakčního doplnění odkazů na zdroje v českém jazyce. Ač je na můj vkus v knížce místy až příliš mnoho příkladů z vlastní práce autorky s konkrétními dětmi bez uvedení širších souvislostí, může být knížka nepochybně bohatým zdrojem inspirace jak pro psychoterapeuty, tak i pro psychology, psychiatry, arteterapeuty či pedagogy. Na prvním místě zde totiž není odborné povídání o dětech, ale činnost s dětmi. Opatrně, srozumitelně, postupně, ale od prvního okamžiku také otevřeně a s přímým zapojením dítěte. Na závěr si dovolím ještě jeden osobní postřeh. Kdybych nepátrala po věku autorky a době, kdy knihu napsala, zakončila bych recenzi slovy o tom, že jde o moderní publikaci současné autorky. Jelikož už vím, že tomu tak není, nezbývá mi, než vyjádřit obdiv nad tím, jak aktuální jsou postřehy a komentáře, která Violet Oaklander napsala před několika desítkami let.

Kniha má podtitul Tvořivá psychologie v duchu gestalt terapie. Podívám se na Wikipedii, co je gestalt terapie. Takže gestalt terapie je humanistický, prožitkový a psychosomatický směr v psychoterapii. Osoby jsou představovány jako otevřené systémy provázané se svým okolím. Cílem je u osob dosáhnout sjednocení těla, pocitů a rozumu. Vyrovnanost osobnosti nastává, když vnější projevy (vědomí – vyjadřování, chování, vzhled, činy) souhlasí s vnitřními pocity (podvědomí – emoce, pohnutky, pudy).

Dle mého je to terapie, kde je výsledkem vyrovnaný člověk. A můžu vám říct, že dle této knihy to funguje. Je skvělá. Díky ní se na různé „nenormální“ projevy dětí dívám jinýma očima. Dala mi hodně podnětů, proč se děti mohou chovat tak, jak se chovají. Je určena pro dospělé, aby pochopili děti i sami sebe. Když se třeba v dětství ztratili na cestě sebeobjevování.

Violet není autorkou ani jedné z popisovaných metod, ale používá je velmi orginálně a tvořivě. Mluví k dětem jednoduše a přímo. Způsobem, kterým bychom asi všichni chtěli od svého okolí, ale málokdy se ho dočkáme.

První vydání této knihy bylo v roce 1978 a je úžasné, že tyto poznatky se dají výborně použít i o 40 let později a to dnes, v této době. Kniha není vyloženě odborná, takže se čte dobře i čtenáři, který nemá vzdělání v oboru psychologie.

Popisuje postupy metod, které používá. Často dává příklady z praxe, ale je zajimavé, že vlastně popisuje prožitek dítěte, ale ne jeho analýzu. To je velmi důležité.

Kniha obsahuje dvanáct kapitol, kdy má většina kapitol i podkapitoly. Je tu fantazie, malování, ruční výtvory a práce, vyprávění příběhů, poezie a loutky, smyslová zkušenost, dramatizace, terapie hrou, terapeutický proces a poruchy chování. Ve fantazii ukazuje příklady metod, kde povídá nějaký příběh a na jeho základě děti vyprávějí i o svém životě. To jsem nejvíce obdivovala na vedení jejích terapií. Jak je citlivá, znalá a umí správně vést dialog, kde se postupně dopracují k jádru problému. Sebe a dítě staví na stejnou úroveň a je k nim upřímná, což děti hodně oceňují.

Nejvíce mě zaujaly poruchy chování. Hodně čtu v okolí, že má často dítě problémy s pomočováním. Skvěle se zde o tom autorka rozepsala. Myslím, že rodiče, kteří si to přečtou, mohou pochopit, kde by mohl být problém. Nebo mohou nasměrovat dítě, aby si něco uvědomili. Protože pomočování je známkou jeho zdraví. Než se začalo pomočovat, nebylo schopné vyjádřit, to co chtělo, co potřebovalo. Mnohé děti, které k ní přišly kvůli nočnímu pomočování, byly roztomilé a hodné a málokdy zlobily. Je to tu prostě zajimavě rozepsáno.

Dále se tu věnuje agresivitě chování, hněvu, hyperaktivnímu dítěti, uzavřenému dítěti, strachu a závislosit na někom. To jsou tak neuvěřitelné záběry, že jsem to fascinovaně četla a dělila se o tyto myšlenky s manželem nebo dcerou, protože jsem to prostě musela někomu říct. Když jsem četla o fantazii, tak jsem zapojila zase své dva syny a něco jsme vyzkoušeli. Prostě mě kniha neuvěřitelně zaujala a bavila.

V závěru rozebírá komunikaci, ve které vidí hodně lidí problém. Ale upozorňuje, že příčina problému může vězet mnohem hlouběji. Pokud je komunikace předložena jako problém, většinou se pak pocitům a emocím nedostává sluchu, pozornosti a přijetí. Vést s někým rozhovor je celkem umění.

Dalo by se o knize napsat spoustu věcí, ale víte co? Jestli vás zaujala, přečtěte si ji. Stojí to za to. Myslím, že budete hodně překvapeni. Určitě je nápomocná a prospěšná. Je psána srozumitelně, takže věřím, že vás bude bavit a fascinovat jako mě.

Tato kniha je druhé vydání a na stránkách portálu jsou i ukázky z knihy.

Hodnocení: 100%