Truchlení už není tabu
Verena Kast: Truchlení. Fáze a šance psychického procesu. – rec. Martin Pešek

Verena Kast, švýcarská analytička a prezidentka Institutu C. G. Junga v Curychu, se ve své poslední knize zaměřila na poměrně opomíjené téma ztráty blízkého člověka a na proces truchlení. V posledních letech došlo k prolomení tabu kolem smrti a umírání. To, co autorka považuje za problematické, je přetrvávající tabu spojené s truchlením. Většina lidí včetně pracovníků pomáhajících profesí stále neví, jak k truchlícímu člověku přistupovat a řeší konfrontaci se zármutkem tím, že se tématu ztráty vyhnou. Kvůli absenci rituálního truchlení pozůstalí zažívají pocit vyloučení, postrádají sdílení, stydí se za své pocity nebo pochybují o svém psychickém zdraví.

Verena Kast předkládá čtenářům důkazy o tom, že truchlení je psychologický proces nejvyšší důležitosti, se zásadními dopady pro zdraví. Podle ní je každý člověk ve svém sebeprožívání do takové míry závislý na lidech kolem sebe, že pak nutně prožívá smrt milovaného člověka jako „zející díru v sobě“ nebo „rozdrcení celé své osobnosti“. Autorka zaznamenávala po dobu deseti let sny truchlících lidí a jejich analýzou došla k závěru, že nevědomí poskytuje pozůstalým určitý návod k truchlení. Sny vedou truchlícího k tomu, aby prošel všemi fázemi a mohla být vytvořena nová identita pozůstalého ve světě, ve kterém už blízký člověk chybí. Tento svůj předpoklad názorně ilustruje obsáhlou kazuistikou.

Prostřednictvím příběhů z vlastní terapeutické praxe poukazuje na úskalí nedostatečného nebo neúplného truchlení. Každá fáze truchlení skrývá nebezpečí, že se v ní člověk zabydlí a další potřebné fáze nepodstoupí. Vytěsňování smutku může vést k depresivním reakcím, nezřídka se u pozůstalých objevují psychosomatické obtíže, které lidem nedávají „smysl“. Smutek mívá depresivní podtón zejména, když jsou přítomny problémy ve fázi otevřených emocí. Nevyjádřený hněv a pocity viny jsou častou komplikace procesu truchlení.

Kniha nabízí specifický návod pro terapeuty, jak s pozůstalými pracovat, jak porozumět jejich snům, které mohou skrývat vodítko ke zvládnutí náročné cesty truchlení. Jakkoli to zní paradoxně, prožitím zármutku se můžeme uzdravovat, neboť tato emoce způsobuje změnu. A o změnu jde v terapii především.

Martin Pešek

Recenze zpracována pro časopis Psychologie Dnes