Autorka této knihy, Verena Kastová, je švýcarská psycholožka, známá naším čtenářům z řady jejích knih vydaných nakl. Portál. Má blízko k Jungově analytické psychologii (přednáší na curyšském Institutu C.G. Junga) a je hlavně v německé jazykové oblasti známa svými velmi zdařilými, široce přístupnými publikacemi atraktivních psychologických témat. Patří mezi ně i kniha, která je předmětem naší recenze. Téma úzkost patří nejen ke klíčovým konceptům psychologie, ale zrozena z filosofických reflexí S. Kierkegaarda a M. Heideggera, který psal o zúskotňující povaze lidského bytí a o úzkosti vyjevující existentní nicotu, patří také k dominantním tématům existenciální a klinické psychologie. Celá řada velmi významných, fenomenologicky orientovaných psychologů analyzovala pocit úzkosti jako zvláštní formu strachu z něčeho co nemá jasný předmět a zabývala se podrobně jejím vlivem na tělesný a duševní život člověka. Kastovánavazuje novými příspěvky a podněty na tuto dlouholetou tradici (připomeňme si, že ji v nakl. Portál reprezentuje významné dílo F. Reimanna Základní formy strachu, 1999).

V předmětné knize Kastová nejprve orientuje čtenáře v problémech úzkosti jako „důvěrně známého pocitu“, který lidé často vyjadřují slovy: „jsme nervózní, cítíme napětí, zmatek, jsme ve stresu“ a zaměňují ji se strachem. V pocitu úzkosti však vystupují především „zúžení, soužení, tíseň, stísněnost“ a „k bytostné úzkosti patří, že se nám hůř dýchá“. Vedle podrobného a velmi plastického popisu stavu úzkosti Kastová zdůrazňuje, že mění nejen nás samé (např. dochází k dočasné ztrátě identity), ale také, že „úzkost mění náš vztah k lidem“ a ke světu vůbec. Úzkost snižuje kvalitu prožívaného života a jejími podněty jsou tíseň a očekávané nebo již existující nebezpečí. Další text této knihy je pak pestrou paletou hlubokých, ale srozumitelně podávaných analýz fenoménu úzkosti ve všech jeho podstatných souvislostech, tedy jak se projevuje, co ji způsobuje, jak se s ní lidé vyrovnávají, podrobně jsou zde analyzovány i shora zmíněné „podněty existenciální filosofie“ (Kierkegaard, Heidegger), dále aspekty úzkosti jako je napětí a jeho uvolnění, znejistění a  hledání nových jistot, „kontrola úzkosti pomocí mechanismů jejího zvládání, velmi působivý popis situací v nichž úzkost vzniká, velmi podrobný výčet a  charakteristika úzkostných poruch (nutkavé poruchy, panické ataky, fobie, úzkostné důsledky traumat, další druhy a terapie těchto stavů). Velmi významné a  obsahově v mnoha směrech jedinečné jsou analýzy forem vztahové úzkosti (z možné ztráty, z možného rozchodu, „z možné ztráty vlastního já“, z „každodenních zdrojů zklamání“, „sexuality – mezi bezpečím a úzkostí“, „úzkosti z intenzity milostných citů“ a další). Knihu ukončuje kapitola o symbolech úzkosti, kterou reprezentují především, ale nikoli jenom, úzkostné sny a zcela poslední kapitola s originálním názvem Odvaha k úzkosti, v níž autora této malé encyklopedie psychologie úzkosti, poukazuje na to, že „úzkost není jen rušivá emoce“, neboť: „Vyzývá nás, abychom rozvíjeli ty aspekty své identity, které jsou pro nás podstatné. Pak můžeme lépe vidět co nás zúzkostňuje a přiměřeněji s tím zacházet. Díky úzkosti můžeme také prohlédnout“. Tím se tato kniha stává nejen přehledným pojednáním o vrcholně významném problému života, ale také cennou výzvou k sebepoznávání.

Milan Nakonečný

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál