Jan Benda, psycholog a psychoterapeut přednášející na FF UK v Praze, označuje sám sebe jako terapeuta, výzkumníka a duchovního hledače. Věnuje se konceptu všímavosti, absolvoval výcvik satiterapie a Pesso Boyden psychomotorické psychoterapie. Opakovaně pobýval v meditačních centrech na Srí Lance, což mělo zřejmě výrazný vliv jak na jeho vnímání okolního světa i sebe samého, tak i na knihu, kterou se rozhodl napsat. Jak sám autor udává, pobyt v lesních buddhistických klášterech mu díky všímavosti pomohl poznat jeho vlastní mysl víc než studium psychologie nebo psychoterapeutické výcviky.

Knížka Všímavost a soucit se sebou s podtitulem Proměna emocí v psychoterapii je knížkou, kterou podle mého názoru lidé toužící po sebepoznání, seberozvoji a rozvoji vlastní všímavosti nebudou chtít odložit a budou si přát, aby ještě neskončila, aby v ní ještě něco bylo. Při čtení jsem měla pocit, že knížka zcela přirozeně plyne od první do poslední stránky, že je v ní velmi dobře propojen nadhled s hlubokým poznáním člověka, moudrost s hravostí, teoretické základy pevně vystavěné na řadě výzkumů se srozumitelností a teorie s praxí. Pokud chce čtenář z knížky o necelých 230 stránkách načerpat to, co mu autor nabízí, nebude ji moci jen přečíst, ale bude potřeba, aby ji zároveň s čtením a přemýšlením i spoluprožíval, v čemž mu bude skvělým vodítkem 18 cvičení na podporu všímavosti a rozvíjení soucitu se sebou samým. A je nutno dodat, že místy jde v těchto cvičeních o velké výzvy. Toto vše ocení jak psychoterapeuti a psychologové, tak také čtenáři, kteří mají zájem o sebepoznání a seberozvoj, kteří by se rádi naučili rozpoznávat a zpracovávat vlastní emoce a jsou spirituálně zaměřeni.

Kniha je rozdělena do čtyř částí, které mají dohromady 21 kapitol. V první části se autor zabývá vysvětlením toho, jak nám všímavost pomáhá měnit postoj k tomu, co prožíváme, druhá je zaměřena na popis a rozlišení automatických a reflexivních emocí, jejich smyslu v našich životech, a také na tzv. "vznešené postoje", které nám mohou pomoci se zvládáním trápení. Třetí část klade důraz na psychoterapeutickou změnu a postupy, jimiž je možno rozvíjet v rámci psychoterapeutické praxe všímavost klienta. Pozornost je věnována také pocitům studu, které Benda považuje za zásadní a tomu, jak je možné tyto pocity eliminovat, jak jim porozumět a zpracovat je, ale také ostatním zásadním emocím a konceptu "Já". Ve čtvrté, závěrečné části knížky čtenáře čekají tři konkrétní psychoterapeutické techniky, jimiž jsou focusing, "krocení démonů v nás" a "technika ideálních rodičů".

Jak jsem naznačila v úvodu, autorovi se dle mého názoru podařilo opravdu bravurně propojit množství informací, pocházejících z řady výzkumů, s moudrostí a poznáním buddhistických mnichů, či chcete-li "introspektivní fenomenologickou psychologii Buddhovy nauky s exaktním přístupem Západu", jak sám udává. Opravdu mimořádně zdatně propojuje různé teoretické pohledy na zpracovaná témata s praxí, spiritualitu s vědou, zkušenosti s návrhy, kterým směrem by se mohly ubírat další výzkumy. Věnuje se vzniku a dopadu působení maladaptivních emočních schémat, která se vytvářejí v dětství a zdůrazňuje význam korektivní emoční zkušenosti v rámci psychoterapie a schopnosti akceptovat i nepříjemné pocity. Zastává názor, že meditace může být velmi přínosná pro psychoterapeuty, ale není jejím zastáncem pro práci s klienty, pro niž doporučuje spíše rozvíjení všímavosti a soucitu se sebou samotným.

V knize najdeme řadu informací o tom, jak se stud podílí na vzniku a udržování řady psychických poruch (např. úzkostné poruchy, poruchy nálady či osobnosti, poruchy příjmu potravy aj.), přičemž se autor opírá o nejnovější výzkumy v této oblasti i o vlastní postřehy z praxe. Mimo to seznámí čtenáře se základními potřebami, obrannými mechanismy i mechanismy změny lidského prožívání. Jedenáctá kapitola je věnována čtyřem vznešeným postojům, které nám mají umožnit akceptovat vše, co prožíváme. Velmi hezky je popsáno, jakým způsobem je možné rozvíjet všímavost klienta i to, jak důležitý je pro naše duševní zdraví soucit se sebou. Kniha končí popisem konkrétních psychoterapeutických technik a je proložena také řadou příkladů z praxe a příběhů. V závěru má čtenář možnost najít odkazy na další literaturu k tématům, jimž je kniha věnována, i slovníček hlavních pojmů, což považuji rovněž za velké plus.

Jak je zřejmě patrné z celé této recenze, knížku vřele doporučuji nejen k zapůjčení z knihovny, ale k zakoupení, protože vnímavému čtenáři přináší celou řadu podnětů, k nimž se může neustále vracet. Není to publikace k přečtení, ale spíše promyšlená a doslova i "prožitá" a "k prožívání nabádající" příručka k práci na sobě samotném.

Po roce 2000 začala „všímavá revoluce“, kdy se dva a půl tisícileté znalosti a zkušenosti buddhistických mnichů, získané pečlivou introspekcí, staly předmětem zkoumání psychologů a neurovědců.

Kniha Jana Bendy: Všímavost a soucit se sebou je důkladným a poctivým hledáním paralel mezi buddhistickými teoriemi a současnými psychologickými teoriemi duševních nemocí a zdraví.

Autor precizně argumentuje, čím je všímavost prospěšná pro rozvoj duševní zdraví a jak jí využít v psychoterapii. Nabízí kompaktní teorii zdrojů duševních nemocí (stud, pocit méněcennosti) a metod úzdravy (soucit se sebou).

Je to hutný text, odkazuje se na 543 literárních zdrojů.

Benda si v této knize klade dvě otázky.

1. Jaké jsou kvality všímavého terapeuta a jak tyto kvality ovlivňují terapeutický proces?

2. Jak můžou klienti, zápasící s emočními a vztahovými potížemi dosáhnout podobné vyrovnanosti, soucitu se sebou a sebe-přesažení, jako dlouhodobě meditující, aniž by museli radikálně změnit svůj životní styl a na několik let se zavřít do buddhistického kláštera?

V úvodu knihy autor popisuje základní účinky meditace všímavosti: koncentraci nebo zklidnění, emoční rozvoj jako důsledek všímání si procesů v mysli i těle, kultivování laskavého a soucitného postoje k sobě a rozvoj sebe-přesažení jako protiklad k sebe-vztažnosti.

V dalších kapitolách pak autor podrobně rozpracovává teorii emocí. Věnuje se především studu nebo toxickému studu, za který označuje pocity méněcennosti, nedostatečnosti, bezcennosti nebo sebe-znehodnocení. Tento stud autor považuje za základní faktor v etiologii mnohých duševních poruch: úzkostných poruch, poruch nálad, posttraumatické stresové poruchy nebo dalších poruch vznikajících jako následek prožití těžkého stresu, poruch osobnosti, poruch příjmu potravy a závislostí.

Ač se tento popis může zdát příliš zjednodušující, je v knize pečlivě vyargumentován a podpořen mnoha zdroji.

Za protipól toxického studu a za základ duševního zdraví autor považuje soucit se sebou, který se kultivuje praxí všímavosti.

Soucit se sebou dle autora dítě rozvíjí v ranním dětství. Cituje teorii podpůrného prostředí Donalda Vinnicotta, bezpečné citové vazby Johna Bowlbyho, sebe-konejšení Paula Gilberta a základních potřeb Alberta Pessoa. Autor vyslovuje tezi, že „pokud jsme nevyrůstali v ideálním podpůrném prostředí, náš mozek si místo zkušeností s naplňováním vlastních potřeb vytvořil nouzové obranné mechanizmy: maladaptivní emoční schémata, díky nímž vždy typickým způsobem odvádíme pozornost od nejpalčivějších pocitů, k naplnění potřeb však nedochází“. Definuje maladaptivní emoční schéma, jako zafixovanou paměťovou strukturu, která se vytvořila v dětství jako reakce na emočně nezvladatelnou situaci a je automaticky aktivovaná v reakci na podobnou událost.

Jaká je cesta k překonání maladaptivního emočního schématu? Především všímavost: terapie i meditace vytvářejí podmínky pro to, aby si meditující nebo klient všiml, že prožívá to, co prožívá a tento fakt přijal. To samotné vede ke změně. Autor podává množství psychologických a neurologických výzkumů, které tuto teorii změny potvrzují.

V závěru autor podrobně popisuje psychoterapeutické postupy, které vedou k rozvoji všímavosti u klienta.

Pak se podrobně věnuje třem terapeutickým metodám, které vedou k překonání maladaptivních emočních schémat. Tyto je podle něj možné adaptovat do jakéhokoliv terapeutického přístupu.

Za tyto metody považuje fokusing, techniku krocení démonů jako dialog s vnitřním kritikem a techniku ideálních rodičů.

Jednotlivé metody dokládá velmi ilustrativními fragmenty přepisů terapeutických sezení.

Kromě teorie a popisů terapeutických metod, kniha čtenáři nabízí 14 cvičení k rozvoji všímavosti a soucitu se sebou.

Kniha je určená především pro terapeuty, kteří chtějí více porozumět „všímavé revoluci“ a jsou otevřeni možnostem rozšířit své terapeutické dovednosti.

Může být zajímavá pro praktikující buddhisty různých škol, pokud se zajímají o psychologické a neurobiologické pozadí meditací.

Širokou veřejnost může odrazovat příliš patologizující odborná terminologie (např.: maladaptivní emoční schéma). „Laický“ čtenář však může mít užitek z cvičení k rozvoji všímavosti a z přepisů terapeutických sezení.

Recenzovanou knihu vydává nakladatelství Portál a tímto počinem dále rozšiřuje své literární portfolio v oblasti psychologie určené nejen odborné veřejnosti z řad psychiatrů, psychologů a psychoterapeutů, ale i zájemcům z řad laiků.

Autor PhDr. Jan Benda je psychologem a zkušeným psychoterapeutem, který svou dlouholetou psychoterapeutickou praxi rozšiřuje o výzkum a přednáškovou činnost. Autorova znalost ústředního tématu knihy, tj. všímavosti (mindfulness), je dána nejen dlouhodobým zájmem o tento fenomén, znalostí buddhistické psychologie a studiem soudobého neuro výzkumu, ale je podpořena i jeho osobní zkušeností s meditační praxí během pobytů na Srí Lance.

Termínu “všímavost” (mindfulness) se v současnosti lze vyhnout jen obtížně. Vlna zájmu dosáhla takových rozměrů, že se všímavostí lze setkat nejen v psychologii, psychoterapii, koučinku, ale i v korporátní ekonomické sféře. Zároveň se ale začínají objevovat i názory poukazující na možné důsledky nekritické aplikace všímavosti.

Velký přínos recenzované knihy vidím právě v tom, že všímavost prezentuje v náležitém kontextu nejen buddhistické psychologie, ale i současného vědeckého výzkumu, a především se střídmostí a realističností.

Především v první části knihy se autor věnuje definici a úrovním všímavosti. Ukazuje, že zaměření pozornosti na přítomný okamžik je jen první, základní úrovní všímavosti. Všímavost rozvinutá do vyšších úrovní nám pomáhá měnit postoj k prožívanému (zejména emocím) a dokonce postoj k sobě samému. V dalších kapitolách se čtenář může seznámit se všímavostí a soucitem jako integrální součástí psychoterapie, která má zásadní význam v psychoterapeutické změně.

V druhé části knihy se lze seznámit s obecnými charakteristikami emocí, jejich rozdělením na automatické a reflexivní a na základní a sociální (sebevztažné) emoce. A především je prezentován stud, tj. maladaptivní pocit méněcennosti, jako jádro maladaptivních emočních schémat a řady psychopatologií. Lze nahlédnout, jaký vliv mají rané zkušenosti z dětství na rozvoj studu a maladaptivních emočních schémat. Sekce je logicky doplněna přehledem základních potřeb dítěte, jejichž naplnění vede v dospělosti ke zdravému porozumění a akceptujícímu postoji k vlastním emocím, a dále přehledem obranných mechanismů, které naši pozornost naopak od nepříjemných emocí odvádí a tím nám znemožňují si uvědomit a tedy i realizovat naše nenaplněné potřeby.

Třetí část knihy je věnována tématu psychoterapeutické změny. Všímavost je prezentována jako významný faktor úspěšné psychoterapie jak na straně terapeuta, tak klienta. Jsou představeny praktické postupy, které lze využít v rozhovoru s klientem s cílem rozvíjet klientovu všímavost a soucit, tedy mechanismy, které napomáhají uvědomění a umožňují změnu maladaptačního emočního schématu.

Čtvrtá část knihy nabízí tři praktické psychoterapeutické techniky vedoucí k rozvíjení všímavosti a soucitu (focusing, krocení démonů v nás, technika ideálních rodičů), které si lze osvojit a integrovat do psychoterapeutické praxe.

Kromě zmíněných psychoterapeutických technik najde čtenář v kontextu jednotlivých kapitol dalších 18 jednoduchých cvičení, které jsou nejen vítaným zpestřením odborného textu, ale nabízí i praktickou a názornou možnost nahlédnou různé aspekty všímavosti a soucitu. Jednotlivá témata jsou navíc v knize ilustrována řadou kazuistických zlomků z autorovy psychoterapeutické praxe.

Kniha nabízí slušný, ale přeci jen základní, přehled neurofyziologie a neuroanatomie týkající se všímavosti, soucitu a psychoterapeutické změny. Pro odborníky a zájemce o hlubší znalosti v tomto směru je připojen bohatý seznam více než pěti set literárních odkazů.

Přestože autor odkazuje na buddhistickou psychologii i na moderní neurovědecký výzkum nutno ocenit, že text zůstává velmi přehledný a čtivý. Čtenář bez znalosti buddhistické psychologie, či neuro výzkumu se rozhodně nemusí obávat, že bude ztracen. Právě naopak, všechny pojmy jsou náležitě vysvětleny a čtenář se snadno zorientuje v jednotlivých tématech i souvislostech. Velký přínos textu spatřuji i v jeho praktičnosti, možnosti prezentované znalosti bezprostředně využít v seberozvoji a klinické praxi.

Recenzovanou publikaci lze tedy doporučit nejen odborníkům, kteří hledají cestu, jak všímavost a soucit aplikovat v praxi, ale všem, které téma zajímá a chtějí získat realističtější pohled na tolik aktuální téma.