Kniha o psychopatologii z pohledu gestalt terapie není klasickou knihou k tématu, kde bychom mohli očekávat přehled psychopatologických nemocí, poruch apod. Od začátku jde do hloubky a zaměřuje se výrazně k tématu utrpení, které je uvnitř člověka a nejen utrpením, které je jinému člověku působené psychopatologickým chováním a jednáním.

Kniha začíná několika úvody, které čtenáře uvádí do tématu a kontextu. Již český úvod překladatele a odborníka na téma představuje i jeho pohled a přínos k tématu. Až po něm je dvojí úvod autora.

Samotné kapitoly se věnují jednotlivým oblastem psychopatologie, jednání, dopadů či charakteristik. Čtenář se doví o tom, co je to z psychopatologie v tématu knihy, nabízí možnosti studia, specifika i rozdíly a velkou část věnuje tématu utrpení. Cenné je i to, že utrpení se vztahuje nejen k okolí, ale utrpení prožívá i sám člověk, který se psychopatologicky chová a jedná.

Zajímavým fenoménem je popis rodinného či trans generačního přenosu a vysvětlením tohoto jevu. Po teoretické části, občasně proložené i praktickou části se autor dostane k praktické části, využití pro psychoterapeuty, pracující s motivy či vnitřní motivací k jednání.

Celá kniha obsahuje množství odkazů na literaturu, včetně závěrečného shrnutí použité literatury.

Po 17 kapitolách autor doplňuje publikace třemi doslovy, které jsou zaměřeny prakticky a mohou pomoci odborníkům v dalším podnětům pro praxi, studentům více k pochopení teoreticko-praktického propojení.

Kniha je pro náročnějšího čtenáře, ale je vhodná i pro studenty, či zájemce, který by se chtěl více dovědět o tématu, či se chystá na další studium pro vlastní sebepochopení, nebo rozšíření své praxe v jiných oborech (sociální práce, pedagogika apod.).

Když se řekne „psychopatologie“, většina z nás si představí diagnostické manuály, symptomy a jasně definované poruchy. Italský psychiatr a gestalt terapeut Gianni Francesetti ve své knize Základy psychopatologie z pohledu gestalt terapie, tohle zažité medicínské paradigma obrací vzhůru nohama.

Nečekejte praktickou příručku s kazuistikami a návody „krok za krokem“. Jedná se o teoretický exkurz formou vnitřního monologu, kde skrze otázky jako „Jaký je vztah mezi psychopatologií a diagnózou?“ postupně buduje obrázek o tom, jak uvažovat nad psychopatologií člověka.

Ačkoliv je to poměrně tenká knížka, která se čte velice rychle, místy se jedná o velmi náročné čtení, které kvůli odbornému žargonu a psychoanalytickým i fenomenologickým koncepcím nelze doporučit laikům. Pro odborníky a terapeuty se jedná o zajímavou knihu, pro kterou se hodí sáhnout.

3 hlavní myšlenky, které si z knihy odnáším:

I nejtěžší psychické utrpení (včetně psychotických stavů) je ve své podstatě tvořivou adaptací na neúnosnou situaci. To, co zvenčí vidíme jako patologii, byl původně ten nejlepší možný způsob, jaký měl člověk k dispozici, aby psychicky přežil traumatické nebo emočně neudržitelné prostředí. Úkolem terapeuta pak není tento symptom prostě „odstranit“, ale pochopit jeho hluboký význam a funkci, kterou v životě klienta měl či má.

Tradiční psychiatrie nahlíží na patologii izolovaně: pacient má depresi, pacient trpí úzkostí. Gestalt-fenomenologická perspektiva ale tvrdí, že psychopatologie není uvnitř člověka jako pokažená součástka. Utrpení se rodí v kontaktu, v takzvaném fenoménu pole (vztahu mezi jedincem a jeho prostředím). Deprese nebo psychóza nejsou vlastnosti jedince, ale specifické stavy pole, které se v daný moment projevují skrze tělo a prožívání klienta. Symptom je v tomto smyslu společným výtvorem interakce člověk-prostředí.

Francesetti se kriticky staví k rigidnímu nálepkování. Diagnóza podle něj nemá být statickým štítkem z DSM-5, který člověka definuje a uzavře do škatulky. Pokud k pacientovi přistupujeme s hotovou diagnózou, přestáváme vidět jeho skutečné, živé bytí v přítomném okamžiku.

DOBRÁ ZPRÁVA! Již nějakou dobu žiju s tvorbou Hartmuta Rosi a Gianniho Francesettiho. A konečně je prvního kniha druhého jmenovaného v češtině!

Kniha přináší obsahově bohatý úvod do vztahového a fenomenologického porozumění psychickému utrpení. Hlavní myšlenkou knihy je, že psychopatologie by neměla být chápána pouze jako něco, co se nachází „uvnitř“ izolovaného jednotlivce. Francesetti naopak ukazuje, že utrpení vzniká ve vztahovém poli: mezi člověkem a světem, klientem a terapeutem, tělem a prostředím, já a druhým.

Psychopatologii popisuje jako utrpení živého, prožívaného těla, nikoli pouze jako poruchu objektivizovaného těla nebo diagnostická kategorie. Lze cítit jistou opatrnost vůči „pevným“ diagnostickým nálepkám, protože takové nálepky mohou člověka i jeho zkušenost „zkrystalizovat“ a znehybnit.

Důležitým tématem je rozdíl mezi vnější diagnózou a vnitřní diagnózou. Vnější diagnóza se dívá zvenčí: sleduje symptomy, kategorie, syndromy a klasifikační systémy. Vnitřní diagnóza se dívá zevnitř prožívané situace: zkoumá, jak člověk zakouší svět, jak se přerušuje kontakt, jaké vztahové pole vzniká v terapii a jaké formy nepřítomnosti, přítomnosti, bolesti nebo možnosti se vynořují.

Kniha laškuje s přesunem pozornosti od „Jakou poruchu tento člověk má?“ k „Jak se zde a nyní utváří utrpení mezi tímto člověkem a jeho světem?“

Symptomy mají význam. Nejsou to jen poruchy, které je třeba odstranit. Mohou být tvořivými přizpůsobeními, pokusy o přežití nebo projevy pole, které se stalo bolestivým, ztuhlým, osamělým či neobyvatelným.

Kniha je velmi cenná pro české prostředí, rozšiřuje porozumění duševnímu utrpení. I proto jsem rád, že vyšla v edici jako kniha Terapie mezi stromy (2023).

Kniha propojuje klinickou praxi s filozofií. Myšlenky fenomenologie, gestalt terapie a teorie pole podává v kompaktní podobě. Jazyk je přístupnější než u mnoha technických textů, ale i tak pojmy zůstávají poměrně abstraktní. Její klinická užitečnost spočívá především ve změně terapeutického způsobu vidění. Francesetti vede terapeuta k tomu, aby si všímal atmosféry, nepřítomnosti, tělesnosti, kontaktu a sdíleného pole.