Žijeme v relativně bezpečné části světa a přece nás neustále trápí problémy, které souborně lze označit jako trestné činy či dokonce zločiny. Denně – a nejen v bulvárním tisku - se dočítáme o korupčních aférách, o domácím násilí, o pedofilii, tragických důsledcích „alkoholu za volantem“ atd. Nezřídka to vede k diskusím o nezbytnosti znovuzavedení trestu smrti či o změně trestního zákoníku. Takové diskuse ale bývají zřídkakdy založeny na něčem jiném než na tzv. zdravém rozumu, nanejvýš na mediálních informacích, které ale obvykle vyšumí do ztracena.
Je proto mimořádně záslužným činem, že Jan Jandourek, jeden z našich nejlepších popularizátorů sociologického vědění, ukázal, že na otázku „proč lidé vraždí a jezdí načerno“, jak zní podtitul jeho knihy, neexistuje jednoduchá odpověď. Na složité problémy, a trestný čin, zločin či jakékoliv jiné „deviantní chování“ problémy skutečně jsou. Dokládá to na přístupně, ale nikoliv zjednodušeně podaném výkladu různých sociologických teorií.
Jandourek je nejen přehledně klasifikuje a vysvětluje, ale především je dokládá na řadě příkladů, ať už z našeho života, nebo z oblasti jiných kultur, které jsou mimo oblast našeho „euroatlantického uvažování“ o trestu a trestání. Tím nijak nerelativizuje trestnost, spíše upozorňuje, jak komplikované problémy mohou vznikat právě v oblasti setkávání různých kultur: co je dovoleno zde, je zakázáno jinde a naopak.
Nerad bych doporučoval Jandourkovu knihu jako učebnici, ačkoliv jí může být a pro učitele sociálních věd na středních školách by měla být jakousi povinnou četbou (u níž se nikdo rozhodně nebude nudit, ani když bude procházet peripetiemi různých sociologických škol a směrů). Měla by být ale rozhodně příručkou pro všechny, kdo chtějí uvažovat o „sociologii zločinu“ nejen na základě toho, co jim napovídá zdravý rozum a každodenní zkušenost. Obojí totiž může být zavádějící.
Prof. PhDr. Miroslav Petrusek, CSc.
Fakulta sociálních věd UK v Praze