Podtitul recenzované knihy zní „Ježíš a poselství evangelia“ a globálně udává oblast zpracovaných témat. Publikace je členěna na Úvod a 11 kapitol, jejichž názvy dále uvádím. Domnívám se totiž, že jsou natolik průzračné, že vystihují obsah této publikace velmi plasticky a čtenáře svou novostí zajisté zaujmou.
- Nová představa o lidském životě
- Zásadní změna vidění
- Proměna vody ve víno
- Láska v nebeském království
- Každý může uzdravovat
- Postavte se svým démonům
- Transfigurace a metamorfóza
- Nové pojetí ega
- Marie Magdalská, kterou miloval
- Lazare, pojď ven!
- Radosti pozemské existence
Autor, který dosud publikoval 15 knih a je překládaný do mnoha jazyků světové literatury, se zabývá hlubinnou psychologii. Dává jí však nový rozměr osobitě organickým spojením se spirituálními pohledy na zpracovávanou problematiku.
Abychom lépe pochopili záměr a pojetí publikace, dotkneme se alespoň ve stručnosti životopisu autora. Spirituální přístupy k psychologii získal svým 12ti-letým aktivním pobytem v klášterě, odkud odešel studovat psychologii se záměrem dále rozvíjet službu lidem formou psychoterapie. Na mysli měl především kultivaci duše člověka v každém jeho aspektu, jako předpokladu plného zdraví.
V současnosti přednáší jako vysokoškolský profesor nejen psychoterapii, ale i celostní medicínu a spojuje je i s uměním, zejména hudbou, jako projevy duše. V rámci hlubšího pochopení spirituálních témat získal titul Ph.D. z náboženství na University of Syracusea. Byl mu udělen i čestný doktorát na Einsteina Medical School. Jeho práce byly mnohokrát oceněny prestižními cenami. Rozhodně však jej není možné považovat pouze za teoretika. Nejenže má vlastní psychoterapeutickou praxi, kde využívá různé nadčasové, „alternativní“ přístupy, ale své poznatky předává formou přednášek vysokoškolským pracovníkům i středoškolskému perzonálu ve snaze o navození co nejhlubšího kontaktu s nemocnými.
V recenzované publikaci se snaží širokému publiku odpovědět na častou otázku, proč bychom měli o duši pečovat a prezentuje zde vysoce inspirativní život Ježíše. Knihu napsal „pro lidi všech vyznání včetně těch, které více zajíma spiritualita, než náboženství“.(s.11) Z hlediska svého vzdělání i osobních životních zkušeností uplatňuje v knize nové poznatky medicíny a především psychoterapie, ale nebojí se ani pohledů převzatých z jiných světových kultur. Využívá též nových poznatků o evangeliích a využívá i nekanonických evangelií, např. Filipovo (s.147) a stejně tak i nových údajů o životě Ježíše Krista. Líčí jej jako nesmírně moudrou a laskavou bytost, která je daleka moralizování a křižáckých napravování, se snahou všechny především zbavit utrpení. Jak však dále uvádí (s.13), píše tuto knihu „z hlediska člověka , který chová evangelia jako duchovní literaturu v nesmírné vážnosti.“ Nevidí však důvod ke tvrzení, že „jsou lepší nebo důležitější, než jiné posvátné texty, jako jsou buddhistické sútry, védy, řecké tragédie nebo obřadní písně původních obyvatel Ameriky.“ Jeho důvěrná znalost evangelií i velká sečtělost mu umožňují, aby v příslušných částech knihy citoval odpovídající části Písma a aby tyto citace mnohde doplnil úryvky z posvátných knih jiných kultur. To dodává publikaci značnou hloubku a jistou plastičnost. Jeho jednoznačné pojetí evangelií jako podobenství a nikoli jako prostý příběh mu pak umožňuje prohloubit jejich pochopení, především spojením s prvky hlubinné psychologie. Může se tak dotknout i mnoha citlivých otázek, o nichž se obvykle běžně nehovoří. Zářným příkladem budiž kapitola 6 - „Postavte se svým démonům“. Tento přístup sice tvoří jakési „napětí“ až kritičnost vůči církevnímu výkladu, ale na druhé straně nutí čtenáře k vlastnímu, mnohdy značně hlubokému zamyšlení. Autor v kapitole 11 „Radosti pozemské existence“ probírá ve značné hloubce i senzualitu evangelií, mnohdy i v současnosti diskutabilně podávanou pouze ve prospěch spirituálního pólu člověka. Např. na str.178 uvádí: „Být jeho (Ježíšovým) učedníkem znamená žít naplno, věnovat pozornost obyčejným životním radostem, přátelit se s druhými a v životě se řídit nejen zdravým rozumem, ale i svou tělesností.“
Recenzovanou knihu by bylo možné dále obsáhle rozebírat. Doporučuji ji však především pozorně přečíst. Není určena jen psychologům či hledačům spirituality. Je napsaná dostatečně srozumitelně i pro nezasvěcené čtenáře. Zcela jistě pomůže všem, kteří hledají „cosi“, co nás jako lidstvo nesporně přesahuje a co je prosté technicistního ale i dogmatického pohledu. Nespornou výhodou autora je jeho dynamické pojetí probíraného tématu. Chápe, že svět i kultura se pronikavě mění s rostoucí rychlostí, mnohde pak značně nevyváženým směrem a „evangelia, která vykreslují obraz zralého a vyrovnaného života“ by mohla být značnou pomocí při nevyhnutelné transformaci lidstva, která se již ve značné míře okolo nás začíná ukazovat.
A jak by měl život současných lidí vypadat, aby žil v souladu s evangelii? „Je třeba dělat přesně to, co se v evangeliích káže.“ A to je geniálně prostě uvedené ve třech stručných odstavcích na straně 180 této publikace.
Recenzovanou knihu doporučuji široké čtenářské obci, domnívám se, že každý čtenář si zde zajisté najde svůj díl. Vydání této publikace nakladatelstvím Portál považuji za významný, a nebojím se říci že téměř revoluční počin. Věřím, že se v brzké době dočkáme vydání dalších publikací tohoto autora.
Mgr. Mario Renotiére
Olomouc 5.ledna 2013
Recenze zpracována pro nakladatelství Portál.