Mám desetiletého syna. Jeho vztah ke čtení se v posledních třech letech změnil od stavu čtu jen z donucení do situace čtu rád – sám od sebe a vlastně pořád a všude. Stejně tak se měnil i můj vztah k jeho knížkám. Zpočátku jsem byla ráda, že čte a v rámci věkového určení jsem větší pozornost jeho knihám nevěnovala. Většinu knížek jsem četla a až do okamžiku nepříjemného překvapení nad úrovní knihy jsem výběr knihy nechávala jen na něm.

Nechali jsme se ukolébat titulem bestselleru a zakoupili první díl údajně skvělé série. Dalo mi hodně přemáhání nechat syna knihu dočíst až do konce. Rozhodla jsem se, že budu muset přece jen více řešit obsah konkrétních knížek, protože je literatura, k níž mu lásku předat chci a naopak jiná, které bych se ráda vyhla a to i přesto, že se pro mě zcela nepochopitelně dobře prodává.

S rostoucím počtem přečtených knížek se však trochu zúžil výběr a syn ve čtvrté třídě začíná být docela náročnější na samotný příběh a ze své povahy touží především po napínavých knížkách plných dobrodružství. Vybrat knížku začíná být čím dál náročnější.

Nabídku recenzního výtisku Piráti z Ledového moře od nakladatelství Portál s.r.o. jsem přijala ze dvou důvodů. Označení autorky knihy jako nové Astrid Lindgrenové mne nadchlo. A druhým důvodem byla nejen anotace, ale také titulní stránka. Po přečtení musím přiznat, že černobílé ilustrace uvnitř knihy i titulka věrně dokreslují samotný příběh. Jak znám svého syna, byla jsem si jista, že kniha má velkou šanci jej zaujmout. Nadšení syna již na 26té straně mne nepřekvapilo, nedivila jsem se jeho snaze dočíst knihu co nejdřív – měla jsem radost, že jsme vybrali správně.

Naopak mne překvapilo, že knihu jsem po přečtení prvních 16 stránek nebyla schopna odložit já. Stačilo pár kapitol a vtáhla mne do děje. Nadšení syna z knihy rozumím a i přes věkový rozdíl nemám pocit, že bychom si tam každý našli to svoje, ale víceméně jsem se shodli.

Je to dojemný příběh o sesterství, přátelství a odvaze v extrémně tvrdých podmínkách. Není však vykreslen černobíle jako příběh o dobru a zlu. Hlavní postava dívka jménem Siri přemýšlí také nad tím, jaký vliv má na člověka chování ostatních lidí k němu samému, jak nás ovlivňují naše vlastní prožitky. Co formuje osobnost lidí? Příběh rozhodně přináší témata k zamyšlení a k další diskuzi s dětmi. Doporučena je pro věk 9 až 14 let, já doporučuji i pro zdatného čtenáře od 8 let.

Kniha je především určená dětem, nechám tedy mluvit svého syna. Já jako rodič knihu bez váhání doporučuji.

>Jaká je to kniha a co se Ti na ní nejvíc líbilo?

Knížka je napínavá, líbilo se mi hlavně to dobrodružství, které prožije jedna malá holka, a koho všechno potkala.

>Jak se ti četla? Trvalo Ti to dlouho?

Přečetl jsem ji za týden, chtěl jsem totiž vědět, jak to dopadne. Stejně jako Ty, jsem si nebyl jistý, že dobře.

>Myslíš, že by se líbila i Tvé mladší sestře?

Určitě, jen musí začít číst knížky s malými písmenkami.

>Bylo něco co Tě v knížce překvapilo?

Všechno, co Siri zažila, než svou sestru zachránila.

>Co jsi při čtení musel nutně hledat na google.com?

Chtěl jsem vědět, jestli opravdu žije velrybí slípka nebo je to jen zvíře z pohádky.

>Doporučil by si tuto knihu spolužákovi, a pokud ano proč?

Ano, doporučím. Už mám připravený referát. Jeden kluk od nás ze třídy už ji četl a shodli jsme se – knížka je hodně napínavá.

>Kolik bodů na stupnici od 0 do 10 by jsi ji dal?

10 bodů, je škoda, že není pokračování.

Nilsson, Frida: Piráti z Ledového moře

Marie Voslářová

Mrazivá bildungspohádka o tom, jak se poprat se zlem

Když člověku piráti unesou sestřičku a on sám sotva uzvedne pušku, šance, že se mu podaří sestru zachránit, není velká. Příběh Fridy Nilsson vypráví o tom, proč by byl svět mnohem horším místem, kdyby si na takové zdánlivě beznadějné činy alespoň někteří z nás někdy netroufli.

Jak na letošním Světě knihy zaznělo z úst překladatelky Dagmar Hartlové v pořadu věnovaném švédským dětským knížkám, severští autoři se při psaní pro děti – i hodně malé „špunty“ – nevyhýbají ani tématům, která se u nás tradičně považují za těžko přístupná, či přímo nevhodná. A to ať už se jedná o smrt (ze Švédů tuto kapitolu otevřela už Astrid Lindgrenová svými Bratry Lví srdce, jejichž první české vydání kdysi provázely debaty o tom, zda příběh nemůže poškodit dětskou psychiku), osamělost, rozvody, duševní nemoci, nebo třeba o bezdomovectví (např. na tuto problematiku zaměřený Bleší cirkus na cestě se český vydavatel příznačně rozhodl pro místní publikum oproti originálu poněkud zjemnit).

Do obtížného tématu se ve své nedávno vydané knize Piráti z Ledového moře pouští i Frida Nilsson, známá českým čtenářům netradičním ilustrovaným příběhem Gorila a já. Hrdinka Pirátů Siri žije s otcem a mladší sestrou na chudém ostrůvku kdesi v drsném severském světě, který se prostředím trochu podobá Faerským ostrovům nebo Islandu před nějakými sto padesáti lety. Většina nepočetných obyvatel ostrovů se živí lovem a rybařením, moře v zimě zamrzá, krajinu značnou část roku pokrývá sníh. Mezi ostrůvky se plaví rybářské bárky, obchodní lodě, ale také Sněžný havran, pirátská plachetnice pod velením krutého kapitána Bělohlava, o němž kolují děsivé pověsti: unáší děti a zotročuje je ve svých dolech.

Jeho obětí se tak trochu Sirinou vinou stane i její sestřička Miki. Maminka už nežije a tatínek je příliš slabý a starý: odvahu zachránit Miki by měl, ale sílu už ne. Malá Siri se rozhodne sestru vysvobodit, přestože si uvědomuje šílenství takového podniku. Opouští rodný ostrov a musí při svém hledání překonat spousty překážek, potkává lidi i jiné bytosti nejrůznějšího ražení a nakonec i samotné příšerné, politováníhodné piráty. V závěru neunikne ani nesnesitelnému Bělohlavovu uhelnému dolu…

Útrapy, které holčičku na cestě potkávají, neslouží v první řadě k vyvolávání napětí. Siri se díky nim především hodně dozvídá sama o sobě i o světě kolem. Zažívá příkoří, zradu i zklamání, nachází i ztrácí přátele, setkává se s podlostí, lhostejností i nezištnou pomocí. („Když jsem se s Einarem rozloučila, ještě dlouho mě bolelo srdce. Nebyl to už kluk, s kterým jsem trávila všechny ty dny v kůlně, když jsme se snažili ochočit jeho kuře, ne, teď z něj byl někdo docela jiný, když jsem znala všechny jeho tajné myšlenky. Ale stejně. Stejně mi bylo líto, že jsme se tak hrozně pohádali, když jsme se loučili.“) Zjišťuje třeba, že maso, které jí, má svou cenu, že pro přežití někdy nezbývá než zabíjet, ale že leckdo z hamižnosti zabíjí víc, než potřebuje. Na druhou stranu se jí někdy daří dodatečně porozumět pohnutkám napohled zavrženíhodného chování. Že skutečnost mívá i svou odvrácenou stránku, se ukazuje třeba také ve chvíli, kdy Siri pochopí, že za každým roztomilým vlčátkem na prodej je jedna zastřelená vlčí matka...

Snad nejtěžší pro ni je ubránit se hlasům, které se jí snaží nebezpečnou cestu rozmluvit jako nesmyslnou a předem ztracenou. Svou tvrdohlavostí však Siri zároveň probouzí v některých postavách špatné svědomí a nahlodává jejich skálopevné přesvědčení o tom, že vzdorovat zlu je marné.

Vyprávění se nese v poměrně vážném tónu, trochu ho odlehčují věrohodně „dětské“ postřehy a poznámky. Atmosféru dokreslují černobílé, mírně pochmurné ilustrace, převzaté ze švédského vydání. Autorka před čtenářovýma očima zdařile buduje svérázný mrazivý svět, fantastický i naturalistický zároveň. V mnoha směrech tak kniha připomíná zmiňované Bratry Lví srdce.

Děti (cílovou skupinu bych odhadla na osm až deset let) se v napínavém, čtivém příběhu kromě dílčích zajímavých postřehů, například že zprávy šířené šeptandou se mohou podstatně lišit od skutečnosti, dozvídají o tom, že na světě existuje mnoho podob zla, které leckdy pokřivuje lidi a tím plodí další zlo. A že šanci má jedině ten, kdo je ochotný něco podniknout i ve zdánlivě beznadějné situaci.