Dlouho jsme si neuměli představit, že by v mateřských školách mohli učit muži. Teprve v posledních letech našlo cestu ke vzdělávání předškoláků téměř jedno procento z nich. O tom, jak prožívá tuto náročnou profesi muž, přesvědčivě vypovídá kniha Ondřeje Koželuha Učitelem ve školce: ohlédnutí za školním rokem (Praha: vyšlo v nakladatelství Portál, rok 2021).

Autor, dnes doktorand na pedagogické fakultě, působil v mateřské škole pět let, aby mohl sesbírat užitečné životní zkušenosti, jedinečné postřehy a přínosné podněty, aby věrohodně pronikl do bezelstné dětské duše „školkáčů“. Své obohacující poznání vložil do knihy s dvanácti kapitolami, stejně jako je měsíců v roce.

Učitel Ondra, autor laskavého, humorného a někdy jemně broušeného kritického vyprávění, není čítankový slušňák. Duší je spíš rebel a trochu ironik, občasný pragmatik a příležitostný provokatér. Jenže záhy zjistíme, že svou práci bere neskutečně vážně, opravdově a poctivě. Pro své malé v šestitřídní mateřské škole dělá první a poslední. Učí je kresbou pravdivých příběhů ze života. Zasvěceně je vede k poznávání přírody a její jedinečné proměny. Svádí je k úctě k všelidským hodnotám. Snaží se je připravovat na všudypřítomné nástrahy života. Ze všech stránek knihy srší hravost, bezprostřednost, pestrý jazyk včetně novotvarů, místní nářečí i obecná čeština a někdy ne vždy slušná, uhlazená slova, která nevinně a šišlavě vypouštějí některá dětská ústa nebo Ondra sám, v soukromí. To vše přispívá k přirozené přesvědčivosti psaných obrazů. Každý úsměvný, laskavý a třeba i smutný příběh autor uzavírá nečekaně obsažným, moudrým a shrnujícím poučením, sytou úvahou či výstižnou nadčasovou glosou.

Kniha Učitelem ve školce poutavě odhaluje dětský a zároveň učitelský svět, o němž mnozí z nás mají pouze zkreslenou či zastřenou představu. V tom spočívá její přitažlivost a nesporný přínos.

Byl jednou jeden pan učitel. A ten pan učitel neučil děti na základní škole, ale, považte, ve školce! I když, jak on sám říká, pojem školka neexistuje, správně se nazývá mateřská škola a je to vzdělávací instituce. Ale zpátky. Ve školkách jsme zvyklí především na ženy učitelky, muži v nich učí spíše sporadicky, mohlo by jich působit víc. Podle mě je mužský element ve výchově předškoláků přínosný a vnáší do ní nový vítr.

Zajímá vás, jak vypadá takový školní rok „z druhé strany“, kam oko rodiče nedohlédne? Jste-li rodiči, nebo jste alespoň občas něčí dítko do školky vedli, víte, že pro vás to končí před dveřmi do třídy. Dál už smí jen malé „školčátko“ a jeho učitel/ka.

Ondřej Koželuh pojal svůj školní rok deníkovou formou. Od konce srpna do konce června představuje chod mateřinky se vším všudy, od seznámení s novou kolegyní, která s ním bude učit, přes úvodní poradu, až po klasické dny s dětmi. A věřte, že budete koukat, jak to ve školce fičí a jede, učitelé musí být sehraní a „ladit spolu“, aby dětem mohli vytvořit ideální prostředí k předškolní výchově. Dozvíte se, jak to chodí v zákulisí, co všechno se musí zařídit, vyřídit i nařídit.

Co mě překvapilo, byl fakt, že děti svým učitelům tykaly a oslovovaly je jménem. Na jednu stranu zajímavé inovativní řešení, které může přispět k lepšímu vztahu mezi dětmi a učiteli, na druhou trochu rebelské a pro tradičně smýšlející rodiče asi nepřekousnutelné. Já sama nějak nevím, na kterou stranu se zařadit, moje výchova byla právě tradiční a tykání autoritám by mi nešlo přes pusu.

Během školního roku poznáme, co obnáší výuka dětí, že to není jen hraní a zábavné učení, ale zahrnuje to také hromadu papírování. Blíže se seznámíme s Ondřejovými svěřenci, kteří jsou naprosto bezprostřední, jak už děti bývají. Mě nejvíc bavilo „multikulti“ trio – Slovenka Ľubica, vietnamský hošík s nevyslovitelným jménem, kterému říkali Taiwan a Rus Ruslan, skvěle je doplňovali geniální autista Karel, nebo malá cynička Karolína. Zasmála jsem se i u části, kdy ve třídě fungovala praktikantka Helča s nezapomenutelným klatovským dialektem.

Líbila se mi celková koncepce plzeňské školky s důrazem na samostatnost, kdy děti poznávaly svět kolem sebe nenásilnou formou hry a zároveň se učily novým věcem. Navíc s učitelem, který má hlavu plnou nápadů a nebojí se do akce ponořit úplně stejně jako malé dítě, to musí být naprostý ráj. Dokonce si vytvořil i přátelský vztah s rodiči, což taky nebývá příliš obvyklé.

Útlounká, leč vtipem a neotřelými zážitky nabitá publikace Učitelem ve školce je typem literatury, který působí oddechově, přesto má svou výpovědní hodnotu. Ondřej Koželuh ji napsal s nadhledem a pochopením pro malé človíčky, kterým je nejen mentorem, ale především starším kamarádem. Prostě kantor ideál! Takového pana učitele bych přála sobě, svým synům a všem dětem na světě.

Pracujete v mateřské škole, chcete se dozvědět, jak to v ní vlastně chodí od září až do června? Máte rádi autobiografické příběhy? Ondřej Koželuh vás jedním takovým rokem provede a věřte, rozhodně se nebudete nudit a ještě se přitom pořádně zasmějete.

Život v mateřské škole je mnohdy opravdu zajímavý, pestrý, úsměvný. Ondřej Koželuh ve svém autobiografickém příběhu vás provede jedním školním rokem v mateřské škole, kde pracoval s dětmi. Velmi poutavou a vtipnou formou vám představí život v mateřské škole od září, až do června, kdy s ním prožijete svátky, jak slaví různé tradice, jaké aktivity s dětmi učitelky zažijí, prostě tak, jak to v jedné školce chodí. Díky přečtení toho příběhu si možná uvědomíte, co všechno děti zvládnou, jaké události, situace, radosti, možná i obavy prožijí v mateřské škole, uvědomíte si, jak jste to prožívali před lety vy, co se od té doby možná změnilo nebo také nezměnilo. Vyprávění vám mnohdy vykouzlí úsměv na tváři, vyvolá ve vás pocit zamyšlení, v některých situacích možná i zděšení.. To, co autor vypráví je ta realita, bez příkras, prostě tak jak to je. Každá kapitola je ještě obohacena zajímavostmi z oblasti předškolního vzdělávání s uvedením příkladů dobré i špatné praxe. Kapitoly jsou rozděleny podle měsíců v roce, den po dni i s daty. Datace příběhu je zasazena do školního roku 2021/2022.

9788026217947

Kniha je naprosto báječná a doporučím ji všem učitelkám mateřské škole, ale i těm, co v mateřské škole nepracují a chtějí poznat, jaké to vlastně v mateřské škole chodí. Knihu jsem si užila od začátku až do konce. Pobavila jsem se, někdy ukápla i slzu, jak dokážou být děti bezprostřední,to je na mé práci učitelky prostě to nejúžasnější. Po přečtení této knihy musím říci, že si své práce opravdu vážím a jsem ráda, že mě osud nakonec zavál po mateřské dovolené do mateřské školy. Práce s dětmi je někdy náročná, ale přesto tak úžasná, že bych ji za nic na světě neměnila. Ten úsměv, objetí, pochvala od dětí jsou to nejkrásnější, co může učitelka v mateřské škole zažít.