Autorky knihu rozdělily do tří oddílů po několika kapitolách. První se věnuje statečnosti. Pro ženy, které mají některou z mnoha neurodivergencí (třeba ADHD, ADD, PAS, poruchy učení…), je poměrně typické, že své obtíže maskují. A to velmi dobře a často i před sebou samými. V mnoha profesích a životních situacích, a zejména pak prostředích, může být jakékoli prozrazení tohoto druhu nebezpečné.

V druhé části autorky vybízejí ženy s ADHD, aby byly zářivější, aby netlumily svoje já, ale dokázaly ho projevit. Tím nikdo neříká, že je možné popustit svému neklidu a nepozornosti pomyslnou uzdu, ale že spíše lze využít toho, co neurodivergence ženám (možná) dává, a pracovat s tím.

V třetí části knihy se ženy učí být odvážnější, autentičtější. Snaží se prosadit samy sebe bezpečným způsobem, hledají podpůrné prostředky, sociální podporu a možnosti asertivní komunikace. Mohou si vytvořit akční plán, scénář pro život, který je jen jejich.

Autorky do publikace zařadily množství příběhů žen, které mají ADHD a žijí běžné životy, snaží se stíhat první poslední, vycházet s okolím, starat se o rodinu… a někdy se jim všechno rozpadá pod rukama. Někdy? I často…

Je třeba zdůraznit, že ADHD je lékařská diagnóza, kterou může stanovit pouze klinický psycholog, psychiatr nebo neurolog. Samotná diagnostika je diferenciovaná, obsahuje test inteligence, a pak speciální testové baterie věnované schopnosti koncentrace. Vyšetření EEG zase odhalí změny v mozkové činnosti. Proto v knize zcela záměrně chybí test na ADHD, kromě volně dostupného a lokalizovaného orientačního dotazníku, neboť stanovení diagnózy, jak vyplývá z výše uvedeného, je plně v kompetenci odborníků.

Z anglického originálu A Radical Guide for Women with ADHD: Embrace Neurodiversity, Live Boldly, and Break Through Barriers přeložila Kateřina Bodnárová.

UKÁZKA

Chtěly bychom, abyste se díky této kapitole začala cítit ve větší pohodě s tím, že se odhalí vaše silné stránky, a abyste si dovolila po malých krůčcích odhalit své jedinečné dary, osobnost a zájmy a zazářit. Budeme vás povzbuzovat, abyste expandovala, abyste chtěla získat víc prostoru ve svém životě, rozšířila svou působnost. Cílem je působit proti vašemu nutkání se stáhnout, schoulit do sebe, jakmile narazíte na problémy. Naučíte se, jak mírně vystupovat ze své komfortní zóny, abyste mohla dosáhnout vize, kterou jste objevila a prozkoumala v šesté kapitole.

Když používáme slovo „zazářit“, nemluvíme nezbytně nutně o výkonu, o ovládnutí prostoru či nějakých zvláštních úspěších. Samozřejmě, pokud je to něco, co chcete a k čemu jste odhodlané, jděte za tím! My ale chceme říct, že není potřeba zazářit v profesionální oblasti či v tradičním smyslu. Spíš to vnímejte jako získání většího prostoru v životě. Představte si, jak necháte sama sebe expandovat a budete odhodlaná prostřednictvím svých slov nebo činů dosáhnout toho, že budete víc vidět, získáte větší význam a větší rovnoprávnost. Zasloužíte si, aby vás druzí viděli, slyšeli a poznali.

Máte dost velkou hodnotu a schopnost hrát hlavní roli ve svém životě, navzdory všem ADHD momentům, zkouškám a trápení.

Expanze

Ženy s ADHD jsou stejně dobré a mají stejnou hodnotu jako kdokoliv jiný, i když si často připadají méněcenné a v důsledku toho se stahují ze života. Doufáme, že jste už v této fázi své cesty díky novým pohledům na věc a pilné práci zjistila, že existuje velká spousta situací, ve kterých můžete expandovat, rozpínat se, místo abyste umenšovala svůj vliv a působení.

Deklarace nezávislosti pro ženy s ADHD

Jako ženy s ADHD máme práva, která bývají často opomíjena kvůli naším obtížím a odlišnostem. I když máme své problémy, musíme si uvědomit, že se nemůžeme vzdávat práva na naplňující život, vyrovnané vztahy a hledání smyslu a naplnění jejich prostřednictvím.

Deklarace nezávislosti, základní dokument Spojených států amerických, prohlašuje, že všichni máme už od narození dány určité základní svobody. Nabízíme vám verzi Deklarace nezávislosti pro ženy s ADHD, zachycující práva, která nám dávají svobodu od útlaku myšlenkami a zažitými vzorci. Prohlášení si vylepte tam, kde na ně často uvidíte, abyste mohla nadále vstřebávat jeho poselství a jednat v souladu s těmito právy.

Deklarace nezávislosti pro ženy s ADHD

• Právo mít vztahy, i když máte problémy.
• Právo realizovat své talenty, i když máte problémy.
• Právo mluvit, odhalit své myšlenky a nechat druhé, aby vás poznali, i když máte své odlišnosti.
• Právo hlásat a snažit se realizovat své naděje a sny, i když máte problémy.
• Právo vyhradit si čas a prostor pro sebe, i když máte problémy.
• Právo žít beze studu a právo, aby s vámi bylo zacházeno s respektem, i když nejste dokonalá.
• Právo požádat o pomoc, i když máte své silné stránky.

UKÁZKA 2

HOLLYIN PŘÍBĚH: Ovládnout své silné stránky

Holly, asi pětatřicetiletá žena, se několikrát ročně setkává se skupinou bývalých spolužaček z vysoké školy. V současné době jsou všechny její spolužačky vdané nebo mají i děti. Na posledním setkání se bavily o svatbách, domech a plodnosti, ale Holly mlčela.

Její život vede zcela jiným směrem, a to nikoliv pouze kvůli ADHD, ale také díky tomu, že je ve svém oboru velmi úspěšná. Holly jim tedy o sobě nic neříkala, ovšem kamarádky se jí taky na nic neptaly. Získala dojem, že se s ní ostatní nebaví o jejím životě, protože neprožívá stejné věci, jako by ji nechtěly ztrapnit. Je ironií, že Holly byla z celé skupinky pracovně nejúspěšnější. Dosáhla vědeckého titulu a patřila do výzkumného vědeckého týmu, jehož úkolem bylo hledat lék na Alzheimerovu chorobu.

Holly si říkala, jak si s tím poradit. Měla by se s nimi prostě podělit o informace ohledně své práce? Měla by jim jen dobromyslně naslouchat a nechat jen tak plynout čas při výměně zdvořilostí?

Holly si uvědomila, že její přecitlivělost v této situaci nesouvisí s jejím ADHD nebo s jejími potížemi; vlastně se týkala jejích silných stránek! Pravda byla, že Holly byla spokojená se svým směřováním. Jedině při konfrontaci se svými odlišnostmi a nenaplněnými očekáváními v souvislosti se svou genderovou rolí si nebyla jistá, jak komunikovat způsobem, který by ji nevyřadil ze společnosti.

Genderová tabu, která přijala za vlastní a jež jí zapovídala se „chlubit“ nebo „vypadat lépe než ostatní“ , hrála také svou roli. Když si Holly byla jistější, že dokáže mluvit o svých odlišnostech, rozhodla se při příštím setkání s těmito přítelkyněmi odhalit, jaký styl života je pro ni důležitý, a nárokovat si právo nechat se poznat taková, jaká je. Nepřerušila vztahy ani se nestáhla. Pomohla svým kamarádkám pochopit ideu odlišnosti, místo aby svou jinakost zastírala nebo obhajovala. Řekla jim: „Chci, abyste věděly, že se od vás odlišuju v tom, že nechci mít děti. Můj odkaz se týká mé práce, která mě moc baví. Ráda bych vám řekla, na čem pracuju!“