V nejnovější knize esejisty a novináře Karla Hvížďaly (1941) se setkáváme nejen s jeho celoživotními tématy, jako možnosti a meze prózy a interview jako žánru, role intelektuála v digitální době nebo reflexe proměny světa. Jde také o návraty do dětství, ohledávání dávných osobních selhání i o snahu vyrovnat se s nezvratností odcházení včetně překvapivého citového vzplanutí. Jde o knihu nejosobnější a nejotevřenější. Autor ji označil za karneval imaginace nad záhadou psaní a lásky v době dvou blízkých válek.