Mít, nebo být?

Tištěná kniha (2020)

0 % 7 recenzí

263 Kč

329 Kč −20 %, ušetříte 66 Kč

Dodání 1-2 dny

Doprava od 59 Kč Možnosti dopravy Od 1 000 Kč doprava zdarma

Tištěná kniha (2020)

Autor
Erich Fromm
Překladatel
Lusk, Jan
Edice
Klasici
Počet stran
240
Vazba
Brožovaná
Rok vydání
2020
Typ produktu
Tištěná kniha
Kód
21206301
EAN
9788026216469
Nakladatelství
Portál
ISBN
978-80-262-1646-9
Obálka v tiskové kvalitě
Stáhnout obálku

O knize  

Erich Fromm, jehož humanistické knihy již psychologii a filozofii zpřístupnily čtenářům několika generací, zde analyzuje povahu západní společnosti, hledá původ jejích problémů a nabízí alternativu jejího vývoje. Popisuje dva základní způsoby života: Zatímco „mít“ se zabývá získáváním a soutěží, „být“ se zaměřuje na vnitřní spokojenost a harmonii. Naše společnost si cení vlastnictví (majetku, statusu, úspěchu, požitků…), avšak rostoucí ekologické problémy nás nutí ke změně priorit a novému zaměření na sounáležitost se světem, rozvoj tvořivosti, osobní zodpovědnost a svědomí. Fromm své vize nového světa přesvědčivě opírá o učení takových autorit, jako byl Buddha, Ježíš, Mistr Eckhart nebo Albert Schweitzer. Kniha, která poprvé vyšla v roce 1976, se stala Frommovým nejslavnějším dílem.
Erich Fromm (1900–1980) byl původem německý sociální psycholog, sociolog, psychoanalytik, humanistický filozof a demokratický socialista, spojený s tzv. frankfurtskou školou a s kulturní psychoanalýzou. Frankfurtská škola představovala západní neomarxistické filozofické hnutí, jež kritizovalo některé aspekty kapitalistické společnosti. Kulturní psychoanalýza vycházela z Freuda, ale oproti jeho učení zdůrazňovala sociokulturní vlivy ve vývoji člověka. Fromm jakožto Žid v roce 1933 emigroval do Spojených států. Konec života strávil ve Švýcarsku. Mezi jeho nejznámější knihy patří např. Strach ze svobody (Portál, 2015), Umění milovat (Portál, 2016), Anatomie lidské destruktivity (Portál, 2019).

O autorovi

Erich Fromm Erich Fromm (1900–1980) byl původem německý sociální psycholog, sociolog, psychoanalytik, humanistický filozof a demokratický socialista, spojený…

Všechny knihy autora

Další knihy autora

Recenze (7)

  • Autor recenze Vendi Datum 18. 3. 2021


    Žijeme v době konzumní! - autor recenze: Vendi

    http://vendi13.blogspot.com/2021/02/knihovna-e-fromm-mit-nebo-byt.html

    Asi takhle vám to řeknu – nejsem normální a vůbec se to nesnažím skrývat. Nevadí mi vyhledávat i těžší a vážnější témata stejně jako literaturu faktu nebo cokoli odbornějšího. Však také jakýsi… říkejme tomu plán či záměr pro tento rok zněl: Nezamrznout pouze u erotických knih, ale hezky prokládat! A protože posledně proběhlo hříšné dopisování, dnes se pojďme zaměřit na vlastně i něco praktického. Nepřipadáte si často zahlceni věcmi?

    Z médií a sociálních sítí se na nás valí jedna reklama za druhou. Máme dokonce i speciální označení pro trubky (pardon, bereme to s nadsázkou, ano), které do nás tlačí zaručené tipy a hity z různých kategorií, a vznešeně si říkají: Influencerky či influenceři, ať nediskriminuji muže. Dle mého soudu by se našla jen hrstička těch, které to dělají s dobrým úmyslem a skutečně se nám pokouší předat nějaké poselství, vše ostatní je obyčejný konzum a nátlak na spotřebitele. Skutečně nemám pocit, že má dcera musí nutně vlastnit značkové hračky, přičemž pořizovací hodnota jedné je klidně i před dva tisíce. Nebo já osmery paletky na oči, přičemž tři jsou si sakra hodně podobné a tak dále… U nás peníze na stromech nerostou, u vás ano?

    Lidé si v poslední době neváží maličkostí a doba kovidová to jenom zdůrazňuje. Nebudeme teď rozebírat, kdo co dělá na just a jaká je vlastně mentalita Čechů co do dodržování a občůrávání zákazů. Jde mi spíš o to, že zapomínáme být a děláme velice často jen hamty hamty, abychom posléze zjistili, že nám není lépe, často právě naopak.

    Popravdě – je příjemné zjistit, že je to něco, co není znakem výlučně dnešní doby, ale vlastně to tu bylo již dříve a nejspíše bude stále. Takové nikdy nekončící nadčasové dilema a jedinec tančící na hraně mezi oběma, který se snaží najít a udržet vlastní rovnováhu.

    Nejde o beletrii, proto počítejte, že na čtení budete potřebovat nějaký čas. Dávkovat si ho, přemýšlet o něm, možná si pár částí zvýraznit a později se k nim vrátit. Něco si založit lepíky… Nepočítejte, že vám kniha dá rozhřešení a řekne: Takhle je to správně, tak to dělej! Ne, najít balanc musíme každý sám v sobě. Je to jako s názory. Taky správně nemáte papouškovat, co vám nabulíkuje okolí, máte si udělat vlastní.

    Můžeme si dát názorný příklad. Máme dvě tvrzení:

    1. Já mám dům, dvě děti, práci, auto…
    2. Jsem zaměstnaný, táta a bydlím na prima místě…

    Co vám zní lépe? Co je vám příjemnější vyslovit? Vyjmenovat „majetek“ nebo naopak pojmenovat pocit či stav? Nestává se ze mě ani minimalista, ani ekologický fanatik. Spíš si čím dál častěji uvědomuji, jak mě unavuje a někdy i rozčiluje přístup lidí a naprostá absence respektu k čemukoli nás samotné nevyjímaje. Jsem proto ráda za publikace, které mi pomáhají mít otevřenou mysl, přiblížit se k podstatě problému nebo myšlenky a nehrozí tak, že mi exploduje hlava. Knihu opět hodnotím z pohledu laika, amatérského rádoby psychologa a úplně obyčejného člověka. Nelze, než dát plný počet. Místo dalšího okecávání si dáme Goethovu báseň, která je v knize rovněž zmíněna, a vystihuje hodně. Nakonec, jak už jsem psala jednou - každý si musíme názor utvořit sami v sobě. Jak na knihu, tak na život.


    Co jsem našel

    Já sám, tak tiše
    se lesem bral,
    nic nezamýšlel,
    nic nehledal.

    A v stínu skrytý
    jsem kvítek zhléd,
    jak oko zářil,
    jak nebe květ.

    Já schýb se pro něj,
    on šeptem dých.
    "Kdybys mne utrh,
    já uvad bych!"

    A květ jsem vyhráb
    i s kořínkem,
    nes na zahrádku,
    kde doma jsem,

    zde v tichou zase
    já prsť ho dal.
    A ujímá se.
    A kvete dál.

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze TOMÁŠ HUPKA Datum 12. 3. 2021


    Fromm, Erich: Mít, nebo být? - autor recenze: TOMÁŠ HUPKA

    https://dennikn.sk/blog/2253890/mat-alebo-byt/

    K najznámejším otázkam z divadelných dosiek patrí: „byť, či nebyť?“ zo Shakespearovho Hamleta. Je to otázka po zmysle života. Na túto otázku vo svojom diele nadväzuje Erich Fromm keď sa pýta: „mať, alebo byť?“

    Táto otázka sprevádza prakticky každého človeka počas života. Je to otázka po hodnotách. V tejto oblasti môže byť prínosom pyramída hodnôt od Abrahama Maslowa. Viac tu: https://dennikn.sk/blog/2157992/ako-byt-sam-sebou-a-preco-je-to-dolezite/. My sa dnes pozrieme bližšie na zamyslenie od Ericha Fromma z knihy Mít, nebo být?

    Kým Shakespear svojou otázkou hľadá odpoveď, na zmysel života, Fromm svojou otázkou hľadá odpoveď, aký život by to mal byť. Život má mať zmysel. Ale aký?

    Frommova kniha o vlastnení a bytí patrí k obľúbeným titulom už niekoľko desaťročí. Pre jej pochopenie je dôležité napísať pár riadkov k samotnému Frommovi a k dobe, kedy tvoril. Fromm sa narodil v Nemecku v roku 1900. Narodil sa do židovskej rodiny. Najprv študoval talmud (pôvodne sa chcel stať rabínom), potom sociológiu, ekonomické vedy, psychológiu, medicínu a nakoniec psychoanalýzu. V tomto období zanechal svoju židovskú vieru. A oženil sa. Bol žiakom Sigmunda Freuda. A čoraz viac ho zaujímala robotnícka otázka. Bol tiež významným členom Frankfurtskej školy (ktorá bola založená na marxizme). Potom ochorel na tuberkulózu a zvyšok života boli v jeho živote obdobia, kedy sa musel stiahnuť z verejného života a liečiť. Ďalším zlomom bol okamih, kedy odišiel od manželky. V roku 1934 sa mu podarilo pred nacistami ujsť do USA, kde začal prednášať na univerzite. Začal publikovať v angličtine. Ako prvé v USA paradoxne uviedol dielo s názvom Strach zo slobody. Nasledoval rozvod s prvou manželkou (po dlhej odluke) a oženil sa s druhou. Potom prišlo k odklonu od Freudovho učenia – začal ísť vlastnou cestou. Spolu s druhou manželkou sa odsťahoval do Mexika. Keď zomrela druhá pani Frommová, zobral si v poradí tretiu pani Frommovú. Počas života v Mexiku prišiel s knihou, ktorá je obhajobou socializmu. Obohatením však bola kniha Umenie milovať, ktorá je výzvou k ľudskosti. V ďalšom období protestuje proti americkej zahraničnej politike. A približuje spoločnosti obraz človeka v diele Marxa – toho Marxa ktorý bojoval proti kapitalizmu a prežíval len vďaka kapitálu bohatého továrnika. Za zmienku stojí kniha o egoizme a narcizme – Ľudské srdce. Okrem toho bojoval proti vojne vo Vietname. Za zmienku stojí aj kniha Anatómia ľudskej deštruktivity. Na konci života ho k lôžku pripútala séria infarktov, pričom štvrtý znamenal smrť. Od Fromma si priblížime to pekné, ale je dôležité povedať, že do konca života obhajoval socializmus / marxizmus. Nemal v láske západ, ktorý mu poskytol nový domov. Západ a jeho hodnoty vnímal preto veľmi kriticky.

    Pomerne značnú časť ľudských dejín bol majetok a bohatstvo v rukách len úzkej skupiny ľudí. A je jedno, či ich nazveme šľachtou, alebo dnes pojmom oligarchovia?

    V každom prípade s príchodom priemyselnej revolúcie sa ľuďom začali otvárať nové možnosti. Zlepšovala sa kvalita života a človek si už mohol dopriať. Nemusel žiť len z ruky do úst. Aj to viedlo k predlžovaniu života a tiež k lepšiemu zdravotnému, ale aj psychickému stavu. Oveľa dostupnejšou sa stala aj kultúra, ktorá v minulosti prežívala len vďaka mecenášom (teda boháčovi), ktorí mali svojho maliara, hudobníka, či svoje divadlo…

    Je majetok a jeho vlastnenie cestou k šťastiu? Máte pocit, že celé tie generácie šľachticov / boháčov, ktoré si mohli kúpiť skoro čokoľvek, boli šťastní? Môže sa to tak zdať z nášho pohľadu – mali čo jesť, mali sídlo, dnes luxusné auto. Ale to k šťastiu nestačí. A čo my? Máme pomerne bohato naplnené obchody, nikdy sme nemali taký výber, aj keď nepatríme do strednej triedy a už vôbec nie k boháčom. Sme šťastní?

    Podľa Fromma majetok ako taký nevedie k šťastiu. Ani bezbrehé uspokojovanie všetkých možných potrieb. Skôr sa tak zacyklíme – túžime mať čoraz viac, už nie preto, aby sme netreli núdzu, ale aby sme mali čoraz viac. Začneme sa porovnávať s inými. A časom chceme vlastniť len preto, aby sme „mali“. Odvádzame svoju hodnotu od kôpky majetku na ktorej stojíme. A tak k slovu dostáva sebeckosť, egoizmus, chamtivosť… Koľko veľa je dosť?

    Fromm píše, že existujú túžby, ktoré sú prirodzené a ktorých naplnenie je dôležité pre rast a blaho človeka. Je úplne pochopiteľné, že človek ktorý má tvoriť a byť obohatením pre iných, nemôže riešiť existenciálne otázky, pretože vtedy jeho duch je naplno zamestnaní práve nimi. Ak nemáte kde bývať, ak nemáte čo jesť, ak nemôžete zaplatiť faktúry a ak zomiera niekto vo vašej blízkosti, ťažko vytvoríte niečo nové, skôr budete chodiť ako sa hovorí „bez ducha“.

    Žijeme v dobe hedonizmu. Pretože nekladieme dôraz na holisticky prístup (uspokojenie základných potrieb), dokonca ani nehľadáme ako si aj niečo dopriať (vedieť si vychutnať). My často napĺňame náš život hlúposťami a nemáme v tom mieru. Táto honba za šťastím nevedie k šťastiu, k spokojnosti, k naplneniu či k blahu. Ale vedie k nešťastiu – okolo nás je veľa smutných, osamelých, úzkostných, depresívnych, deštruktívnych a závislých ľudí. Je pravda, že investovali strašne veľa do seba. Ale ten výsledok je žalostný. Hlavné túžby ostali nenaplnené a prázdnota sa zväčšila. Táto cesta nevedie nikam…

    Je pravdou, že pre svoj život potrebujeme určité veci. A aby sme sa z nich mohli tešiť, potrebujeme ich mať. A tak sa pohybujeme medzi mať a byť. Nemusíme ísť do hĺbky, aby sme slovo mať vnímali v kontexte vlastnenia – máme veci a aby sme slovo byť vnímali jednak ako existenciu (žijeme) a zároveň ako životný štýl (je to výzva byť sám sebou).

    Nemusíme skĺznuť do extrému. Ako už bolo naznačené, musíme aj mať, aby sme boli. Problém vlastníctva však je, že sa pomerne rýchlo stratí z obzoru vízia – že majetok má slúžiť našim hodnotám, tak samotný majetok sa stane hodnotou, ktorej všetko podriadime a ktorá nás časom začne vlastniť. Ten vlastnícky vzťah založený na tom, že niečo máme v hrsti a je to predmet uspokojenia sa obráti proti nám a samotná vec (majetok), bude vlastniť nás. A aj keď sme mali pôvodne ušľachtilí cieľ – deliť sa o majetok s inými, teraz je to už len o vlastnení. Kde sme stratili zdravé hranice? Práve preto Fromm prichádza s pojmom existenciálne vlastnenie. Je to dôraz na zdravé vlastnenie – jednoducho skromnosť života, aby sme sa udržali pri „živote“. Je dôležité si aj dopriať, aby život mal chuť, ale aj rozdať, pretože nežijeme len pre seba.

    Keď hovoríme o vlastnení je nám to bližšie, než keď hovoríme o bytí. Úplne najbežnejšie, hoci ťažšie uchopiteľné je, že žijeme. Byť znamená existovať – žiť. Nie sme však stvorení pre akýkoľvek život. Nie sme strojom, ktorý zapnete, urobí čo sa žiada a následne vypnete. U človeka existuje oveľa vznešenejšia výzva. Fromm tu v podstate hovorí o výzve, aby sa človek naplno stal človekom. Aby spoznal, kým naozaj je. Aby spoznal o ocenil svoje dobré stránky, aby prijal a pretváral svoje negatívne stránky. Aby rozvíjal svoju jedinečnosť, tým dosiahol šťastie a obohatil iných. Vyzýva k tomu, aby sme boli slobodní, aby sme boli nezávislí, aby sme používali rozum a boli aktívni. Aby sme sa nenechali unášať životom, ale aktívne ho utvárali. U človeka Fromm vyzdvihuje tvorivosť. Byť tvorivý znamená mať zázemie, ale nebyť majetkom spútaný. Kreativita – to bohatstvo ducha sa dostáva k slovu, keď duch nie je spútaný. Koľkých ľudí život pohltil a naplnila ho rutina. Mať sa u nich dostalo k slovu a prestali žiť…

    Či sa nám to páči, alebo nie. Celý život v nás bude prebiehať súboj medzi mať a byť. Cestou k tomu ako si urobiť poriadok v hodnotách a nestratiť z očí to čo je dôležité – je Maslowa pyramída hodnôt. Frommove zamyslenia o živote, o láske, o hodnotách či o človeku a vnútorných dilemách sú cestou k usporiadaniu života, aby mal zmysel a aby na jeho konci sa nevynorila otázka, či vôbec za niečo stál… Byť, či nebyť… ?

    Často hovoríme, že máme prácu, máme dom, máme auto, máme partnera, máme peniaze, dieťa… Ako by sme to všetko vlastnili. Hoci stačí krátky okamih a nič z toho si nevezmeme so sebou. Ale skôr by sme mali hovoriť že sme manželom, matkou, že sme bohatí, žijeme v dome, prípadne že pracujeme. V tom všetkom sme to my, kto tomu dáva život. Náš dom môžeme predať, ale ten kto v ňom bude žiť, to už bude iný príbeh. V práci nás môže niekto nahradiť, ale už to nebudeme my. Náš život, to že sme to my, to dáva život, doslova vdychuje život veciam, ktoré nám boli zverené.

    Nepochybne možno s Frommom súhlasiť, že je dôležité, aby sme boli šetrní k prírode. Je tiež dôležité, aby tempo prestal diktovať konzum. Veci treba kúpiť – keď doslúžia a nie je ekonomické ich opraviť a nie vtedy, keď príde na trh novšia generácia. Rovnako tak možno súhlasiť že je dôležité, ako sa človek dostal k peniazom a ako ich zveľaďuje. Jednoducho účel nesvätí prostriedky.

    Najcennejšie na živote a diele Fromma sú jeho knihy spojené so psychológiou a s človekom (ak dáme bokom historicko / sociologický koncept poznačený marxizmom). Psychológiu viedol k spolupráci so sociológiou, pre lepšie pochopenie človeka. Rozpracoval oidipovský komplex, prišiel s vlastnou koncepciou charakteru, venoval sa utváraniu osobnosti, kládol dôraz na lásku, viedol človeka k sebazdokonaľovaniu. Psychoanalýzu vnímal ako snahu pomôcť človeku, aby znovu bol schopný milovať. Jeho knihy: Umenie milovať, Mať alebo byť? Ľudské srdceAnatómia ľudskej deštruktivity sú veľmi zaujímavou analýzou problémov, s ktorými zápasí spoločnosť aj dnes. Sú reflexiou doby a kladením ?, aké miesto má mať v nej človek, aby sa to ľudské a humánne z neho nestratilo…

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze Michaela Babíková Datum 5. 3. 2021


    Fromm, Erich: Mít, nebo být? - autor recenze: Michaela Babíková

    https://www.vaseliteratura.cz/odborna-literatura/7678-byt

    „Být či nebýt?“ váhá Shakespearův Hamlet. „Mít, nebo být?“ ptá se ve své stejnojmenné knize Erich Fromm, původem německý sociální psycholog, sociolog, psychoanalytik, humanistický filozof a demokratický socialista. Jakkoli se tyto otázky zdají být zcela odlišné, v jistém slova smyslu také Fromm předestírá volbu mezi životem a smrtí.

    Podle Ericha Fromma existují dvě alternativy lidské existence – vlastnění a bytí. Samozřejmě připouští, že každý člověk potřebuje určité věci mít, aby mohl žít. Ostře však kritizuje západní společnost, ve které se vlastnění stává nejvyšším cílem. Kulturu, ve které „mít stále více“ se stává středobodem veškerého konání, považuje za nemocnou a odsouzenou k zániku. Orientace na „mít“ se přitom týká nejen majetku, ale také touhy mít nadvládu nad přírodou a druhými lidmi. Člověk orientovaný na vlastnictví však nikdy nemůže být šťastný, protože nelze mít úplně všechno, vždycky se objeví nová touha. V kolotoči vydělávání peněz a honbě za věcmi tak člověk ve skutečnosti přichází o to nejcennější – svůj vlastní život.

    Jako protipól pak Erich Fromm předestírá život v modu bytí a připomíná učení velkých mistrů života, jakými byli například Ježíš, Buddha, Mistr Eckhart a Karl Marx. Právě Marx byl pro Ericha Fromma velkým vzorem; v mnoha svých knihách se snaží Marxe ukázat jako radikálního humanistu a silně odsuzuje, jakým způsobem Marxovo učení zneužil komunismus. Ale vraťme se zpět k modu bytí a podívejme se na to, co o něm říká přímo autor:

    Nezbytnými podmínkami modu bytí jsou nezávislost, svoboda a přítomnost kritického rozumu. Jeho základní charakteristikou je, že je to aktivní bytí (…) ve smyslu vnitřního, tvořivého používání našich lidských schopností. Být aktivní znamená dát výraz vlastním schopnostem, talentu, hojnosti darů, jimiž je každá lidská bytost – i když v odlišném stupni – vybavena. Znamená to obnovovat se, růst, rozkvétat, překračovat vězení vlastního izolovaného ega, mít zájem, naslouchat, dávat. (FROMM, Erich, 2020. Mít, nebo být? Praha: Portál, s. 98. ISBN 978-80-262-1646-9)

    Láska, sdílení, dávání, rozvoj bytostních tvůrčích sil, radost a plné prožívání je to, co Fromm lidstvu slibuje, pokud se dokáže přeorientovat z modu vlastnění do modu bytí. V knize navrhuje možnosti, jak toho lze dosáhnout, přičemž nezapomíná zmínit překážky, které stojí v cestě. Uvědomuje si, že se nelze takříkajíc „vrátit zpátky do pralesa“, ale žádá, aby průmyslový rozvoj měl nějaké hranice a člověk přestal vykořisťovat přírodu i druhé lidské bytosti.

    Poprvé v životě lidstva na Zemi je člověk žádán, aby upustil od toho, co dokáže; žádá se od něho, aby upustil od ekonomického a technologického rozvoje, nebo ho přinejmenším zaměřil jiným směrem než dosud; je žádán všemi budoucími generacemi na Zemi, aby se dělil o svůj majetek s nemajetnými – nikoliv v duchu charity, ale v duchu nutnosti. (Tamtéž, s. 171)

    Kniha Mít, nebo být? poprvé vyšla před více než čtyřiceti lety. V češtině se kniha dočkala již pěti vydání, toho posledního v roce 2020 v nakladatelství Portál. Ve skutečnosti je v dnešní době Frommova kniha možná ještě aktuálnější, než v době svého vzniku. Mít, nebo být? Můžu k přečtení jenom doporučit, i když v některých částech mi autor připadá až příliš radikální a ne se vším souhlasím. Některé pasáže se mi zdály také poměrně nesrozumitelné a ne příliš čtivé. Jako celek je však kniha rozhodně dílem, které by nemělo uniknout vaší pozornosti.

    Přečíst celou recenzi Zavřít