Báj o Narcisovi, který se zamiloval do vlastního obrazu na hladině studánky a pak se (dle jedné verze) buď utrápil žalem, nebo (dle druhé verze) ve studánce utopil, je dobře známá. Narcismus není ovšem záležitostí antiky, ale především dnešní doby.

Zatímco pro konec 19. století bylo (alespoň do značné míry) typické nahromadění velkého množství sexuálních neuróz, ve století 20. se symptomem doby stále více stával spíše narcismus. Problém této poruchy se pokouší uchopit i recenzovaná publikace.

Kniha vydaná v nakladatelství Portál dobře ukazuje, že narcismus se ve své přebujelé až patologické podobě (jistá míra narcismu, tedy zjednodušeně řečeno sebelásky, je samozřejmě naopak zdravá a nezbytná) může stát skutečným žalářem, zdrojem utrpení a bezútěšné vnitřní prázdnoty.

Jaké jsou hlavní projevy narcismu? Neustálé oscilování od přeceňování po totální znehodnocení vlastní osoby, jakási vnitřní zamrzlost a zablokovanost. Na jednu stranu nezájem o druhé, na stranu druhou sklon ke vzniku závislostí (patologické projevy v lásce či sklon propadnout omamným látkám). Neustálé přepínání mezi idealizací a pohrdáním, a to jak v případě okolí, tak i v případě nás samých.

Mnohem spornější už je cesta, která se v knize nabízí k překonání poruchy. Mám lehké podezření, že návod na cestu ven z žaláře přece jen obsahuje body, které nebudou pro každého přijatelné.

Možná autorovi vkládám do úst něco, co nezamýšlel (a ani nikdy přímo neřekl), ale jeho návod trochu postrádá pochopení pro individuální odlišnost psychiky. Všem se zde nabízí tedy cesta skrze lásku, smíření s rodiči, zájem o veřejné dění a likvidaci citových blokád. Nabízený únik z vnitřního žaláře je jaksi příliš instantní, i když jádro cesty, tedy odlišení nepravého/falešného od bytostného Já (chápaného přibližně v jungovském smyslu slova), je samozřejmě základem veškerého individuálního psychického vývoje. Při hledání příčin poruchy se snad také zbytečně jednostranně ukazuje na narušený vztah mezi postiženým a rodiči. Důvodů vzniku narcistní poruchy ale zřejmě může být více...

Na druhé straně autor podle mého názoru správně ukazuje, že pomocí z krize je rozetnutí citového problému situovaného mnohdy ještě do předoidipovské fáze (pokud tedy chceme používat freudovskou terminologii), nikoliv zvnějšku přicházející meditativní techniky ("z meditujícího neurotika se v nejlepším případě může stát osvícený neurotik"). Autor vyvrací také předsudek, dle kterého je narcismus pouze záležitostí mužů a žen se prakticky netýká.

Mnohem hodnotnější částí publikace je však každopádně první, popisná část, která opravdu brilantně předvádí symboly této děsivé psychické poruchy. Nemoci, jež je dnes velmi častá a pro naši dobu téměř typická. Alespoň pokud uvěříme závěru knihy, kde se nachází jakási sada otázek pro zhodnocení vlastní situace: Na základě tohoto minitestu pak můžete poznat, zda jste sami narcismem ohroženi nebo již přímo postiženi. Test je to dosti přísný...

Mimochodem: Pochvalu zaslouží i jazyk celého díla, velice bohatý na snové symboly a metafory vypůjčené z pohádek. Proto je minimálně čtení první části skutečným požitkem i pro toho, koho se celá porucha (zdánlivě? :-)) netýká...