Autorkou je americká psycholožka a matka tří dětí Violet Oaklander.

Na tuto knihu z Nakladatelství Portál jsem se moc a moc těšila. Je naprosto skvělá, velmi čtivá a hodně mi dala.

„Kniha podává inspiraci a návod, jak pomocí gestalt terapie aktivovat dětskou fantazii a tvořivost, která jim pomůže se vyjádřit a stane se tak klíčem k jejich nitru.“

Co můžete od knihy očekávat?

Zavede Vás do dětské duše, do „třináctých komnat“ mnoha dětí.

Lépe Vám přiblíží dětské emoce a jejich prožívání.

Skvěle vysvětluje, jak úžasná je dětská fantazie a hlavně jak je možné ji využít v případě dětských emocionálních potíží.

Ukáže Vám, jak nenásilně s dětmi komunikovat skrze jejich fantazii.

Více pochopíte nejen děti, ale i sami sebe.

Autorka v knize uvádí množství psychoterapeutických metod, kazuistik a vlastních zkušeností. Velká část knihy je tvořena osobní výpovědí dětí pod vedením autorky. Zavede Vás na spoustu terapií (malování, práce s hlínou, dramatizace, hudba…).

Část knihy se zabývá specifickými poruchami chování: hyperaktivní dítě, agrasivní chování aj.

Velmi zajímavé čtení pro rodiče, psychology, pedagogy a všechny mající kolem sebe děti.

Troufám si říci, že je to jedna z nejlepších a nejkvalitnějších psychologických knih, které jsem kdy četla.

Kniha byla přeložena do 15 jazyků.

Počet stran 360

ť už jste rodičem či pracovníkem, který je obklopen dětmi, tahle kniha vám jednoznačně otevře obzory.

Autorkou této knihy je uznávaná psycholožka a psychoterapeutka Violet Oaklander. Sama vychovala tři vlastní děti a má dva vysokoškolské diplomy. První z oboru manželského, rodinného a dětského poradenství a druhý ze speciální pedagogiky pro práci s emocionálně narušenými dětmi a s dětmi se specifickými poruchami učení. Její praxe je opravdu ohromná – šest let vyučovala emocionálně narušené děti v Kalifornii a od roku 1972 má vlastní praxi v Los Angeles. Své znalosti uplatnila také jako ředitelka Centra pro terapii dětí a dospívajících v Kalifornii a momentálně je ředitelkou Violet Oaklander Institutu, který se věnuje zejména výcviku a supervizi lidí, kteří pracují s dětmi. Její metody se nesou v duchu gestalt terapie od roku 1973. Mohla tak pomoci ohromnému množství dětí, které se potýkaly s emocionálními potížemi, které jim ovlivňovali život a vztahy nejen s vrstevníky.

Autorka v této knize vysvětluje, jak úžasná je dětská fantazie a jak jí lze využít pro léčbu dětských emocionálních potíží. Děti totiž neumí své emoce tak dobře verbalizovat jako dospělí lidé, proto se může stát, že když se jim v životě děje něco, s čím si neumí poradit, uzavírají se do svého světa. Mohou přestat komunikovat a mohou se u nich začít objevovat různé somatické symptomy jako je například bolení bříška, horečky, pomočování apod. Výjimkou nejsou ani noční děsy, smutná nálada, nechuť se kamarádit s přáteli a mnoho a mnoho dalšího. Některé děti se ubírají ke lžím a snaží se tu realitu, ve které musí žít a se kterou se neumí vyrovnat, potlačit tím, že se stahují právě do svého fantazijního světa, ve kterém se cítí bezpečněji a kde je všechno takové, jaké má být.

Rodiče jsou obvykle nešťastní, protože vidí, že se s dětmi něco děje, ale neumí jim pomoci. A právě proto vznikla tahle kniha. Využijí ji všichni rodiče, kteří potřebuji poodhalit, jak s nešťastným dítětem komunikovat. Využijí ji psychologové, kteří si potřebují nebo chtějí rozšířit obzory a v neposlední řadě i pedagogové a jiní pracovníci, kteří jsou obklopeni dětmi.

Kniha nabízí nepřeberné množství příkladů a kazuistik, které vám pomohou pochopit, kdy a jak se dítěte správně zeptat, aby své emoce mohlo adekvátně ventilovat, prožít a zpracovat. Kniha vám ukáže, jak s dětmi nenásilně komunikovat skrze jejich fantazii, tvořivost a hru. Právě tyto tři věci jsou pro děti tak přirozené, že nevyužít jich při práci s nimi by bylo jako odmítnou ten nejúžasnější dárek.

Knihu mohu za sebe jen a jen doporučit. Otevře vám oči, rozšíří vám obzory a pomůže vám nahlédnout do prožívání dětí, když sami ztrácíte půdu pod nohama.

Je to jedna z nejhezčích psychologických knih, které jsem kdy četla a domnívám se, že může být obohacující i pro laiky.

Kniha Třinácté komnaty dětské duše je poutavým průvodcem do zákoutí duše dítěte, kterou má čtenář možnost poznat díky nepřebernému množství prezentovaných příběhů. Autorka knihy, Violet Oaklander předkládá tvořivé metody, které u klientů využívá v rámci své terapeutické práce. Při čtení se čtenáři otevírají cesty do dětského světa, myšlení, sebepojetí a prožívání. Kniha je tak inspirací nejen pro práci s dětmi, ale také pro hledání sebe sama a nalezení svého ztraceného a hravého dítěte v každém z nás…

Violet Oaklander vystudovala klinickou psychologii, manželské a rodinné poradenství a speciální pedagogiku. Ve své praxi se jako psycholožka a psychoterapeutka zaměřovala na práci s dětmi a dospívajícími. V knize velmi prakticky a otevřeně seznamuje čtenáře s dětským světem a nesnázemi, se kterými se děti během svého života setkávají. Svým lidským a laskavým přístupem pomáhá pochopit dětský svět a popisuje cesty, jak rozvíjet samostatnost a jedinečnost dětí, s opravdovou lehkostí své letité zkušenosti a množstvím nápadů pro terapeutickou, hravou a tvořivou práci. Nezaměřuje se jen na dětské emoce, ale i na jejich prožívání, vnímání smyslů a svého těla. Ve své terapeutické práci využívá gestalt psychoterapii (s. 345–351).

Kniha je logicky členěná do jednotlivých kapitol, v publikaci jich lze nalézt dvanáct. Čtenář ve většině kapitol získá poznatky z určitých kreativních metod (např. malba, ruční práce, hra) a sdílení autorčiných zkušeností. Metoda je popsána a následně představena na kratším případu dítěte a čtenář má v určitých pasážích k dispozici i samotnou malbu z terapeutického sezení. Užitý jazyk je jasný a srozumitelný. V případě, že se objeví odborné termíny, jsou vysvětleny, případně je čtenář odkázán na další literaturu. Obsáhlý seznam odborné literatury čtenář nalezne na konci knihy.

V knize je popsán způsob práce autorky, kde hovoří o své terapeutické praxi a sdílí svůj odborný názor na to, jaký by měl být člověk, který chce s dětmi pracovat: „Měl by mít k dětem kladný vztah. Měl by umět vést, aniž by nutně nařizoval, a být laskavý a jemný, aniž by byl příliš nedirektivní a pasivní. Měl by bytostně věřit, že každé dítě je jedinečnou, hodnotnou bytostí se svými právy. Zcela zásadní je otevřenost a upřímnost. Také je potřeba mít smysl pro humor, dovolit tomu hravému a přirozeně se projevujícímu dítěti, které dlí v každém z nás, aby vykouklo na povrch“ (s. 76–77).

První dvě kapitoly se věnují metodám zaměřeným na fantazii a malbu. Jedná se o obsáhlé kapitoly, kde se čtenář seznámí s metodou a s krátkými kazuistikami dětí, na kterých je metoda vysvětlena. Text je doplněn autentickými obrázky dětí z terapie, což hodnotím jako přínosné, jelikož si čtenář propojí psaný text se samotnou tvorbou dítěte.

V následujících kapitolách jsou představeny metody ruční práce, vyprávění příběhů či využití loutek. Při těchto metodách může klient využít hmatové zážitky. Je nutné si uvědomit, že s metodou, kterou pracovník používá, musí být ztotožněn i on sám. Autorka se při terapeutické práci zaměřuje také na práci s tělem a smyslovou zkušeností. Dále se čtenář v knize seznámí s terapií hrou a herním pískovištěm, které lze využít jako terapeutický nástroj. Herní pískoviště je metoda, která je dětem známá a aktuálně je využívaná jak v sociálních službách vyškolenými sociálními pracovníky, tak psychology v soukromé či školní praxi, nebo speciálními pedagogy. Metoda je v knize popsána spíše okrajově, v kapitole nenalezneme fotky či obrázky z daných sezení. V českém prostředí se touto metodou zabývá Veronika Galusová (2020) v knize Sandtray. Herní pískoviště bych vyzdvihla jako dobře využitelnou metodu v sociální práci.

Více než polovina knihy je věnována popisu metod a krátkým kazuistikám. Některé metody jsou popsané velmi obsáhle. V závěrečné části knihy se autorka věnuje chronologickému popisu terapeutického procesu, kde popisuje individuální práci s klienty. Pro pracovníka z praxe tak informace o procesu objednávání klienta, dojednávání zakázky či vizuálu pracovny nebudou nic nového, inspiraci zde mohou najít začínající pracovníci či studenti. Obsáhlou kapitolu tvoří poruchy chování, tedy způsoby chování, se kterými se pracovníci ve své práci s dětmi často setkávají. Čtenář je tu seznámen pouze s některými typy poruch chování, nejedná se o komplexní výčet, ale spíše o popis projevů, které se u dětí objevují (strach, stres, trauma, nejistota). Sociální pracovníci mohou z této kapitoly čerpat informace o projevech chování, se kterými se mohou potkat napříč sociálními službami. Při potřebě získání více odborných poznatků z této problematiky je třeba si informace dohledat v jiné literatuře. Závěrem se čtenář dozví o životě autorky a její profesní dráze.

Kniha je nabitá příklady vlastní práce autorky, kdy je dle mého názoru v některých obsáhlých kapitolách uveden velký počet prezentovaných technik a her spadajících pod jednu zastřešující metodu a nejsou více popsány širší souvislosti osobního příběhu dítěte. V záplavě textu se tak čtenář po delší době může ztrácet, jelikož nejsou informace členěny do kratších úseků a pasáží, což při množství technik a metod může být nevyhovující a méně přehledné. V závěru knihy či za každou hlavní kapitolou bych uvítala několik komplexních kazuistik dětí, kde by byla popsána anamnéza dítěte, použité terapeutické metody a vývoj práce s daným dítětem. Kniha není psaná odborným jazykem, je spíše popisující a vyprávěcí, a díky sdíleným zkušenostem také aplikovatelná do praxe. Kniha obsahuje spoustu informací, které vedou čtenáře k zamyšlení.

Kniha nepojednává o sociální práci a metodách sociální práce, vnímám ji jako rozšíření možností, jak pracovat s klienty a otevírat různá témata pomocí terapie zaměřené na tvořivé techniky. Ke čtení bych knihu doporučila jednoznačně odborníkům pomáhajících profesí pracujícím s dětmi, zejména sociálním pracovníkům, psychologům a psychoterapeutům, ale také studentům těchto oborů, rodičům a dalším zájemcům o tuto problematiku. Právě děti jsou našimi nejlepšími učiteli, pokud jim k tomu dáme prostor.

O psychoterapii a práci s dětmi bylo napsáno mnoho odborných publikací. Třinácté komnaty dětské duše nezahrnou čtenáře odbornými poučkami a sáhodlouhými texty, spíše je zavedou do tajů dětského světa a předají jim inspiraci pro tvořivou a hravou práci s dětmi či mladistvými. Při čtení této knihy si čtenáři možná sami vzpomenou, jaké bylo jejich vlastní dětství, jak vnímali nejrůznější situace, jaké emoce prožívali a jak jim byl svět her blízký a přirozený. V dospělém věku často zapomínáme na to, jaké to je být dítětem a jak je přirozené a osvobozující si hrát. Domnívám se, že kniha není námětem jen pro práci s dětmi a mládeží, ale uvedené metody lze využít i pro terapeutickou práci s dospělými. Sociální práci je tak možné obohatit o terapeutické prvky. S dospělými v sociální práci jde dobře využít metodu herního pískoviště, kdy stavění figurek do písku není jen hravou aktivitou pro děti, ale lze při této metodě zpracovat nejrůznější osobní, životní, pracovní a další témata dospělého. Stejně tak lze využít tvořivou malbu. Tyto techniky mohou být bezpečným prostorem pro vyjádření emocí a pocitů klienta jinak než slovně.

V celkovém shrnutí bych knihu popsala jako praktickou publikaci se srozumitelně popsanými informacemi, ve které převažují příklady z praxe. U této knihy bych vyzdvihla sdílení autorčiných úspěchů i obtíží, které mohou při terapii nastat. Klienti přicházející si pro pomoc jsou jedineční ve své individualitě, mají jiné vnitřní i vnější zdroje, a proto je práce s každým klientem jedinečná a je ovlivněna řadou okolností. Způsob, jakým je kniha napsaná, zaručuje, že si najde své čtenáře mezi odborníky pomáhajících profesí, studenty i mezi širokou veřejností z řad rodičů.

Seznam použitých zdrojů:

GALUSOVÁ, V. 2020. Sandtray: život jako na dlani: praktický manuál pro aplikaci terapie hrou v pískovišti. Praha: Pointa.

OAKLANDER, V. 2020. Třinácté komnaty dětské duše: tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie. Praha: Portál.