Uvedomiť si, čo sa klientovi odohráva v tele a v mysli je niekedy náročné nie len pre terapeuta, ale aj pre klienta samotného. Sme v kontakte sami so sebou ? Všímame si, akú emóciu práve prežívame, kde ju v našom tele cítime ?

V knihe Všímavosť a ja autor venuje veľkú časť vysvetľovaniu maladaptívnych schém, pre lepšie porozumenie dopĺňa svoje vysvetľovanie o kazuistiky z jeho terapeutickej praxe a dialógy medzi terapeutom a klientom, čo vnímam ako veľmi dobré ozvláštnenie deja, ale predovšetkým, čitateľ vďaka tomu lepšie porozumie problematike.

Kniha je vhodná pre odbornú aj širokú verejnosť. Je dôležité čítať ju s porozumením, pomaly nasávať všetky vety, ktoré nám autor ponúka, aby sme ich mohli vstrebať. V knihe je zároveň množstvo odkazov na odbornú literatúru, z ktorej autor čerpal. Čo sa mne na knihe veľmi páčilo bolo práve 21 cvičení, ktoré podporujú všímavosť a súcit k sebe. Za každou odbornou kapitolou nasleduje jedno cvičenie. Odporúčam si ich vyskúšať, možno niečo zaujímavé v sebe navnímate. A hlavne, vlastná prežitá skúsenosť najlepšie pomáha porozumieť jednotlivým autorovým témam. Dopraje si na nich čas a priestor.

Čo si vďaka knihe opäť pripomínam a vyzdvihujem je dôležitosť orientovať sa na spoluprácu a vytváranie harmonických vzťahov s druhými a prostredím. Je dôležité, aby sme vnímali a starali sa o svoje vlastné potreby, a zároveň mali pochopenie pre potreby druhých. Pretože s pochopením akceptujeme skutočnosť, že všetci sme cítiace ľudské bytosti.

Ak chcete navnímať svoje vnútorné prežívanie, rozvíjať svoje autentické naratívne Ja, rozhodne odporúčam :))

“Sebestřednost a individualismus nás dovedly na pokraj planetární krize. A zdá se, že celý Západ nyní naléhavě potřebuje změnit “kulturu vědomí”, abychom jako lidstvo vůbec přežili. … Využijme tedy meditační a psychedelické zkušenosti k uvědomění si naší vzájemné propojenosti s druhými i s prostředím a k rozvoji nesebestředného pohledu na sebe samé, druhé i svět.”

Tímto odstavcem končí kniha Všímavost a Já od Jana Bendy. V ní je čtenáři představen inovativní přístup k diagnostice duševních potíží i cesta “ven” – všímavost a soucit k sobě. A k tomu mnohem víc. Mnoho konceptů, teorií, myšlenek i citací. Autor se toho zhostil poctivě, srozumitelně a ve velkém stylu.

Začnu praktickými informacemi: kniha má 272 stran a formát větší A5. Je rozdělena do 4 části, každá část obsahuje 4-6 kapitol. Celkem kniha obsahuje vedle mj. doporučené četby, literatury, anglického abstraktu a seznamu cvičení, 20 kapitol a na konci každé z nich praktické cvičení. Zdrojů je neskutečně mnoho: 278 knih, 362 psychologických a 71 neurovědeckých článků. Jen bibliografie se malinkým písmem rozprostřela přes 30 stran.

Do knihy jsem se velmi rychle a snadno začetla. Jistě k tomu přispělo mnoho vysvětlení od autora, ať už v textu v závorkách nebo v podobě poznámek pod čarou (těch bylo celkově přes sto), ale i osobní sdílení autora nebo kazuistiky s jeho klienty. V textu čtenář najde odkazy na mnoho různých teorií, které jsou srozumitelně vysvětlené. Takhle si představuji učební text! Mnoho věcí jsem dokázala vztáhnout na sebe nebo na své klienty. Nejvíce se mě dotkla typologie maladaptivních schémat. V ní autor rozlišuje tři varianty pocitu niterné emoční bolesti: 1. existenciální hrůza (tzv. ztracené Já), 2. zoufalá dětská osamělost (opuštěné Já) a 3. stud (méněcenné Já, či nafouknuté Já). Hodně jsem si odnesla i z teorie dramatického trojúhelníku od transakčního analytika S. Karpmana z roku 1968: oběť, pachatel a zachránce. Skvělá jsou i cvičení na konci každé kapitoly. Jsou praktická a laskavá, což nepřekvapí – vychází z konceptu všímavosti a soucitu. Musím přiznat, že autorem doporučených 20 minut klidu na každé cvičení jsem nesehnala (s batoletem i samotné čtení bez toho, aniž by byla kniha pomačkána, byla výzva). Prolétla jsem je rychle, ale i tak jsem si z nich odnesla nová uvědomění.

Kdybych chtěla popsat vše, co si z knihy odnáším, musela bych popsat několik stránek.

Našlo se nicméně pár bodů, které bych byla potřebovala jinak. Chyběl mi slovník pojmů na konci knihy. Například „transcendentní já“ je vysvětleno na začátku 20. kapitoly, ale autor o něm píše už o v 19. kapitole. A takových výrazů je více. Kniha také obsahuje hooooodně závorek. V nich jsou zejména citace, někdy je to seznam jmen přes 2 řádky. U citací je někdy před jmény viz., jindy srov. a někdy nic. A já v tom měla trochu guláš. Pomohlo by mi vysvětlení v úvodu. Mimo citací jsou v závorkách odkazy na jiné kapitoly, pojmy, překlady do angličtiny i překlady do páli (př. „Mentální znečištění“ – v páli kilésa). Nevím, pro kolik čtenářů bude právě toto důležité, mně osobně by postačil česko-páli slovník někde ke konci knihy a text by mi lépe plynul. Na druhou stranu kniha i tímto plní záměr být studnice vědomostí, takže i překlad do páli tu zřejmě má své místo. Mimochodem, autor nevysvětluje, co páli je, tak pro vás, čtenáři, zkrácené informace z internetu: jde o jeden z jazyků starověké Indie, v němž jsou zapsány texty buddhismu na Srí Lance (Zdroj: Wikipedie).

Při čtení poslední kapitoly, kde už autor shrnuje celou knihu, jsem pocítila silnou nostalgii. Vzpomněla jsem si, jak jsem před necelým měsícem knihu poprvé otevřela, začala číst a setkala se s pojmy jako „rigidní Já“ či „niterná emoční bolest“ poprvé. Tenkrát jsem jim nerozuměla. Nyní, na konci knihy, mám pocit, jako bych urazila dlouhou cestu, na které jsem se mnoho naučila. Až mě to dojalo.

Připadám si knihou skutečně hodně obohacena, intelektuálně, odborně, ale i emočně a osobně. Už teď jsem některé kapitoly četla podruhé a to obvykle nedělám, rozhodně ne při prvním čtení knihy. Na knihu jsem se těšila a ráda se jí věnovala i po večerech a nocích. Zkrátka a dobře, knihu můžu s klidným srdcem doporučit kolegům psychologům a psychoterapeutům, ale i čtenářům z řad veřejnosti, kteří se zajímají o seberozvoj, všímavost, ba i transcendentální zážitky.

Na první pohled asi víme, že všímavost je důležitá a má spoustu benefitů v oblasti duševního zdraví. Já osobně na všímavost narážím poslední dobou snad všude, ale přesto ne nikde do hloubky. A přesně to mi kniha poskytla. Nejen hlubší vhled do všímavosti jako takové, ale především na její pochopení v souvislostech.

Kniha poskytuje pohled na zraněné Já, autentické Já a transcendentní Já z pohledu všímavosti, čímž vysvětluje nejen zraněné Já týkající se dětství a souvislosti s citovou vazbou člověka a jeho uzdravování, ale věnuje se také rozvojovému pohledu u autentického Já a přesahu do transcendentního Já. Pravděpodobně to ode mě zní tady složitě, nicméně autor to popisuje srozumitelně a s neuvěřitelnou lidskostí.

Velké plus knihy je, že přináší na konci každé kapitoly užitečná cvičení, která jsou s kapitolami přímo spojena a nabízí osvojení tématu i technik (a která vás možná jako mě šokují v tom, že všímavost zahrnuje mnohem víc než třeba jen meditaci, kdy člověk sedí a pozoruje svůj dech).

Na knize také zbožňuju, že ačkoliv všímavost tolik vyzdvihuje, nedělá z ní všelék.

Knihu bych doporučila spíš budoucím odborníkům/odborníkům nebo lidem, které téma všímavosti zajímá vnímám jako obohacení, že se autor knihy u každého tvrzení opírá o studie a výzkumy (což je náročnější pro čtení), a nechává nás nahlédnout do terapie, ve které všímavost využívá (najdete tam přímo ilustrativní ukázky příběhů sezení a rozhovoru mezi klientem a terapeutem).

Abych se na knihu podívala kritickým okem, osobně mi trvalo se dostat přes pojmenování konkrétních “Já”, kdy autor popisoval jednotlivé typy zraněných Já a působilo to na mě lehce “škatulkovacím” dojmem (zatímco by pro mě bylo příjemnější zmínit, že tam může být nějaké rozpětí nebo škála a ne takto jednoznačné rozdělení). Na obhajobu to vše bylo vědecky podložené a díky tomuto rozdělení si to nyní nejen pamatuju, ale i chápu základní souvislosti a odlišnosti v tomto rozdělení.