Všímavost a soucit se sebou

Všímavost a soucit se sebou

Benda, Jan

Portál, 2019

319 Kč255 Kč

Akce 20 %Rozebráno


Přihlaste se a nechte si hlídat dostupnost

Anotace

Autor čerpá z vlastní bohaté klinické zkušenosti, z meditační praxe i z nejnovějších výzkumů v oblasti emocí, všímavosti (mindfulness) a soucitu se sebou samým (self-compassion). Navazuje na práce M. Frýby, A. Pessa, E. Gendlina, L. Greenberga a dalších a představuje vlastní ucelenou teorii vzniku nejčastějších psychopatologických symptomů. Kniha nabízí originální transdiagnostický model psychoterapeutické změny i praktický popis postupů a technik, jež lze integrovat v rámci kteréhokoli psychoterapeutického přístupu. V kontextu narůstajícího zájmu o využívání všímavosti představuje čtenářům dosud nepublikované psychoterapeutické postupy. Moderní pohled, který kniha nabízí, může být cennou inspirací jak pro odborníky, tak pro všechny zájemce o sebepoznávání a seberozvoj.
PhDr. Jan Benda je psycholog a psychoterapeut s dvacetiletou zkušeností s využíváním všímavosti v psychoterapii. Byl řadu let žákem Mirka Frýby, prošel výcvikem satiterapie a PBSP, opakovaně pobýval v meditačních centrech na Srí Lance. Přednáší o všímavosti na katedře psychologie FF UK v Praze.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Podtitul:Proměna emocí v psychoterapii

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1524-0

  • Počet stran / vazba:230 / Brožovaná

  • Rok vydání:2019

  • Kód:13312001

  • EAN:9788026215240

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Odborné recenze


  • Benda, Jan: Všímavost a soucit se sebou - autor recenze: Marian Chrasta

    Po roce 2000 začala „všímavá revoluce“, kdy se dva a půl tisícileté znalosti a zkušenosti buddhistických mnichů, získané pečlivou introspekcí, staly předmětem zkoumání psychologů a neurovědců.

    Kniha Jana Bendy: Všímavost a soucit se sebou je důkladným a poctivým hledáním paralel mezi buddhistickými teoriemi a současnými psychologickými teoriemi duševních nemocí a zdraví.

    Autor precizně argumentuje, čím je všímavost prospěšná pro rozvoj duševní zdraví a jak jí využít v psychoterapii. Nabízí kompaktní teorii zdrojů duševních nemocí (stud, pocit méněcennosti) a metod úzdravy (soucit se sebou).

    Je to hutný text, odkazuje se na 543 literárních zdrojů.

    Benda si v této knize klade dvě otázky.

    1. Jaké jsou kvality všímavého terapeuta a jak tyto kvality ovlivňují terapeutický proces?

    2. Jak můžou klienti, zápasící s emočními a vztahovými potížemi dosáhnout podobné vyrovnanosti, soucitu se sebou a sebe-přesažení, jako dlouhodobě meditující, aniž by museli radikálně změnit svůj životní styl a na několik let se zavřít do buddhistického kláštera?

    V úvodu knihy autor popisuje základní účinky meditace všímavosti: koncentraci nebo zklidnění, emoční rozvoj jako důsledek všímání si procesů v mysli i těle, kultivování laskavého a soucitného postoje k sobě a rozvoj sebe-přesažení jako protiklad k sebe-vztažnosti.

    V dalších kapitolách pak autor podrobně rozpracovává teorii emocí. Věnuje se především studu nebo toxickému studu, za který označuje pocity méněcennosti, nedostatečnosti, bezcennosti nebo sebe-znehodnocení. Tento stud autor považuje za základní faktor v etiologii mnohých duševních poruch: úzkostných poruch, poruch nálad, posttraumatické stresové poruchy nebo dalších poruch vznikajících jako následek prožití těžkého stresu, poruch osobnosti, poruch příjmu potravy a závislostí.

    Ač se tento popis může zdát příliš zjednodušující, je v knize pečlivě vyargumentován a podpořen mnoha zdroji.

    Za protipól toxického studu a za základ duševního zdraví autor považuje soucit se sebou, který se kultivuje praxí všímavosti.

    Soucit se sebou dle autora dítě rozvíjí v ranním dětství. Cituje teorii podpůrného prostředí Donalda Vinnicotta, bezpečné citové vazby Johna Bowlbyho, sebe-konejšení Paula Gilberta a základních potřeb Alberta Pessoa. Autor vyslovuje tezi, že „pokud jsme nevyrůstali v ideálním podpůrném prostředí, náš mozek si místo zkušeností s naplňováním vlastních potřeb vytvořil nouzové obranné mechanizmy: maladaptivní emoční schémata, díky nímž vždy typickým způsobem odvádíme pozornost od nejpalčivějších pocitů, k naplnění potřeb však nedochází“. Definuje maladaptivní emoční schéma, jako zafixovanou paměťovou strukturu, která se vytvořila v dětství jako reakce na emočně nezvladatelnou situaci a je automaticky aktivovaná v reakci na podobnou událost.

    Jaká je cesta k překonání maladaptivního emočního schématu? Především všímavost: terapie i meditace vytvářejí podmínky pro to, aby si meditující nebo klient všiml, že prožívá to, co prožívá a tento fakt přijal. To samotné vede ke změně. Autor podává množství psychologických a neurologických výzkumů, které tuto teorii změny potvrzují.

    V závěru autor podrobně popisuje psychoterapeutické postupy, které vedou k rozvoji všímavosti u klienta.

    Pak se podrobně věnuje třem terapeutickým metodám, které vedou k překonání maladaptivních emočních schémat. Tyto je podle něj možné adaptovat do jakéhokoliv terapeutického přístupu.

    Za tyto metody považuje fokusing, techniku krocení démonů jako dialog s vnitřním kritikem a techniku ideálních rodičů.

    Jednotlivé metody dokládá velmi ilustrativními fragmenty přepisů terapeutických sezení.

    Kromě teorie a popisů terapeutických metod, kniha čtenáři nabízí 14 cvičení k rozvoji všímavosti a soucitu se sebou.

    Kniha je určená především pro terapeuty, kteří chtějí více porozumět „všímavé revoluci“ a jsou otevřeni možnostem rozšířit své terapeutické dovednosti.

    Může být zajímavá pro praktikující buddhisty různých škol, pokud se zajímají o psychologické a neurobiologické pozadí meditací.

    Širokou veřejnost může odrazovat příliš patologizující odborná terminologie (např.: maladaptivní emoční schéma). „Laický“ čtenář však může mít užitek z cvičení k rozvoji všímavosti a z přepisů terapeutických sezení.

    autor recenze: Marian Chrasta
    Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

    -


  • Benda, Jan: Všímavost a soucit se sebou - autor recenze: Pavel Veselský

    https://e-psycholog.eu/clanek/354

    Orientovat se v současné nabídce literatury k mindfulness může být poměrně dost obtížné. Mindfulness je dnes často diskutovaným konceptem, jak mezi laickou veřejností – ve své popularizované podobě, tak mezi odbornou veřejností – kde je předmětem nejenom teoretického, ale i výzkumného zájmu. Navíc je konceptem, který zasahuje do mnoha rozmanitých oblastí lidského myšlení a konání – psychoterapii nevyjímaje.

    Kniha Jana Bendy, zaměřená na možnosti uplatnění všímavosti (mindfulness) a soucitu se sebou (mettá a karuná) právě v psychoterapeutickém kontextu, představuje v tomto proudu zájmu o mindfulness jednoznačně krok dobrým směrem, a nebojím se napsat, že v česky psané literatuře jde o nepřehlednédnutelný počin. Mimo jiné i proto, že vedle všímavosti staví jako důležitý doplněk soucit se sebou samým (role soucitu jako doplňku všímavosti byla dosud v českém prostředí opomíjena, přitom obzvlášť v terapii je role soucitu se sebou pro přijetí emocí, jichž si může terapeut spolu s klientem všimnout, klíčová).

    Strukturálně je kniha přehledně uspořádaná. Autor v ní – kdybych se měl pokusit vyjádřit ústřední myšlenku, jež stojí za touto knihou – poukazuje na to, že všímavost pomáhá mj. měnit postoj k emocím, a všemu, co prožíváme; a mění tím též způsob, jak chápeme své vlastní Já. První část knihy je čtenářsky vstřícným uvedením do problematiky.

    Druhá část textu se zaměřuje na pochopení toho, co nám emoce sdělují – odhaluje adaptivní a maladaptivní funkci emocí, s poměrně velkým důrazem na roli pocitů studu (čímž autor přispívá k aktuálním diskuzím o významu a roli studu). V dalších kapitolách této části knihy se autor zabývá vlivem raných zkušeností na utváření emočních schémat, popisuje obranné mechanismy, včetně způsobu, jímž naše prožívání mění všímavost, a stavů „ušlechtilého dlení“ (inspirovaných buddhistickou psychologií) jako nápomocného faktoru.

    Ve třetí části knihy, již poměrně dost prakticky zaměřené, autor nabízí pět postupů, pomocí nichž je možné rozvíjet všímavost v běžném individuálním terapeutickém sezení, a v tomto kontextu představuje obecné schéma korektivní emoční zkušenosti, poznatky o rekonsolidaci paměti, a v neposlední řadě i eticko-psychologické souvislosti našeho prožívání.

    Za nejpraktičtěji zaměřenou část textu lze považovat čtvrtou část knihy, kde autor podrobněji představuje tři konkrétní psychoterapeutické techniky, spjaté tím či oním způsobem s všímavostí v terapeutickém kontextu: focusing, krocení démonů (tak, jak ji rozvíjel Mirko Frýba, jedna z velkých inspirací autora), a technika ideálních rodičů.

    Jedním z důvodů, proč brát knihu jako seriózní zdroj odborných informací, je i skutečnost, že autor velmi poctivě podepírá svá tvrzení odkazy do odborné literatury. 543 titulů představuje vskutku úctyhodnou rešeršní práci (více viz http://literatura.mindfulness.cz), kterou si autor před psaním knihy musel dát. Druhým dobrým důvodem je dlouhodobá přímá zkušenost autora s praxí všímavosti a soucitu se sebou samým. Ať již této praxi věnoval v mnišském rouchu a svém každodenním životě, nebo se ji pokoušel uplatnit z pozice psychoterapeuta v křesle své pracovny. Tuto kombinaci odborné erudice s vlastní dlouhodobou zkušeností, která stojí za právě vydávanou knihou, považuji jednoznačně za její silnou stránku.

    Příkladem takového vidění tématu v širších souvislostech a hlubšího vhledu do problematiky, který je postaven na prolnutí dobré znalosti teorie s praktickým pochopením diskutovaného, je mimo jiné i první kapitola, kde Jan Benda představuje tři úrovně všímavosti. Umožňuje tím zorientovat se čtenáři v možnostech dosahu praxe všímavosti, navíc tímto zasazením do širšího kontextu nabízí perpsektivu, která většině literatury o mindfulness zřetelně chybí.

    O smíření odbornosti se zkušenostní povahou všímavosti (případně soucitu se sebou) se autor pokusil i způsobem, jakým je kniha psána – teoeretické poznatky, často poměrně dost odborné a prezentované též jako složité grafy, provazuje s příklady z každodenního života a jednotli-vými cvičeními (celkem 18). Na jednu stranu tomu rozumím, a tuto autorovu snahu o zpřehlednění a přiblížení odborně náročnějších poznatků – doprovázenou velice vhodně i slovníčkem pojmů či jen několika doporučenými tituly rozšiřující literatury versus dlouhý seznam dalších odborných zdrojů – jako čtenář oceňuji. Na druhou stranu mi tato tendence, podpořená navíc ještě příležitostným provázením čtenáře textem, přišla občas rušivá. Jakoby místy nebylo úplně zřejmé, komu je kniha určena – jestli akademické obci, psychoterapeutům z praxe, či širší veřejnost se zájmem o všímavost. Přesto tento široký záběr nepovažuji pouze za mírně rušivý faktor, ale vidím v něm právě i potenciál pro oslovení všech třech výše zmíněných skupin čtenářů.

    autor recenze: Pavel Veselský
    Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Recenze byla zpracována pro časopis e-psychologie
    https://e-psycholog.eu/clanek/354

    -


  • Benda, Jan: Všímavost a soucit se sebou - autor recenze: MUDr. Karel Saur

    Recenzovanou knihu vydává nakladatelství Portál a tímto počinem dále rozšiřuje své literární portfolio v oblasti psychologie určené nejen odborné veřejnosti z řad psychiatrů, psychologů a psychoterapeutů, ale i zájemcům z řad laiků.

    Autor PhDr. Jan Benda je psychologem a zkušeným psychoterapeutem, který svou dlouholetou psychoterapeutickou praxi rozšiřuje o výzkum a přednáškovou činnost. Autorova znalost ústředního tématu knihy, tj. všímavosti (mindfulness), je dána nejen dlouhodobým zájmem o tento fenomén, znalostí buddhistické psychologie a studiem soudobého neuro výzkumu, ale je podpořena i jeho osobní zkušeností s meditační praxí během pobytů na Srí Lance.

    Termínu “všímavost” (mindfulness) se v současnosti lze vyhnout jen obtížně. Vlna zájmu dosáhla takových rozměrů, že se všímavostí lze setkat nejen v psychologii, psychoterapii, koučinku, ale i v korporátní ekonomické sféře. Zároveň se ale začínají objevovat i názory poukazující na možné důsledky nekritické aplikace všímavosti.

    Velký přínos recenzované knihy vidím právě v tom, že všímavost prezentuje v náležitém kontextu nejen buddhistické psychologie, ale i současného vědeckého výzkumu, a především se střídmostí a realističností.

    Především v první části knihy se autor věnuje definici a úrovním všímavosti. Ukazuje, že zaměření pozornosti na přítomný okamžik je jen první, základní úrovní všímavosti. Všímavost rozvinutá do vyšších úrovní nám pomáhá měnit postoj k prožívanému (zejména emocím) a dokonce postoj k sobě samému. V dalších kapitolách se čtenář může seznámit se všímavostí a soucitem jako integrální součástí psychoterapie, která má zásadní význam v psychoterapeutické změně.

    V druhé části knihy se lze seznámit s obecnými charakteristikami emocí, jejich rozdělením na automatické a reflexivní a na základní a sociální (sebevztažné) emoce. A především je prezentován stud, tj. maladaptivní pocit méněcennosti, jako jádro maladaptivních emočních schémat a řady psychopatologií. Lze nahlédnout, jaký vliv mají rané zkušenosti z dětství na rozvoj studu a maladaptivních emočních schémat. Sekce je logicky doplněna přehledem základních potřeb dítěte, jejichž naplnění vede v dospělosti ke zdravému porozumění a akceptujícímu postoji k vlastním emocím, a dále přehledem obranných mechanismů, které naši pozornost naopak od nepříjemných emocí odvádí a tím nám znemožňují si uvědomit a tedy i realizovat naše nenaplněné potřeby.

    Třetí část knihy je věnována tématu psychoterapeutické změny. Všímavost je prezentována jako významný faktor úspěšné psychoterapie jak na straně terapeuta, tak klienta. Jsou představeny praktické postupy, které lze využít v rozhovoru s klientem s cílem rozvíjet klientovu všímavost a soucit, tedy mechanismy, které napomáhají uvědomění a umožňují změnu maladaptačního emočního schématu.

    Čtvrtá část knihy nabízí tři praktické psychoterapeutické techniky vedoucí k rozvíjení všímavosti a soucitu (focusing, krocení démonů v nás, technika ideálních rodičů), které si lze osvojit a integrovat do psychoterapeutické praxe.

    Kromě zmíněných psychoterapeutických technik najde čtenář v kontextu jednotlivých kapitol dalších 18 jednoduchých cvičení, které jsou nejen vítaným zpestřením odborného textu, ale nabízí i praktickou a názornou možnost nahlédnou různé aspekty všímavosti a soucitu. Jednotlivá témata jsou navíc v knize ilustrována řadou kazuistických zlomků z autorovy psychoterapeutické praxe.

    Kniha nabízí slušný, ale přeci jen základní, přehled neurofyziologie a neuroanatomie týkající se všímavosti, soucitu a psychoterapeutické změny. Pro odborníky a zájemce o hlubší znalosti v tomto směru je připojen bohatý seznam více než pěti set literárních odkazů.

    Přestože autor odkazuje na buddhistickou psychologii i na moderní neurovědecký výzkum nutno ocenit, že text zůstává velmi přehledný a čtivý. Čtenář bez znalosti buddhistické psychologie, či neuro výzkumu se rozhodně nemusí obávat, že bude ztracen. Právě naopak, všechny pojmy jsou náležitě vysvětleny a čtenář se snadno zorientuje v jednotlivých tématech i souvislostech. Velký přínos textu spatřuji i v jeho praktičnosti, možnosti prezentované znalosti bezprostředně využít v seberozvoji a klinické praxi.

    Recenzovanou publikaci lze tedy doporučit nejen odborníkům, kteří hledají cestu, jak všímavost a soucit aplikovat v praxi, ale všem, které téma zajímá a chtějí získat realističtější pohled na tolik aktuální téma.

    autor recenze: MUDr. Karel Saur
    Psychosomatické centrum Praha
    Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál

    -

  • https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2019/44-2019/vsimat-si-pomaha

    V posledních letech zažívá ve světě nebývalého rozmachu pojem mindfulness, který se do češtiny překládá převážně jako všímavost, někdy i jako bdělá pozornost. Rozvíjení této schopnosti má celou řadu pozitivních dopadů v oblasti vzdělávání, v běžném životě (např. zvládání mezilidských vztahů) a v neposlední řadě také v psychoterapii. Posledně uvedené oblasti se věnuje kniha Jana Bendy Všímavost a soucit se sebou (Proměna emocí v psychoterapii), vydaná v roce 2019 v nakladatelství Portál.

    Před několika lety jsem se zúčastnil semináře britského učitele meditace a psychoterapeuta Roba Preece. Tam jsem se poprvé setkal se slovem mindfulness (všímavost). Náš lektor jej zmínil mírně ironickým tónem jako určitou všudypřítomnou a do jisté míry módní západní záležitost, která má jistý vztah k meditaci. Konstatoval ale, že my se v dalším průběhu semináře budeme zabývat meditací, nikoli všímavostí. Promluvil z něj člověk navázaný hluboce skrze několikaletý pobyt v Tibetu a rozsáhlou meditační praxi na buddhistickou tradici. A měl v jistém slova smyslu pravdu: Všímavost sama není klasickou meditací. Jak říká Jan Benda, autor knihy Všímavost a soucit se sebou: „Všímavost je schopnost uvědomovat si procesy probíhající v naší mysli s porozuměním a soucitem.“ Tuto schopnost ovšem lze rozvíjet právě pomocí meditace všímavosti (vípassaná). A přes současný boom to není pouze módní západní trend, ale navazuje na buddhistický pojem sati, podobně jako na buddhistickou psychologii navazuje Bendovo využití všímavosti v psychoterapii. Přičemž zde nejde vůbec o náboženské obsahy, nýbrž o specifický způsob uchopení psychické reality. O zvýšení míry sebereflexe. Autor sám působí jako psychoterapeut a vysokoškolský pedagog a velmi jej ovlivnil půlroční pobyt na Ceylonu, kde se věnoval meditační praxi.

    Rozvoj všímavosti není ve své podstatě něčím úplně novým, a to ani v novodobé západní psychologii. O potřebě přivést do vědomí nevědomé psychické procesy, aby se člověk posunul při svém duchovním zrání či vymanil z nežádoucího psychického směřování, se mluví v oblasti hlubinné psychologie od doby objevu nevědomí. Těžiště této psychologie - na rozdíl od psychologie pracující s všímavostí - spočívá spíše ve snaze analyzovat psychické struktury, motivace a dynamiku a jejich symbolické vyjádření.

    Zásadním, dalo by se říci až revolučním příspěvkem meditačních technik a rozvíjení všímavosti spočívá ve způsobu, jakým se sebou zacházíme, jak se učíme vnímat se jako subjekt, a jak se dobíráme psychických obsahů a procesů, které určují naše prožívání a jednání. A přestože bychom více či méně podobné paralely zcela jistě nalezli například i v křesťanské tradici, například u některých mystiků (Mistr Eckhart a jeho "opouštění sebe sama"), tak ty zůstaly běžnému západnímu společenskému vědomí skryty. Až dnes k nám přichází skrze věky propracovaný systém buddhistické psychologie tento způsob sebepoznání jako všímavost. Její studium a aplikace v západním světě akcelerují. Jan Benda uvádí, že v roce 2003 evidovala vědecká databáze necelé tři stovky publikací o mindfulness a v červnu roku 2019 to bylo téměř 12 tisíc, tedy třicetkrát více.

    Co to tedy vlastně ta všímavost je?

    Schopnost všímat si rozděluje Jan Benda do třech úrovní. V první se učíme pozorovat, co se děje s naším myšlením a cítěním v přítomném okamžiku. Neulpíváme na obsazích myšlenek ani pocitů ani vjemů, registrujeme pouze jejich existenci. Už toto jednoduché všímání, k němuž se lze dobrat určitým meditačním přístupem, může ovlivnit pozitivně naši psychiku - posouvá práh a dobu reaktivnosti, dovoluje lépe vyhodnocovat situaci.

    Na druhé úrovni se učíme všímat si celých procesů, u nichž opět neulpíváme na jejich obsazích, ale zaujímáme k nim akceptující postoj. V této rovině můžeme odkrýt takzvaná maladaptivní emoční schemata, obranné mechanismy, jichž jsme si dříve nebyli vůbec vědomi a které nás uzavíraly do kruhu stereotypů a zabraňovaly nám vykročit z nich ven.

    Na třetí úrovni se dostáváme do stavu, kdy mysl už neovládají (nedeformují) žádné obranné mechanismy a my můžeme vnímat věci „tak jak jsou“. To znamená, že jsme osvobozeni od vlastnických tendencí, od sebevztažného zpracování informací. Mění se nevratně naše osobnost, chápání sebe samého. V této rovině vidí mnozí lidé západního světa nebezpečí, spočívající v „rozpuštění“ Já, ve ztrátě vůle, a tedy v dosažení jakési „nezdravé“ pasivity. To je ovšem velký omyl, protože předpokladem tohoto stavu je nejdříve dosažení stavu zralého Já, po jehož zvědomění ( „opuštění“) člověk dokonce může být i více aktivní. Jenže jeho činnost není určována nezpracovaným vztahem k sobě.

    Výzkum i praktikování všímavosti, stejně jako terapeutická činnost, nemají smysl, když nejsou spojeny se změnou postoje k sobě, tedy s rozvojem sebepřijetí a soucitu k sobě samému (self-compassion). Výčitky a sebeobviňování jsou největšími překážkami zdravého psychického vývoje.

    Klíčová otázka: Co s emocemi?

    Jan Benda je představitelem psychoterapeutického směru, pro nějž jsou klíčové emoce a posun v jejich zvládání. Uvádí, že v zásadě většina jeho klientů se nachází ve špatném psychickém stavu na emoční úrovni: Neví si rady s emocemi jako je úzkost, strach, trpí následkem toho psychickým vyčerpáním a rádi by této stav změnili. Proto ve své knize poměrně podrobně rozebírá emoce, jejich funkci a jejich kategorie. Má to velké opodstatnění, protože emoce jsou bezprostředními a nejvýraznějšími psychofyzickými reakcemi organismu na podněty (projevují se tělesně, prožíváním a případně akcí) a mají nezřídka existenciální význam. Navíc nám umožňují prvotní odhad situace - jestli je pro nás dobrá nebo nikoli.

    Analýza faktorů, které v raném věku ovlivňují další vývoj lidské psychiky a zakládají na skryté příčiny vzniku maladaptivních emočních schémat, je v Bendově knize popsána pro laického čtenáře velmi srozumitelně a přibližuje nás potom i ke způsobům, jak využít všímavost k jejich demaskování a rozpuštění. Teoretický rámec je doplňován praktickými cvičeními, při nichž se čtenář může přiblížit probírané tematice skrze vlastní prožívání, protože se všímavostí je to jako s jakoukoli jinou schopností či dovedností - nestačí si o ní přečíst knihu, je nutné je cvičit a praktikovat. A skutečná dovednost i posuny na poli vlastní psychiky jsou záležitostí dlouhodobou. Výsledky však člověka zásadně osvobozují od dosavadních stereotypů a pomáhají mu měnit náhled na sebe sama i své okolí.

    Bendova kniha je především určena pro čtenáře zajímající se vážně o psychoterapii a o svou vlastní duši. Autor sám říká, že pro terapeuta je rozvoj všímavosti žádoucím rozšířením jeho schopnosti porozumět klientům, zvýšit empatii. Naopak říká, že není příznivcem snahy zavádět meditaci všímavosti u klientů, protože pro člověka s psychickými problémy není žádoucí sledovat všechny fenomény v jeho vědomí, ale pod vedením terapeuta se soustředit na ty důležité z hlediska jeho terapie. Také je důležité připomenout skutečnost, že všímavosti se člověk nenaučí za jeden několikatýdenní kurs, ale podobně jako u meditační praxe, je to záležitost dlouhodobá.

    -


    Všímat si pomáhá - autor recenze: Jiří Plocek

Čtenářské recenze


  • Benda, Jan: Všímavost a soucit se sebou - autor recenze: Mindful life
    https://www.youtube.com/watch?v=kGELzdvKskU

    - 07.01.2020

  • Moc pěkná knížka, která je srozumitelně a zároveň odborně napsaná. Líbí se mi styl, kterým je kniha vedená: popisuje konkrétní témata, která na sebe navazují. Kniha zmiňuje různé výzkumy a příklady z praxe, díky kterým jsem si dokázal celou situaci více představit. Pozitivně také hodnotím různá cvičení, která kniha nabízí a, skrze která si můžete probíraná témata sami lépe zmapovat. Velmi se mi líbí, jak kniha propojuje západní pojetí mindfulness, neurovědy, psychoterapie a buddhismu. Každý přístup přináší svůj pohled a dohromady tvoří širší a jasnější popis toho, co utváří naše trápení a jak se jej zbavit. Díky knížce jsem si více uvědomil podobnosti mezi psychoterapii a všímavostí - kde se všímavost objevuje v psychoterapii a jak ji lze u klienta a také u psychoterapeuta využívat. To, co mi knížka nejvíce dala, byl nový náhled na emoce - to, že emoce jsou reakcí (často nevědomou) na to, co v danou chvíli prožíváme. Většina trápení, které v životě máme, se tak přirozeně projevuje právě skrze naše emoce, které lze chápat jako hmatatelný projev našich hlubinných světů. A právě k tomuto viditelnému (emocím) lze léčivě přistoupit pomocí všímavosti a také laskavosti a díky tomu postupně změnit zažité vzorce a zmírnit či zcela změnit naši zažitou reaktivitu. Jak píše autor o jedné z technik: imaginace reálná není, ale emoce z ní plynoucí ano. Emoce, tak nemusí být něco, čeho bychom se měli bát, nebo potlačovat, naopak, mohou být skvělým zdrojem, skrze který se můžeme lépe poznat a také zmírnit (terminologií buddhismu) naše utrpení. Ještě jednou děkuji za moc pěkně napsanou knihu - doporučuji všem, které zajímají témata: mindfulness, psychoterapie, sebepoznání a práce s emocemi. Michal Dvořák, www.bemindful.cz

    - 19.12.2019

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    283 028 204

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)

  • REKLAMACE A DOTAZY E-SHOP

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    kanclir@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)