Autor si klade za cíl seznámit čtenáře s tematikou závislých vztahů, inspirovat je k reflexi vlastní situace a nabídnout čtenářům podněty ke změně. Samozřejmě neuvádí, že přečtení knihy nahradí terapeutickou spolupráci.
Zahajuje knihu poděkováním pacientům, „neboť oni jsou vždy mými nejlepšími učiteli“. avazuje pohádkou bratří Grimmů O husopasce. Tato pohádka provází celou knihu a autor na ní ukazuje různé projevy a souvislosti závislých vztahů, emoční závislosti jako takové.
Autor pokračuje vývojovými aspekty a zdůrazňuje období dospívání, které má za úkol odpoutat mladého člověka od rodičů. V daném období se tudíž začínají výrazně projevovat varovné signály emoční závislosti ze strany rodičů. V tomto ohledu se „z lásky stává závislost,“ když je dítě zneužíváno pro potřeby svého rodiče. V takovém případě rodič „ignoruje pravé potřeby“ dítěte. Autor navazuje paralelou medvědů hnědých a dodává, že „procesu odpoutání, který je u medvědů krátký a bolestný, se v naší společnosti většinou vyhýbáme“. Mnozí lidé se nedokážou postavit na vlastní nohy a i v dospělosti „si vnitřně stále připadají jako děti“. Je nutno zdůraznit, že proces odpoutání od rodičů je bolestný a náročný pro obě strany.
Autor v tomto kontextu rozvíjí úvahy o méněcennosti coby stavu, který vyvěrá z emocionálního zneužívání dominantním rodičem, bránící samostatnosti. Podotýká, že i rozmazlování je vlastně ponižováním, protože i ono brání rozvoji samostatnosti. Nemůže v této souvislosti nezmínit mamahotely, k nimž dodává, že „následkem rozmazlování jsou egoističtí a bezohlední… také ve vztazích žijí se svým postojem rozmazlence“. Není přípustné očisťující vysvětlení, že rozmazlování bylo či je nezáměrné nebo nevědomé.
Autor dále v průběhu knihy nabízí příklady tzv. vztahových pastí, krátkých příběhů ilustrujících závislé vztahy mezi dětmi a rodiči. Na nich ukazuje projevy a souvislosti závislých vztahů, např. uvádí důležitou informaci, že lidé, kteří se stanou obětí vztahové pasti, se odnaučili vnímat vlastní potřeby a prioritně se snaží naplnit potřeby rodiče či rodičů. Vysvětluje, že někteří rodiče zneužívají alkohol či jiné návykové látky, jiní rodiče citově zneužívají své děti. V dětství je těsný vztah s rodiči žádoucí a bezpečný, ale v dospělosti se symbiotické soužití stává „pastí“. Autor neopomíjí, že rodiče nezřídka vtahují do pastí postižené děti, vykonávají za ně příliš mnoho úkonů, vážou si jek sobě, brání jim v rozvoji možné samostatnosti.
Autor uvádí příklady manipulací s dětmi a shrnuje je do výroků typu „vždyť pro tebe chci jen to nejlepší“, „vždyť mě potřebuješ“, „co bych pro tebe neudělal/a“. Podrobně se věnuje různým kombinacím ve vztazích otce, matky s dcerou, synem.
Po pohádce a vysvětlení podstaty závislé osobnosti přichází třetí část nazvaná Cesta k vyléčení. Jako první krok autor doporučuje žít nezávisle v představách, které se stávají živnou půdou vytváření nového života.
Lidé nejprve potřebují pochopit, co obnáší emocionální zneužívání a nahlédnout na souvislosti potíží s jejich životem. Teprve pak se mohou vydat dál. Autor pak na ilustrujících příkladech uvádí, jak se lidé učí prožívat zdravý hněv místo předchozích škodlivých pocitů viny. Člověk rovněž musí přeuspořádat obraz rodičů. Učí se poznávat, jak jimi druzí manipulují a do jakých pastí se chytají.
Autor se v závěru knihy zastavuje i u spoluzávislosti, kdy „příslušníci rodiny chorobně závislého člověka bývají vztaženi do spoluzávislosti, ať chtějí, nebo ne“. Zdůrazňuje velmi častou klinickou zkušenost, že spoluzávislí lidé chorobně pomáhají a věří, že takto nejvíce prospějí. Opak je však pravdou.
V příloze čtenáři najdou dotazník citového a emocionálního zneužívání.
Knihu považuji za přínosný vklad k problematice závislé osobnosti a závislých vztahů. Taktéž o spoluzávislosti máme zatím jen málo praktických informací pro čtenáře či klienty.
V českém vydání vyšlo několik dalších knih autora se zaměřením hlavně na osobnostní tematiku: Narcismus – vnitřní žalář, Závislost, Hraniční porucha osobnosti, Zneužití, Cesty z úzkosti a deprese, Hysterie – strach z odmítnutí.
V němčině vyšly roce 2011 Erholung beginnt im Kopf (Léčba začíná v hlavě, hluboké uvolnění pomocí hladiny alfa), v roce 2015 Ich traue meiner Wahrnehmung (Věřím svému prožívání – uzdravení po sexuálním a emočním násilí), v roce 2017 Wi ich meinem Kind zu einem starken Selbstwertgefühl verhelfe (Jak pomoci svému dítěti ke zdravému sebevědomí).
Dagmar Brejlová
psycholožka, psychoterapeutka a překladatelka
www.brejlova.cz/
