Sociální správa je studijním předmětem, kterýposkytuje informace o systémech orgánů aplikujících pravidlasociální politiky a předpisy sociální ochrany, a který taképoskytuje informace o způsobech, jak se tyto nároky uplatňují.Orgány a instituce sociální správy stále vznikají, mění se azanikají. Tento nikdy nekončící, dynamický proces je obzvláštěnapínavý v současné době, kdy dochází k dalšímzměnám ve sféře veřejné správy po našem vstupu doEvropské unie a k přijímání mnoha norem v různýchoblastech práva. Bez nadsázky se dá konstatovat, že každáinformace o sociální správě zastará v okamžiku, ve kterémbyla napsána. A právě za těchto okolností vychází II.rozšířené a přepracované vydání knihy, která je významnýma zdařilým pokusem o uspořádání poznatků o sociální správě.
Zejména z uvedených důvodů autoři pojalituto učebnici spíše obecněji, jako knihu o principech, která jeúvodem do studia systémů a postupů v sociální oblasti.Nejde tedy v prvé řadě o praktickou příručku, která byobsahovala konkrétní a vyčerpávající popis současného stavupravidel platných pro sociální správu. Tato pravidla jsou dánaprávním řádem a studují se na právnických fakultách. V dalšímstudiu a v praxi je pak nutno ověřit si platná zněníprávních norem (zákony počínaje a předpisy obecníchsamosprávných orgánů konče). Pokud autoři přece jen popisujíkonkrétní situace, jde spíše o příklady k osvětleníprincipů.
ProfesorI. Tomeš a ostatní členové autorského kolektivu vycházejíz vlastních zkušeností získaných při výuce na vysokýchškolách. Jsou tedy nepochybně nejpovolanějšími z těch, kteříby na téma sociální správa mohli a měli psát. Autorským týmembyly doplněny, popř. přepracovány zejména tyto části: Kapitola 5.(původní 5.) - Výstavba sociální správy, Kapitola6. (původní 4.) - Subjekty sociální správy, Kapitola 7. -Subjekty veřejné sociální správy (Ústřední orgány činné vsociální správě, Regionální a oborové orgány), Kapitola 9. -Nestátní organizace a jejich význam v sociální správě, Kapitola 20. -Správa sociálních služeb a sociální péče. Kdalším úpravám došlo v původních kapitolách.
Tyto změny považuji veskrze za velmi pozitivní :
- Napomáhají předevšímdalšímu a hlubšímu porozumění vlastnímu systému sociálnísprávy.
- Dále zdokonalujípřehled v tom, kde se sociální správa »na mapě« sociálnípolitiky nachází.
- Konečně aktualizujíinformace o současném dění přímo v oboru a v oborech blízkých.
Je dobře, že tato kniha vychází, protožeabsolventi oborů se sociálním zaměřením a jiných společenskýchvěd, kteří budou vykonávat sociální činnost a pracovatv sociální sféře, potřebují znát správu formalizovanéhosociálního prostředí. Tato kniha jim při orientaci v nepřehlednézměti organizačních struktur a norem je upravujících můževelice účinně pomoci. To je, dle mého mínění, primárnívýznam této knihy.
Při četbě této příručky si uvědomíme dalšívýznamnou skutečnost, která nebývá akcentována a není protoběžně vnímána jako faktum. Totiž, že sociální správa jetaké soukromoprávní záležitostí – systém řízenísociálních věcí může mít jak veřejnoprávní, taksoukromoprávní povahu. Tím se sociální správa liší odostatních odvětví správy jako takové. Všechny ostatní správnístruktury vznikaly a vznikají shora od „mocnáře“. Shora sezavádělo povinné školství, správa majetku vladaře, rozvíjelase regulace trhu a technická infrastruktura jako podmínkypodnikání. Sociální správa naproti tomu vznikala zdola,z potřeby obyčejných lidí, kteří vypadli z ekonomickýchsystémů a z různých důvodů se nebyli schopni podílet naekonomických procesech; vznikala ze sociálních potřeb jedněch aze strachu druhých ze sociálního napětí. Sociální institucevznikaly jako soukromá iniciativa. Vzpomeňme např. Společnostsv. Vincence z Pauly (založena na našem území v roce1876), zřizovatele věhlasných ústavů „Vincentinum“.
Veřejná samospráva se objevila, až když obce bylyohrožovány množstvím chudáků. Centrální moc státu začalasociální správu budovat až jako poslední. Sociální správa setak od ostatních oborů správy liší svým vývojem i svoupovahou. Je symbiózou soukromé a veřejné správy, při vědomísložitosti vymezení soukromoprávních a veřejnoprávních vztahů,resp. hranic mezi nimi. Proto je zcela legitimní, že se autořizabývají soukromou správou samostatně vedle veřejné správy.Znalosti o sociální správě jsou nezbytné též z hlediskaevropského kontextu, který se vyznačuje vysokou úctou k lidskýmprávům a v jehož rámci vznikl fungující organismusoznačovaný jako social welfare state.
Aktuálnost vydání knihy je umocněna neblahýmizjištěními z průběhu a výsledků sociálních reforem,probíhajících v transformujících se zemích. Praxe sociálníchreforem v těchto zemích ukazuje, že jejichslabinou je nedostatečné institucionální zabezpečení. Chybějíorganizační kapacity k zabezpečení sociálních reforem,chybí moderní administrativní a informační technologie iprofesně vzdělaní a proškolení pracovníci, kteří by umělireformu provést. Ukázalo se, že tvůrci reforem podceňujípotřebu reformovat sociální správu souběžně s reformouvěcného obsahu sociální ochrany.
Touto publikací se autoři zároveň snažírehabilitovat sociální správu jako disciplínu, aplikovanou vědu,která byla v období 50. – 80. let zcela devastována. Nutnoříci, že se jim to podařilo nadmíru dobře.
Tato učebnice se zabývá formalizovanou částíspolečnosti, v níž se člověk pohybuje a která vytváříformalizované prostředí pro jeho žití. Zabývá se správoutohoto sociálního prostředí, tedy sociální správou. Má 2části rozdělené do 21 kapitol, které respektují pojetísociální správy, představující všechny (veřejnoprávní asoukromoprávní) formalizované organizace, činnosti a postupy,jimiž se realizuje sociální ochrana obyvatelstva na daném územía jež umožňují uspokojování potřeb sociálně slabýchklientů. Takto pojímaná sociální správa má svá pravidlastanovená právním řádem, své orgány a organizace, svéčinnosti a předepsané postupy.
Popisy a výklady v jednotlivých kapitoláchpublikace jsou ucelené, v záplavě dat, návodů a postupů sevšak žádné nosné téma neztrácí; celou publikaci vhodnědoplňují příklady získané praktickou zkušeností autorskéhokolektivu. Předložená publikace je koncipována přesně tak, abyodpovídala potřebám, kterým má sloužit. Všechny kapitoly tvoříjeden celek, vzájemná propojenost kapitol je velmi důležitá propraktické využití publikace uživateli z řad pracovníkůsociální sféry. V daném případě pomůže publikace uživateliprecizovat si orientaci v dané problematice.
V první části knihy, která je úvodem doteorie sociální správy, autoři shrnují principy, kterými seřídí soudobé systémy sociální správy zejména v Evropě,a představují subjekty sociální správy a veřejné sociálnísprávy a jejich výstavbu. Seznamují blíže s pojetímsociální správy, s pojmy správa, veřejná a státní správa isamospráva. Organicky sem zapadá geneze současné sociálnísprávy, a to i v evropském kontextu. Pozornost je věnovánastále rostoucímu významu nestátních organizací v sociálnísprávě. Autoři popisují i výkon, financování a procesyv sociální správě a zmiňují se o státní službě. Na tonavazuje druhá (dalo by se říci „zvláštní“) část výklademjednotlivých oborů, resp. odvětví sociální správy, jako jesociálně právní ochrana, správa zaměstnanosti, zdravotníspráva, správa sociálního pojištění, doplňková pojištění(jako je např. penzijní připojištění), správa státnísociální podpory, správa pomoci v hmotné nouzi, správasociálních služeb a sociální péče. Nezapomnělo se ani napříbuzné správy se sociálním prvkem.
Tato publikace je v ČR prvním pokusem ouspořádání poznatků o sociální správě a o poskytnutíucelených informací k dokonalé orientaci v jejíproblematice. Jasně stanovuje svůj cíl – být vzorem mezipublikacemi obdobného charakteru. Jedinečná publikace na českémtrhu je nejen vynikajícím textem pro studenty sociálních oborů,ale zároveň publikací, kterou by měl mít ve své knihovněkaždý, kdo pracuje v sociální sféře. Stejně tak zde najdepoučení každý občan, který se ve svém životě mnohokrátprakticky setkává se sociální správou, nejčastěji jako klient.
Práci kolektivu vedl a koordinoval prof. JUDr. J.Tomeš, CSc. Na vypracování textů pracovalo celkem 7 autorůz pedagogické i výzkumné sféry. Oceňuji citlivý výběrautorského kolektivu, který se brilantně zhostilzpracování nesmírně složité a široké problematiky.
JUDr. Jiří Biskup
