Každý renomovaný autor by měl alespoň jednou v životě – zpravidla to bývá na sklonku kariéry – vydat dílo, o kterém se bude ještě dlouho říkat, že je to jeho „Meiterstück“. V publikační činnosti Igora Tomeše je takových děl hned několik, kniha, která vyšla na začátku druhého desetiletí nového století se k nim bez okolku řadí též. Autorovi se skutečně podařilo to, co si vytyčil jako svůj cíl v předmluvě ke své knize, kde uvádí, že se nejedná o třetí vydání jeho úspěšného titulu Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost, ale o nově zpracovaný text, který reaguje na změny v české i evropské realitě po vstupu nových zemí do EU. Autor skutečně vytvořil úctyhodné dílo, které výjimečným způsobem spojuje právní, politické, filosofické i sociologické aspekty tak složitého a rozsáhlého oboru, jakým je sociální politika, její teorie a její metodologie.

Oproti předchozím publikacím autor obohatil své dílo výrazným důrazem na mezinárodní právní zakotvení sociální politiky, vycházející pochopitelně z koncepce sociálních práv. Autor ve více kapitolách klade důraz na rovnost a zákaz diskriminace, na mezinárodní dokumenty, jež upravují ten či onen krok, resp. nástroj sociální politiky.

Z knihy jako celku jistě na čtenáře dýchne závan dlouholeté a hluboce prožité autorovy zkušenosti s tvorbou sociálních systémů ve více než 30 zemích světa, jakož i jeho zkušenosti z úzké spolupráce s významnými mezinárodními organizacemi, jako např. Světová banka či Evropská unie, nebo zástupci sociálních partnerů či nevládních organizací, jako např. Deutscher Verein für öffentliche und private Fürsorge.

V první části své knihy autor jasně definuje jednotlivé pojmy, které bývají často zaměňovány a ne vždy se jim správně rozumí.

Část druhou považuji za velmi cennou v knize jako celku, protože shrnuje autorovy mimořádně rozsáhlé znalosti historie, a to nejen té týkající se vývoje sociální politiky. To ostatně dokazuje již jen název této části – Geneze sociálněpolitických myšlenek a institucí. Informace v této části obsažené jsou velmi cenné už jen proto, že poskytují velmi hluboký vhled do vývoje jednotlivých institutů, a to v kontextu historického vývoje jako takového. Každý, kdo působí na poli sociální politiky – ať již jako sociální pracovník, nebo jako politik či legislativec, si z četby této části odnese nezbytný informační základ k zodpovězení velmi důležité otázky související s jednotlivými koncepty sociálně politických kroků – a sice otázky PROČ?

V následující části se autor zabývá otázkou subjektů a objektů, čímž velmi rozsáhle a opět v širších souvislostech odpovídá na další stěžejní otázky, a sice KDO? a KOMU?

Autor pak navazuje rozsáhlým pojednáním o cílech sociální politiky – tedy s odpovědí na otázku S JAKÝM CÍLEM? Je velmi zajímavé a netradiční, že stěžejní kapitolou této části je pojednání o Mezinárodním rámci pro formulaci cílů sociální politiky, kde se autor postupně zabývá nejdůležitějšími dokumenty mezinárodního práva, jež tvoří jakýsi ideový základ pojetí sociální politiky, načež pak kniha logicky navazuje pojednáním o sociální doktríně.

Netradiční pojetí je patrné i z následující části, která je věnovaná jednotlivým sociálním událostem a reakcí sociální politiky na ně. Zde již autor v mnoha ohledech poskytuje hodnocení recentních sociálněpolitických kroků nejen v ČR, ale i v zahraničí. Každá kapitola této části je strukturována jinak, čímž autor naznačuje, že každá sociální událost má svá specifika a potřebuje tedy i své specifické reakce. V některých kapitolách autor poukazuje i na mezinárodní aspekty sociálněpolitických řešení té které sociální události, v jiných zůstává u obecně teoretického vymezení, nebo odkazu na dokumenty mezinárodního práva, jimiž je ČR vázána.

Za velmi cennou považuji část VII. Realizace sociální politiky, ve které autor využívá svých praktických zkušeností s tvorbou sociálně politických konceptů. Tuto část pak konkretizuje pojednáním o sociální reformě a trendech v evropské sociální ochraně.

Je nesporné, že se čtenářské obci v ČR dostává do rukou velmi cenná publikace svou kvalitou hodná svého uznávaného autora, která více než odpovídá svému názvu. Nejedná se o prostý úvod do teorie a metodologie sociální politiky, ale o velmi fundovaný vhled do konceptů i tajů tohoto metamorfního oboru.

Kristina Koldinská
Právnická fakulta UK

Cílem knihy „Úvod do teorie a metodologie sociální politiky“ je vybavit studenty poznatky o cílech, funkcích, principech, nástrojích a účincích sociální politiky, o její sociální a ekonomické podmíněnosti a o aktuálních problémech i řešeních přijímaných v České republice a v zahraničí. Vede přitom studenty k pochopení procesů formování sociální politiky, k pochopení role různých subjektů v procesu její tvorby, k porozumění jejím všestranným účinkům a k osvojení si principů analýzy sociálních politik. V neposlední řadě směřuje k vytvoření předpokladů k nalézání sociálně i ekonomicky vhodných řešení sociálních problémů. To je charakteristika z obecnějšího pohledu.

Půjdeme-li po struktuře knihy, zjistíme, že profesor Tomeš seznamuje s různými pojetími sociální politiky, vysvětluje základní pojmy a nabízí přehled o vývoji sociálně politických idejí a institucí. Podává definice subjektů a objektů sociální politiky, věnuje se jejím cílům a vymezuje pojem sociální událost. Rozebírá zdraví, nemoc, invaliditu, mateřství, rodinu a děti, nezaměstnanost, stáří, chudobu a sociální dezintegraci jako sociální události. Pojednává o nástrojích financování a organizaci sociální politiky, o správě a řízení sociálního systému. Věnuje se sociálním reformám v zahraničí, zejména v Evropě, české sociální reformě a soudobým trendům ve vývoji sociálních institucí. Publikace je využívána jako základní učebnice sociální politiky.

První vydání financovala EU - Phare. Druhé vydání vydal Socioklub vlastním nákladem. Tato recenzovaná kniha není třetím vydáním v pravém slova smyslu, ale nově zpracovaným textem, který reaguje na změny v české i evropské realitě po vstupu „nových zemí“ do Evropské unie. Je také reakcí na změny vyvolávané zavedením nových kursů přednášek jako jsou „Obory sociální politiky“, „Sociální správa" , „Sociální zabezpečení“ a „Řízení regionální sociální politiky“. Toto vydání připravil profesor Tomeš pro ediční řadu Velké studium nakladatelství Portál.

Sociální zabezpečení a sociální politika je téma na jednu stranu velmi vděčné, ale na druhou stranu i nevděčné. Je to způsobeno především značně širokým tematickým záběrem – v rámci sociální politiky jsou relevantní témata z oblasti sociologie, politologie, práva, demografie, ekonomie a jistě i mnoha dalších oborů. Jednotlivá partikulární témata sociálního zabezpečení jsou v odborné literatuře rozebírána (a mnohdy velice dobře) z pohledu různých autorů. Nicméně kniha profesora Tomeše je v mnohém opravdu průkopnickou, protože se dokázala stát první skutečně vědeckou publikací věnující se sociální politice a sociálnímu zabezpečení komplexně (uceleně) a s opravdu důslednou péčí.

Je třeba zdůraznit, že profesor Tomeš zcela jasně a s důkladnou metodologickou pečlivostí postupuje od úvodních terminologických definic jednotlivých pojmů v sociální oblasti. Hned v tomto úvodu je nutné ocenit (a pečlivý čtenář si to uvědomuje), že velmi často běžně používaný „populární“ výraz je přesně zasazen do kontextu a popsán z různých úhlů pohledu zohledňující i historickou genezi – nebo-li vývoj sociální politiky od jejích počátků až do dnešní doby. Nelze nevidět, že autor disponuje, kromě nezpochybnitelných věcných znalostí, rovněž mezinárodním rozhledem a zkušenostmi. Jeho aktivity v různých oblastech sociálního zabezpečení v desítkách zemí, v mezinárodních organizacích jako OECD, SB, EU, MOP apod. by vydaly na samostatnou a rozsáhlou kapitolu.

Sociální politika v tomto teoretickém pojetí není politickým kolbištěm a už vůbec ne ideologickou arénou pro výměnu argumentů. Je činností navýsost praktickou a pragmatickou. Jde o nalezení obecných mechanismů, nástrojů a cest k uskutečnění a naplnění (samozřejmě různých a měnících se) vizí sociální politiky.

Kniha „Úvod do teorie a metodologie sociální politiky“ není lehkou a ani odpočinkovou četbou – a to je dobře, protože se jedná o opravdu hutnou teoretickou publikaci, na které je patrná poctivě odvedená práce.

Tato kniha a její autor je v tom nejlepším smyslu pokračováním tzv. České školy sociální politiky, jejíž kořeny jsou v generaci prvorepublikových osobností. Je až paradoxní, že jeden z představitelů této školy, ekonom Karel Engliš, byl v padesátých letech odsunut a šikanován. V letech sedmdesátých se obdobná situace přihodila profesoru Tomešovi. Situace se naštěstí změnila a profesor Tomeš se již během dvaceti let stihl plně věnovat praktickým i teoretickým otázkám sociální politiky jako pedagog na vysokých školách, náměstek ministra práce a sociálních věcí a uznávaný mezinárodní expert. Je dobře, že Česká škola našla v osobnosti Igora Tomeše více než důstojného pokračovatele.

JUDr. Jiří Biskup

Přináší přehled teorií sociálního státu, teorií cílů a metod jejich formulace, objektů a předmětů sociální politiky.

Věnuje se také teoriím sociálních událostí a metod jejich identifikace, teoriím nástrojů, organizace sociálních systémů a financování.

Poslední část je věnována přípravě a realizaci reforem sociálních systémů.

Text je určen pro studenty magisterského studia sociální politiky a sociální práce, doktorandy těchto oborů, odbornou veřejnost.

Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc., přednáší na FF UK a na Vysoké škole aplikovaného práva v Praze. Podílel se na projektech OECD, Světové banky a Evropské Unie v různých zemích Evropy a Asie, v současné době pracuje na projektu EU v Makedonii. Publikoval řadu odborných studií a knih u nás i v zahraničí.

Prospěla by větší reflexe současnosti

Kniha představuje dobrou pomůcku pro základní vstup do oblasti sociální politiky, seznámení se s hlavními pojmy a koncepcemi.

Prospělo by jí, kdyby v určitých tématech více reflektovala současný stav věcí a přispěla tak jednak ke čtenářově lepší orientaci, jednak právě k reflexi toho, jak se teoretické koncepty sociální politiky projevují v praxi.

Zejména oblast sociální pomoci a sociálních služeb je zpracována tak, že čtenáře vede k dovozování, kdy byl text původně napsán - a už neobnoven.

Sociální služby jsou zde pojednány zcela jinak, než jak jsou dnes díky zákonu o nich především chápány: to by jistě nevadilo, pokud by byla současná úprava alespoň popsána.

Ženy v důchodovém systému: to je autorova samostatná kapitola

Bylo by docela zajímavé, vyjdeme-li z Peroutkovy psychologizující kritické metody, pátrat po tom, kde spočívá autorův problém se ženami a jejich právem jít do penze dříve než muži, podle počtu porozených dětí.

Krom zásadního odsudku, že je to přežitek komunistické doby (co v českém právním systému není?) - dodaného formou citace, tedy jistě vědecky a objektivně -, řádný argument proti tomuto zvýhodnění nenajdeme.

A už vůbec ne pohled na to, v čem může být toto opatření oprávněné a prospěšné, jak by se na tento druh literatury slušelo.

Mimo těchto, drobných, výtek jeví se Tomešova kniha jako dobrý vstup do tématu sociální politiky: začátečníka zorientuje.

Milan Šveřepa

Zdroj: Sociální revue