Sociální správa je studijním předmětem, který
poskytuje informace o systémech orgánů aplikujících pravidla
sociální politiky a předpisy sociální ochrany, a který také
poskytuje informace o způsobech, jak se tyto nároky uplatňují.
Orgány a instituce sociální správy stále vznikají, mění se a
zanikají. Tento nikdy nekončící, dynamický proces je obzvláště
napínavý v současné době, kdy dochází k dalším
změnám ve sféře veřejné správy po našem vstupu do
Evropské unie a k přijímání mnoha norem v různých
oblastech práva. Bez nadsázky se dá konstatovat, že každá
informace o sociální správě zastará v okamžiku, ve kterém
byla napsána. A právě za těchto okolností vychází II.
rozšířené a přepracované vydání knihy, která je významným
a zdařilým pokusem o uspořádání poznatků o sociální správě.
Zejména z uvedených důvodů autoři pojali
tuto učebnici spíše obecněji, jako knihu o principech, která je
úvodem do studia systémů a postupů v sociální oblasti.
Nejde tedy v prvé řadě o praktickou příručku, která by
obsahovala konkrétní a vyčerpávající popis současného stavu
pravidel platných pro sociální správu. Tato pravidla jsou dána
právním řádem a studují se na právnických fakultách. V dalším
studiu a v praxi je pak nutno ověřit si platná znění
právních norem (zákony počínaje a předpisy obecních
samosprávných orgánů konče). Pokud autoři přece jen popisují
konkrétní situace, jde spíše o příklady k osvětlení
principů.
Profesor
I. Tomeš a ostatní členové autorského kolektivu vycházejí
z vlastních zkušeností získaných při výuce na vysokých
školách. Jsou tedy nepochybně nejpovolanějšími z těch, kteří
by na téma sociální správa mohli a měli psát. Autorským týmem
byly doplněny, popř. přepracovány zejména tyto části: Kapitola 5.
(původní 5.) - Výstavba sociální správy, Kapitola
6. (původní 4.) - Subjekty sociální správy, Kapitola 7. -
Subjekty veřejné sociální správy (Ústřední orgány činné v
sociální správě, Regionální a oborové orgány), Kapitola 9. -
Nestátní organizace a jejich význam v sociální správě, Kapitola 20. -
Správa sociálních služeb a sociální péče. K
dalším úpravám došlo v původních kapitolách.
Tyto změny považuji veskrze za velmi pozitivní :
- Napomáhají především
dalšímu a hlubšímu porozumění vlastnímu systému sociální
správy.
- Dále zdokonalují
přehled v tom, kde se sociální správa »na mapě« sociální
politiky nachází.
- Konečně aktualizují
informace o současném dění přímo v oboru a v oborech blízkých.
Je dobře, že tato kniha vychází, protože
absolventi oborů se sociálním zaměřením a jiných společenských
věd, kteří budou vykonávat sociální činnost a pracovat
v sociální sféře, potřebují znát správu formalizovaného
sociálního prostředí. Tato kniha jim při orientaci v nepřehledné
změti organizačních struktur a norem je upravujících může
velice účinně pomoci. To je, dle mého mínění, primární
význam této knihy.
Při četbě této příručky si uvědomíme další
významnou skutečnost, která nebývá akcentována a není proto
běžně vnímána jako faktum. Totiž, že sociální správa je
také soukromoprávní záležitostí – systém řízení
sociálních věcí může mít jak veřejnoprávní, tak
soukromoprávní povahu. Tím se sociální správa liší od
ostatních odvětví správy jako takové. Všechny ostatní správní
struktury vznikaly a vznikají shora od „mocnáře“. Shora se
zavádělo povinné školství, správa majetku vladaře, rozvíjela
se regulace trhu a technická infrastruktura jako podmínky
podnikání. Sociální správa naproti tomu vznikala zdola,
z potřeby obyčejných lidí, kteří vypadli z ekonomických
systémů a z různých důvodů se nebyli schopni podílet na
ekonomických procesech; vznikala ze sociálních potřeb jedněch a
ze strachu druhých ze sociálního napětí. Sociální instituce
vznikaly jako soukromá iniciativa. Vzpomeňme např. Společnost
sv. Vincence z Pauly (založena na našem území v roce
1876), zřizovatele věhlasných ústavů „Vincentinum“.
Veřejná samospráva se objevila, až když obce byly
ohrožovány množstvím chudáků. Centrální moc státu začala
sociální správu budovat až jako poslední. Sociální správa se
tak od ostatních oborů správy liší svým vývojem i svou
povahou. Je symbiózou soukromé a veřejné správy, při vědomí
složitosti vymezení soukromoprávních a veřejnoprávních vztahů,
resp. hranic mezi nimi. Proto je zcela legitimní, že se autoři
zabývají soukromou správou samostatně vedle veřejné správy.
Znalosti o sociální správě jsou nezbytné též z hlediska
evropského kontextu, který se vyznačuje vysokou úctou k lidským
právům a v jehož rámci vznikl fungující organismus
označovaný jako social welfare state.
Aktuálnost vydání knihy je umocněna neblahými
zjištěními z průběhu a výsledků sociálních reforem,
probíhajících v transformujících se zemích. Praxe sociálních
reforem v těchto zemích ukazuje, že jejich
slabinou je nedostatečné institucionální zabezpečení. Chybějí
organizační kapacity k zabezpečení sociálních reforem,
chybí moderní administrativní a informační technologie i
profesně vzdělaní a proškolení pracovníci, kteří by uměli
reformu provést. Ukázalo se, že tvůrci reforem podceňují
potřebu reformovat sociální správu souběžně s reformou
věcného obsahu sociální ochrany.
Touto publikací se autoři zároveň snaží
rehabilitovat sociální správu jako disciplínu, aplikovanou vědu,
která byla v období 50. – 80. let zcela devastována. Nutno
říci, že se jim to podařilo nadmíru dobře.
Tato učebnice se zabývá formalizovanou částí
společnosti, v níž se člověk pohybuje a která vytváří
formalizované prostředí pro jeho žití. Zabývá se správou
tohoto sociálního prostředí, tedy sociální správou. Má 2
části rozdělené do 21 kapitol, které respektují pojetí
sociální správy, představující všechny (veřejnoprávní a
soukromoprávní) formalizované organizace, činnosti a postupy,
jimiž se realizuje sociální ochrana obyvatelstva na daném území
a jež umožňují uspokojování potřeb sociálně slabých
klientů. Takto pojímaná sociální správa má svá pravidla
stanovená právním řádem, své orgány a organizace, své
činnosti a předepsané postupy.
Popisy a výklady v jednotlivých kapitolách
publikace jsou ucelené, v záplavě dat, návodů a postupů se
však žádné nosné téma neztrácí; celou publikaci vhodně
doplňují příklady získané praktickou zkušeností autorského
kolektivu. Předložená publikace je koncipována přesně tak, aby
odpovídala potřebám, kterým má sloužit. Všechny kapitoly tvoří
jeden celek, vzájemná propojenost kapitol je velmi důležitá pro
praktické využití publikace uživateli z řad pracovníků
sociální sféry. V daném případě pomůže publikace uživateli
precizovat si orientaci v dané problematice.
V první části knihy, která je úvodem do
teorie sociální správy, autoři shrnují principy, kterými se
řídí soudobé systémy sociální správy zejména v Evropě,
a představují subjekty sociální správy a veřejné sociální
správy a jejich výstavbu. Seznamují blíže s pojetím
sociální správy, s pojmy správa, veřejná a státní správa i
samospráva. Organicky sem zapadá geneze současné sociální
správy, a to i v evropském kontextu. Pozornost je věnována
stále rostoucímu významu nestátních organizací v sociální
správě. Autoři popisují i výkon, financování a procesy
v sociální správě a zmiňují se o státní službě. Na to
navazuje druhá (dalo by se říci „zvláštní“) část výkladem
jednotlivých oborů, resp. odvětví sociální správy, jako je
sociálně právní ochrana, správa zaměstnanosti, zdravotní
správa, správa sociálního pojištění, doplňková pojištění
(jako je např. penzijní připojištění), správa státní
sociální podpory, správa pomoci v hmotné nouzi, správa
sociálních služeb a sociální péče. Nezapomnělo se ani na
příbuzné správy se sociálním prvkem.
Tato publikace je v ČR prvním pokusem o
uspořádání poznatků o sociální správě a o poskytnutí
ucelených informací k dokonalé orientaci v její
problematice. Jasně stanovuje svůj cíl – být vzorem mezi
publikacemi obdobného charakteru. Jedinečná publikace na českém
trhu je nejen vynikajícím textem pro studenty sociálních oborů,
ale zároveň publikací, kterou by měl mít ve své knihovně
každý, kdo pracuje v sociální sféře. Stejně tak zde najde
poučení každý občan, který se ve svém životě mnohokrát
prakticky setkává se sociální správou, nejčastěji jako klient.
Práci kolektivu vedl a koordinoval prof. JUDr. J.
Tomeš, CSc. Na vypracování textů pracovalo celkem 7 autorů
z pedagogické i výzkumné sféry. Oceňuji citlivý výběr
autorského kolektivu, který se brilantně zhostil
zpracování nesmírně složité a široké problematiky.
JUDr. Jiří Biskup- Igor Tomeš a kol.: Sociální správa - rec. J. Biskup