Doc. PhDr. Oldřich Matoušek (1947–2022) byl přední postavou české sociální práce po obnovení oborového vzdělávání na vysokých školách po roce 1989. Habilitoval se na Filozofické fakultě UK v roce 1996 prací „Rodina jako instituce a vztahová síť“. Jeho jméno je neodmyslitelně spjaté s Katedrou sociální práce Filozofické fakulty UK, v letech 2000–2010 byl jejím vedoucím a dlouhá léta také garantem studijního programu. Po sametové revoluci spoluzaložil sdružení Lata, které se snažilo prosazovat alternativní tresty pro mladistvé pachatele společensky méně významných trestných činů a přestupků a jež působí doposud. Byl proslulý svým lidským přístupem a pochopením pro všechny, kdo se z jakéhokoli důvodu ocitli ve společensky složitém postavení.

Poslední knihou Oldřicha Matouška, u které vedl četný autorský kolektiv, jsou Strategie a postupy v sociální práci. V této publikaci je představena většina témat, jimž se sociální práce věnuje, a najdeme v ní také charakteristiky daných cílových skupin. Velkým přínosem jsou četné případové studie, které najdeme téměř ve všech kapitolách knihy. Podílel se také na Slovníku sociální práce a Encyklopedii sociální práce.

Právě schopnost vycítit, co druhý potřebuje, a naplňovat jeho potřeby i ve chvíli, kdy se do toho člověku nechce, rodině pomáhá udržovat stabilitu. Když do vztahu vstoupím se svým pevně daným programem, řeknu, že potřebuju tohle, tohle a tohle bez ohledu na všechno ostatní, je skoro jisté, že mi to nemůže vyjít. Tak přizpůsobivý protějšek prakticky neexistuje. V situacích, jež nejsou lehké a které soužití v rodině nutně přináší, je schopnost vnímat potřeby druhých a jít jim nějak naproti rozhodující. (Informatorium 3-8, 2010/08)