O dnešní době se říká, že nepřeje tištěným knihám a už vůbec ne encyklopediím. O to více těší, že jsme se právě dočkali díla, které seznamuje s tím, co bylo a aktuálně je předmětem zájmu sociální práce v teoretické i praktické rovině.

Pod Encyklopedií sociální práce je podepsán Oldřich Matoušek a s ním také dlouhý seznam neméně známých jmen. Uvedená publikace obohacuje bibliografii oboru sociální práce, který má v praktické oblasti dlouhou historii, nicméně stále buduje svou teoretickou prestiž.

Kniha je členěna do deseti kapitol, k nimž je v závěru přiřazen stručný přehled významných osobností sociální práce. Nejdelší kapitolou je hned první z  nich, která prezentuje v celku nesourodý soubor teorií (od tzv. velkých teorií až po teorie s malým konceptuálním dosahem) a přístupů, které se týkají mnohdy spíše prakticky orientovaných postupů. V textu najdeme, jak se na encyklopedické dílo sluší, vymezena hesla, přičemž pozornost jaká je jednotlivým pojmům věnována, se liší. Užitečné jsou proto odkazy na literaturu, které najdeme na konci každého hesla. Nutno dodat, že výklad pojmů spojených se sociální prací začíná už v Úvodu, jehož autorem je O. Matoušek a pokračuje dále ve čtvrté a páté kapitole. Druhá a třetí kapitola nastiňují náboženský, filosofický, společenský a historický kontext oboru. Popis vybraných metod a technik sociální práce najdeme již v první kapitole knihy, nicméně souhrnně je metodám věnována samostatná šestá kapitola. Dále je do textu zařazena problematika ohrožených skupin klientů a jejich životních situací, ve kterých vstupují do vztahu se sociálními pracovníky. Pestrý seznam služeb a programů určených cílovým skupinám sociální práce přináší osmá kapitola. Nicméně klíč k  seřazení témat sedmé a osmé kapitoly není stejný, jejich členění tak může působit poněkud chaoticky. Dvě poslední kapitoly patří k objemově kratším oddílům knihy. Zatímco předposlední vymezuje pojmy spojené s autonomií sociální práce jako vědy, vzdělávacího oboru i profese, v desáté kapitole najdeme stručně nastíněny vybrané otázky z oblasti výzkumu. Jsou zde uvedena obecná kritéria členění výzkumů, jakož i specifika vlastní výzkumným projektům realizovaným v  rámci sociální práce.

Encyklopedie sociální práce doplňuje sérii publikací O. Matouška a dalších spoluautorů, které se řadí mezi stěžejní učebnice stále populárního studijního oboru sociální práce. Kniha tak zřejmě potěší studenty, kteří v ní najdou koncentrovaný přehled témat, kterým se sociální práce věnuje. Tato publikace, myslím, udělá radost rovněž těm sociálním pracovníkům, kterým není lhostejná otázka suverenity sociální práce ve zčeřených vodách společenskovědních oborů.

Mgr. Alina Cogiel, Ph.D.

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál.

Encyklopedie je systematický výklad poznatků z určité oblasti (byť zcela původně znamenala „vševědění“), jež má tradici mnoha set let. V relativně novější době 18. století se tento publikační útvar dále odvíjí od tzv. francouzských encyklopedistů a osvícenských filozofů (D. Diderot ad.). Také u nás vychází v průběhu let více encyklopedií (naučných slovníků), a to těch „vševědoucích“, tak i tematizujících jen určitou oblast lidského poznání a vědění. Nejnověji patří do druhého zmíněného typu i Encyklopedie sociální práce, již pečlivě (jedná se mimořádně náročnou editorskou práci) připravil psycholog doc. PhDr. Oldřich Matoušek, CSc. Kolega Matoušek patří mezi psychology, kteří před převratem v r. 1989 pracovali v klinické praxi a po společenské změně se postupně etablovali na univerzitách a vysokých školách. Dodnes působí na Filozofické fakultě UK v Praze. V odborném světě je respektovanou autoritou v klinické psychologii, psychoterapii a sociální práce, kde se m.j. zabýval výzkumem mládeže a organizací programů pro rizikové děti a mládež.

Sociální práce, jež je tématem této encyklopedie, je profesí a akademickou disciplínou, která je zaměřena na uplatnění společenských teorií a výzkumů při studiu a zlepšování kvality života lidí, sociálních skupin a celé společnosti (volně dle české verze Wikipedie). Konkrétně ve zdravotnictví se tato pomáhající profese osvědčuje kupříkladu při práci v zařízeních hospicového typu, při práci s rodinou, se seniory, chronicky nemocnými a lidmi s handicapem. Je zřejmé, že možnosti jejího uplatnění a pozitivní vliv jsou značné.

Doc. PhDr. Oldřich Matoušek, CSc. si ke spolupráci na encyklopedii přizval 84 odbornic a odborníků ze zpracovávaného oboru i oborů příbuzných (filosofie, teologie, psychologie, pedagogika, právo). Zpracovali 208 hesel, která jsou tématicky uspořádaná dle určitého systému (nikoliv abecedně), přičemž řazení postupuje od teorií sociální práce, přes její širší kontexty (společenský, náboženský ad.), metody, ohrožené skupiny až ke konkrétním službám, programům a výzkumu. Za každým heslem jsou odkazy k dalším heslům, použitá a doporučená literatura. Ke konci encyklopedie vidíme stručnou zmínku o 33 významných osobnostech sociální práce – z našich jsou zde kupříkladu uvedeni Přemysl Pitter a Alice Masaryková, která v r. 1919 založila Československý červený kříž. Závěrem celé publikace nalezneme věcný rejstřík, abecední seznam hesel (zde bychom uvítali i čísla stránek, kde se vyskytují) a soupis autorek a autorů recenzované encyklopedie.

Pro přiblížení celého díla uvedu jeho základní členění a vždy několik ilustrujících hesel.

1. Teorie a přístupy (Psychodynamické teorie, Systémová teorie, Sociobiologie, Kriminologické teorie, Sociálně – ekologické teorie, Aktivační přístup, Terapeutický přístup…)

2. Náboženský, filosofický a společenský kontext (Praktická teologie a sociální práce, Etika sociální práce, Lidská práva jako východisko sociální práce, Veřejná politiky, Veřejné zájmy…)

3. Historie sociální práce (Sociální práce do počátku novověku, Sociální práce od doby reformace do 19, století, Sociální práce v době současné, Domácí historie sociální práce…)

4. Klíčové pojmy (Humanita, Solidarita, Důstojnost, Pomoc, Moc, Normalita, Kvalita života, Sociální vyloučení a sociální začleňování, Sociální riziko, Sociální ochrana, Sociální intervence…)

5. Trendy veřejné politiky (Flexicurity, Manažerismus, Participativní vládnutí, Praxe založená na důkazu, Harmonizace práce a rodiny, Sociální ekonomika…)

6. Metody a techniky (Krizová intervence, Případová práce, Sociální terapie, Vedení rozhovoru, Případová konference, Vyjednávání, Mediace, Rodinné skupinové konference, Sociální akce, Organizace dobrovolnictví…)

7. Ohrožené skupiny/náročné situace (Nezaměstnanost, Chudoba, Předlužení, Bezdomovectví, Prostituce, Imigranti, Extremistické skupiny, Riziková mládež, Rozvod/ rozchod dospělých partnerů, Psychické trauma u dětí, Lidé s demencí, Lidé ohroženi závislostí na sektách, Umírající…)

8. Služby a programy (Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, Kontaktní centrum, Ústavní zařízení pro děti a mládež, Chráněné bydlení, Psychiatrické léčebny, Terapeutické komunity, Azylové domy pro matky s dětmi, Dluhové poradenství, Pěstounská péče, Vězeňství, Probační programy…)

9. Profese (Sociální pedagogika a sociální práce, Vzdělávání v sociální práci, Supervize, Kompetence v sociální práci, Kultura organizace…)

10. Výzkum (Metody a techniky výzkumu, Hodnocení průběhu intervence, Hodnocení ekonomické stránky intervencí, Případová studie, Etické otázky výzkumu…)

Encyklopedie sociální práce je úctyhodným dílem. Reflektuje domácí vývoj oboru v evropském kontextu a zohledňuje i širší mezinárodní zřetel. Jednotlivá hesla srozumitelně popisují daný jev a jeho historii, hodnotová východiska, aplikační možnosti a výzkum.

Recenzovaná encyklopedie je počinem nejen odborným, nýbrž i všeobecně kulturním. Rozhodně ji doporučuji k pozornosti naší lékařské veřejnosti a zejména té v klinické praxi. Nalezne zde inspiraci i poučení při každodenní léčebné péči o nemocné a pro spolupráci s pracovnicemi a pracovníky sociální práce.

prof. PhDr. Jan Vymětal
Ústav pro humanitní studia v lékařství
1. lékařská fakulta UK v Praze
Karlovo nám. 40
128 00 Praha 2

Časopis lékařů českých, Praha, 152, č.5, 2013, s. 216-217