Oldřich Matoušek je české odborné veřejnosti dobře znám, neboť je autorem řady odborných publikací. Úspěšnou řadu titulů: Základy sociální práce /2001/, Metody a řízení sociální práce /2003/, Sociální práci v praxi /2006/ a Slovník sociální práce /2003/ nyní vhodně rozšiřuje další knížka s názvem Sociální služby a podtitulem Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení, k jejímuž napsání přizval Kristinu Koldinskou a Ladislava Průšu.
Recenzovaná kniha má 13 samostatných kapitol, za každou je uveden seznam literatury. V úvodu /l/ je popsán účel a definice sociálních služeb, právo na ochranu formou služby a její postavení v systému sociální ochrany, stručně je popsán úkol zřizovatelů, poskytovatelů a uživatelé a základní znaky a funkce sociálních programů.
Záslužné je zařazení kapitoly s názvem Trendy v historickém vývoji sociálních služeb /2/ od počátků institucionalizované chudinské péče až po sociální služby v ČR v transformačním období. Další kapitola prezentuje legislativní zakotvení sociálních služeb v ČR /3/, logicky pak navazuje pojednání o právní úpravě sociálních služeb v některých evropských zemích /4/ a financování sociálních služeb /5/. Typologie sociálních služeb podle cílových skupin /6/ je střídána kapitolami o plánování sociálních služeb /7/, o garanci jejich kvality /8/, o vývoji hodnocení sociálních programů /9/, o hodnocení průběhu jednotlivého programu /10/, o hodnocení výsledků jednotlivého programu /11/ a o srovnávání programů /12/. Publikaci uzavírá stručný popis očekávaného vývoje sociálních služeb /13/. Tradičně je připojen přehledný rejstřík.
Kniha je napsána čtivě a přehledně a jistě bude dobrou pomůckou všem, kterým je určena, tedy především pracovníkům pomáhajících profesí, studentům sociální práce a nezřídka i těm, kteří se zabývají sociální politikou.
Přes nesporné kvality publikace je třeba upozornit na některé nedostatky. Domovinky nevznikaly v 60. letech minulého století, ale později /str. 30/, ke škodě věci není uveden velkorysý, dlouhodobý a úspěšný program Úcta ke starším /garantem byl ČSČK/ v návaznosti na popsanou podporu klubů důchodců /str.30/, stejně tak postrádám zmínku o možnosti mediace rodičů v rozvodovém řízení /str.85/. Vhodné by bylo uvést existenci, později ke škodě věci již zrušených, geriatrických sester v kontextu návaznosti na sociální služby seniorům, nebo v souvislosti s domácí péčí /str.91/. Komunitní centra pro seniory nechybějí /str.92/, lze ale konstatovat jejich nedostatek. V případě reedice lze doporučit uvedení problematiky zdravotně sociálních a sociálně zdravotních služeb, Alzheimerovsou společnost a její aktivity s přesahem do sociální oblasti, informace o supervizi sociálních zařízení /která se velmi rychle rozšiřuje/, stejně jako Etický kodex pracovníků sociálních služeb, který je ke škodě věci stále málo znám. V aktuální publikace postrádám větší zastoupení české literatury i informaci o autorech. Zatímco Kristinu Koldinskou lze alespoň z jejího akademického titulu identifikovat jako právničku, v případě Ladislava Průši zůstává jeho profese více méně utajena.
Nepochybuji však o tom, že bude publikace i přes uvedené výhrady úspěšná.
Zpracováno v rámci Výzkumného záměru FHS UK: Antropologie komunikace a lidské adaptace MSM 0021620843.
Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová CSc.
Zdroj: dtto, strana 26.
