Za protektorátu je vystěhovali z jejich pražského paláce, dva roky po válce, ještě před únorem 1948, jim parlament zvláštním zákonem vyvlastnil majetek, před komunisty museli utéct, aby je nezavřeli, desítky let se do své vlasti nesměli vrátit... Přesto na ni Karel VII., kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a lankrabě klettgavský nezanevřel. Sloužil jí v emigraci a pak i po svém návratu na sklonku roku 1989. Se stejnou noblesou, pokorou i vtipem, s nimiž vypráví novinářce Renatě Kalenské svůj životní příběh. V něm se odráží nejen složitost vztahů mezi českou společností a šlechtou od zrodu první československé republiky, ale z určitého úhlu pohledu i historický vývoj této země v uplynulých osmdesáti letech. Svědectví o době a člověku, který zná svět a umí v něm důstojně žít.