Jung byl již od počátku své kariéry, již započal r. 1900 na psychiatrické klinice Curyšské univerzity, fascinován fabulacemi, sny, přeludy a halucinacemi pacientů, hlavně schizofreniků, v nichž nalézal podobnosti s mýty. V této době jej rovněž velmi ovlivnilo přátelství s jiným slavným psychologem, o generaci starším Sigmundem Freudem, zakladatelem psychoanalýzy. Ten jej dokonce zprvu považoval za „korunního prince psychoanalýzy“. Freudovské teorie zaměřené výrazně na pudy, hlavně pak pud sexuální (libido) a jeho roli na rozvoj neuróz, ale Jungovi připadaly omezující a nakonec je odmítl. Proti Freudově teorii individuálního nevědomí proto postavil svou teorii nevědomí kolektivního, jakési kolektivní „duše lidstva“, z nějž vystupují instinkty a archetypy – archaické, společné vzorce chápání skutečnosti, „pravzory“ různých způsobů lidského jednání. Kolem archetypů se pak v našem podvědomí mohou tvořit komplexy. Abychom působení instinktů, archetypů či komplexů na náš život mohli prozkoumat, je potřeba se uchýlit ke zkoumání mýtů, symbolů či metodě aktivní imaginace: právě proto, že si nevědomí neuvědomujeme, nelze použít exaktní postupy přírodních věd ani filosofii.

Jung rovněž přišel s dalšími důležitými koncepty jako je individuace (tj. proces osobního růstu, sebeobjevování a naplňování vlastního potenciálu), bytostné já či psychologické typy a s nimi související rozlišení na extroverty a introverty.

Jungovy knihy jsou někdy na hraně mysticismu, fascinující svou výtvarnou a imaginativní složkou: nejlepším příkladem je slavná Červená kniha. Portál postupně vydává Jungovy spisy především v edici Klasici. Na Junga navazovalo a dodnes navazuje množství autorů. Díla jungiánských autorů jsou pak jádrem psychologické produkce Portálu, jež je koncentrována především v rozsáhlé edici Spektrum (Verena Kast) a Klasici (Marie-Luise von Franz, James Hillman).