Každý ve své praxi asi zažil chvíli, kdy potřeboval určité informace, které kdesi v minulosti slyšel, ale teď a tady si nemůže vzpomenout. Stává se to ve všech profesích, včetně sociální práce. V takovém případě pak hledáme potřebné informace, kde se dá. Mezi osvědčené způsoby rychlého získání relevantních informací patří odborná knihovna, ať již osobní, nebo ta na pracovišti, zásobená kvalitními odbornými knihami. Z mé praxe nejlépe v takovéto příruční knihovně poslouží knihy, které jdou více po povrchu, jednoduše popisují daná témata a dávají tak tápajícímu sociálnímu pracovníkovi základní informační rámec. To totiž často stačí, aby se do té doby pozapomenuté znalosti opět oprášily a v případě podrobnější potřeby na nich mohlo být dále stavěno. V sociální práci a sociálních službách se o mnoho takových knih v posledních desetiletích zasloužil doc. PhDr. Oldřich Matoušek, jako autor a vedoucí autorských týmů. Jeho poslední dílo „Strategie a postupy v sociální práci“ je příkladem knihy, kterou se vyplatí mít v odborné knihovně.

Již v úvodním slově shrnuje doc. Matoušek klíčové koncepty oboru sociální práce v současné společnosti a z nich vycházející cíle této knihy. Je to fundované shrnutí aktuálních témat soudobé sociální práce a již tento úvodní text přináší množství informací a témat k zamyšlení. Celá kniha je pak rozdělena do základních okruhů odborných témat v sociální práci a ty jsou postupně rozpracovány do kapitol podle jednotlivých cílových skupin klientů nebo stěžejních témat.

Není jistě náhodou, že kniha začíná tématem komunikace a navázání vztahů. Sama komunikace je zde označována jako alfa a omega sociální práce, s čímž nelze než souhlasit. V jednotlivých kapitolách se pak dozvíme „jak na to“ při komunikaci s dospělými, s dětmi, s lidmi s psychickými poruchami nebo třeba s lidmi z jiné kultury. Nalezneme zde ale také kapitolu, která se věnuje udržování hranic mezi pracovníkem a klientem. Kniha se dále věnuje problematice hodnocení potřeb a situací podle jednotlivých cílových skupin, hodnocení fungování podle životních sfér a tématům intervence.

Dvě poslední témata se na sociální práci dívají z jiného pohledu, dalo by se říci z pohledu celého ekosystému. Část E se věnuje systémové strategii a multidisciplinární spolupráci. V jednotlivých kapitolách se dočtete o současných aktuálních tématech, jako je deinstitucionalizace, podpora zotavení lidí s duševní nemocí nebo o restorativním přístupu u pachatelů a obětí. Opět je výčet témat víceméně vyčerpávající.

Celá kniha je ukončena částí F, zaměřenou na organizační a manažerský kontext sociální práce a organizací, ve kterých je sociální práce poskytována. Zařazení této části z mého pohledu významně zvyšuje hodnotu celé knihy. Je to právě organizační a manažerský kontext, který bývá často opomíjen.

Celkově je kniha napsána velmi srozumitelným jazykem, který čtenáře provede v přiměřené stručnosti daným tématem, prostřednictvím kazuistiky ukáže konkrétní situaci ilustrující popisované problematiky a nabídne výčet zdrojové literatury, kterou můžeme chápat jako doporučenou. Pokud tedy čtenáři shrnuté informace nestačí, není nic snazšího, než si z nabízené literatury vybrat a ponořit se do daného tématu hlouběji. Nespornou kvalitou knihy je její celý autorský tým, který je opravdu rozsáhlý a může se pyšnit odborníky na slovo vzatými.

Závěr této krátké recenze je z výše uvedeného zřejmý. Kniha „Strategie a postupy v sociální práci“ je nakladatelstvím Portál určena jak akademikům a výzkumníkům, tak praktikům i studentům. Osobně jsem přesvědčen, že zejména praktikům a studentům se může stát dobrým průvodcem. Knihu „Strategie a postupy v sociální práci“ doporučuji do každé odborné knihovny v sociálních službách a všude tam, kde působí sociální pracovníci. Mám v živé paměti moment, kdy jsem si, coby začínající studentka sociální práce, kupovala první publikaci od Oldřicha Matouška. Pyšně jsem si jí nesla v kabelce, a pak během pár dní prostudovala. To mi vydrželo mnoho let. Dnes je mi ctí doporučit sociálním pracovníkům jeho poslední publikaci, která nese název Strategie a postupy v sociální práci. Přestože jsem byla požádána o recenzi této odborné publikace, na jejímž vzniku se vedle pana docenta podílela řada osobností sociální práce, s úctou k autorskému týmu se zhostím spíše jakéhosi doporučení, nikoli hlubokomyslného zhodnocení nebo kritického posouzení, jak se od recenzí očekává.

Publikace je poměrně rozsáhlým a neotřelým dílem, a to jak obsahem, tak výběrem témat, na jejichž zpracování česká sociální práce doposud čekala. Kniha je dělena do několika bloků, jejichž názvy slibují mnohé. Od slibu není daleko k realizaci. Jednotlivá témata jsou zpracována obšírně po stránce teoretické, přinášejí však také praktický vhled prostřednictvím kazuistik, dobré praxe a řady doporučení. Osobně vítám manažerské pohledy na sociální práci a otevírání témat, která si zaslouží více profesní pozornosti a odvahy podívat se na obor i z jiného úhlu pohledu.

Pravidelně mi volají kolegové z Profesního svazu sociálních pracovníků v sociálních službách s otázkami nebo potřebou konzultovat. Přistihla jsem se, že je moje reakce v poslední době podobná. Ptám se, jestli už mají „nového Matouška“, a odkazuji je, že právě v této publikaci mohou najít odpovědi na své otázky. Za dobu, co mám tuto knihu k dispozici, jsem ji doporučila řadě kolegyň a kolegů, ale také studentkám a studentům. Sama jsem z ní čerpala několikrát. Kniha Strategie a postupy v sociální práci by neměla chybět v žádné odborné knihovně, bez ohledu na to, ve které oblasti sociální práce sociální pracovník působí. Každý si tam najde své, od teoretických vhledů až po praktická doporučení. Skvělá publikace skvělého autorského týmu.

Předkládána kniha „Strategie a postupy v sociální práci“ je ucelenou publikací zaměřující se na aktuální oblasti sociální práce a sociální politiky. Je sepsána kolektivem autorů pod vedením loni zesnulého významného odborníka v sociální práci a Doc. PhDr. Oldřicha Matouška. Dotýká se i oblasti, které nejsou v současném pojetí prvoplánovitě zaměřeny sociálně, tedy oblasti kriminality, mediace, dohledu probačního úředníka či restorativními přístupy, které bychom mohli zařadit pod obecnější pojem sociální práce v justici (či kriminologii). V knize se čtenář může zaměřit na přístupy ryze individuální, skupinové, manažerské či multidisciplinární. Hlavní téma knihy není specificky stanoveno a jde o řadu témat sobě blízkých, dotýkající se více méně právě sociální práce a sociální politiky. Autoři se pouštějí i do oblastí dobrovolnictví, práce s lidmi s handicapy nebo s duševním postižením, neopomíjejí oblasti trestní politiky se zaměřením na sociální oblast. Věnují se i rodinné politice, dětem, mládeži, zdravotní oblasti, ne příliš popisované problematice omezení svéprávnosti, seniorům, lidem s demencí i celkově problematice stárnutí. Dá se konstatovat, že kniha nás provází strategiemi a postupy v sociální práci od narození až do smrti.

Kniha je sice členěna do šesti logických celků, zaměřených vždy určitým směrem, například komunikací a navázáním vztahu či systémové strategie a multidisciplinární podpora. Každý z celků má vždy několik dílčích statí. Rozdělení je logické, přehledné, vždy začínající předmluvou a uvedením do tématu. Velkou výhodou pro čtenáře je, že může přijmout autorský záměr a číst jednotlivé díly jako celky, nebo může využít i vlastní logiky a číst jednotlivé statě podle vlastního profesního, studijního, či soukromého zaměření. V tom mu publikace svou logickou přehledností dává možnost vybrat si bez rizika, že by mu nepřečtením některé části chybělo pochopení jiné.

Další výhodou knihy je rozdělení každé z jejich statí na teoretickou i praktickou část. Téměř každá z kapitol obsahuje mimo teoretického vhledu, přehledu literatury, odkazů i kazuisticky zaměřenou praktickou část, což umožňuje prakticky zaměřeným odborníkům, studentům či laikům více pochopit konkrétní projednávané téma a autorův záměr. Cílovou skupinou je tedy student, začínající praktik, zkušený pracovník, ale i teoreticky zaměřený vědec.

Studentům se může hodit kniha k základnímu seznámení s tématem, další literaturou ke studiu a může se následně rozhodnout, jakým směrem se vydá v dalším studiu, případně, že dané téma pro něj není relevantní.

Pro začínajícího praktika je publikace vhodným teoreticko-praktickým vhledem do tématu, kterému se začíná profesně věnovat a může ho nasměrovat v začátcích své kariéry.

Zkušený pracovník může literaturu využít zejména k reflexi své práce, zastavení se o přemýšlení, zda svou pracovní činnost zaměřuje správným směrem a zda může využít další zkušenosti a praktické či teoretické rady.

Pro teoreticky zaměřeného vědce lze knihu využít ke kritické reflexi jeho zaměření, případně k pojednání při zpracování přednášek, statí, článků apod.

O tom, že sociální práce a sociální politika se mění rychlým tempem, svědčí např. i to, že v příspěvku „Hodnocení potřeb a situace lidí bez domova“ autoři zmiňují, že „Pro získání dávek hmotné nouze je třeba odjet do místa trvalého pobytu, což však klienti často odmítají z důvodu problematických vztahů v obci.“ (s. 109). Od vydání knihy uplynulo sice jen pár měsíců a tento konkrétní praktický problém je vyřešen změnou zákona, kdy se dávky hmotné nouze mohou využít nové ustanovení zákona ve znění „jestliže však k situaci, která vyžaduje poskytnutí mimořádné okamžité pomoci, došlo mimo správní obvod krajské pobočky Úřadu práce, kde osoba bydlí nebo kde se skutečně zdržuje, je místně příslušnou krajská pobočka Úřadu práce, v jejímž správním obvodu k této situaci došlo.“ (zák. č. 111/2006 Sb. v platném znění).

Kniha se věnuje i novým tématům, např. závislosti na sociálních sítích (s. 126 n.) či prevence radikalismu a terorismu (s. 433 n.)

Rozsah a kvalita knihy je i v tom, že obsahuje širokou škálu přístupu od složitějších procesů komunitního plánování sociálních služeb (s. 409 nn.), komunitní vzdělávání (s. 326 nn.) či práci s místními komunitami, podpora participace (s. 250 nn.) k procesům zaměřeným na rodiny či jen jednotlivce např. v části plánování sociální práce s jednotlivcem (s. 222).

Jak již bylo výše konstatováno, autoři popisující širokou škálu strategií a postupů v sociální práci dokazují to, že oblast sociální práce provází lidi od narození až do smrti a možnosti doprovázení, intervencí, podpory, kontroly, dohledu je velmi široká.

Publikace se zaměřuje nejen na zdravotní oblast, samostatné části jsou zaměřeny na problematiku bydlení - „Podpora bydlení“ (s. 446 nn.), dluhů a financí - „Hodnocení finanční gramotnosti a finanční situace (s. 172), zaměstnanosti - „Aktivace nezaměstnaných“ (s. 233).

Kolektiv autorů nezapomněl ani na samotné pracovníky, kteří se klientům v sociální práci věnují a kterým hrozí rizika spojena s vyhořením, možné problémy s tzv. „trubicovým“ viděním světa, profesní oploštělostí. Většina témat na profesní rozvoj a prevenci vyhoření je v poslední části knihy v oblasti organizační a manažerský komplex. Jde zejména o kapitoly „Řízení vlastního profesního rozvoje“ (s. 483 nn.), „Syndrom vyhoření a psychohygiena (s. 495 nn.) nebo supervize (s. 521).

Dílčí nevýhodou takto obsáhlého textu je chybějící rejstřík klíčových slov, který by mohl být obohacením knihy. Nicméně je v knize více než šedesát statí, lze rejstřík do jisté míry nahradit obsahem, který čítá čtyři strany a dá se částečně využít jako rejstřík témat.

Také by bylo vhodné uvést mimo jmen autorů jednotlivých statí i krátké medailonky, podobně jako jsou na zadní obálce knihy představeni čtyři z kolektivu autorů. Pro zájemce je tak složité se orientovat ve velké škále autorů, zejména jejich profesního života, zaměření, nicméně jde o dílčí problém.

Poslední dílčí nedostatek publikace je v tom, že neobsahuje celkový přehled literatury a zákonů, kterými se autoři zabývají. Jejich seznam je v každé kapitole, což svým způsobem postačuje, nicméně několik stran navíc se seznamem relevantní literatury by již nevadil.

I přesto je kvalita knihy výborná a rozhodně doporučuji ji mít v každé organizaci sociálních služeb, ať již v nestátní neziskové organizaci, v příspěvkových organizacích nebo na obecních či krajských úřadech. Pravidelné nebo občasné nahlédnutí a přečtení rozhodně neuškodí.

Kniha je souborným, čtivým, dílem autorů kolem kolektivu kolem Oldřicha Matouška, který se problematice věnoval celý profesní život. Obsahuje více než šedesát strategií a postupů v různých aspektech sociální práce je přínosem pro sociální práci obecně, protože předkládá ucelený přehled současných trendů včetně tradičních i relativně nových, potřebných pro ni. Je vhodná pro sociální pracovníky a pracovnice ať již k všeobecnému rozhledu, k základnímu vhledu do pracovního či studijního problému a také k reflexi nad vlastním postupem v dané oblasti. Rozhodně stojí za to, aby pracovník/pracovnice reflektoval svou praxi i v této zhuštěné několikastránkové podobě. Zejména, když kniha má i praktickou část v oblasti kazuistik k projednávaným tématům.

Přestože knize může pro některé chybět celkový souhrn použité literatury, rejstřík témat, podle kterého by se mohl orientovat a další představení, třebaže krátké, ostatních autorů, je velmi kvalitním přínosem do studia sociální práce a sociální politiky. A je evidentní, že je kniha i poctou Oldřichu Matouškovi, který vedl svou poslední kolektivní práci a ujal se jí výborně.

Přestože je složité z této knihy vybrat jedno téma, motto, zvolil bych úryvek z kapitoly „syndrom vyhoření a psychohygiena“, ve které upozorňuje autor na to že „sociální pracovníci mají povinnost učinit nezbytná opatření, aby se o sebe profesionálně a osobně starali na pracovišti, v soukromém životě a ve společnosti.“

Asi každý z nás někdy nastoupil do nového zaměstnání s tím, že je kompetentní k výkonu práce. Po nějakém čase však zjistíme, že naše dosavadní znalosti nejsou dostatečné a musíme se nadále vzdělávat. Co když se ale ukáže problém, který je nutné vyřešit za minutu dvanáct? Kam sáhnout po nějakém kvalitním zdroji, který nás nejen uvede do problematiky, ale ještě nás navede, co dělat dále? Předpokládám, že většinu z nás napadne požádat o pomoc strýčka Google, jenomže probrat se množstvím nalezených odkazů je někdy zdlouhavé, a o to více frustrující. Nemluvě, že ne vždy je internet k dispozici. V tomto případě se vyplatí sáhnout po osvědčeném – knize. Strategie a postupy v sociální práci plní tuto funkci a dalo by se říct, že se jedná o obsáhlé vádemékum činností sociálního pracovníka.

Autory publikace jsou docent Oldřich Matoušek, donedávna působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval jako klinický psycholog a psychoterapeut a vydal množství odborných publikací. Dalšími autory jsou rovněž kolegové z akademického prostředí např. Kateřina Šámalová, Jaroslava Šťastná, Petr Vojtíšek a další.

Kniha je rozdělena do pěti celků, které jsou podstatné pro výkon činnosti sociálního pracovníka na jakémkoliv pracovišti. Jde o: komunikaci a navázání vztahu, hodnocení situace a potřeb podle cílových skupin, hodnocení fungování podle životních sfér, intervence a systémové strategie, multidisciplinární spolupráce a organizační a manažerský kontext. Každá z kapitol je podrobně a srozumitelně popsaná. Na konci nechybí seznam použitých zdrojů k případnému dalšímu prostudování a kazuistika. Velmi se mi líbí propojenost jednotlivých celků podle skupin, se kterými se sociální pracovník může setkat a jaké problémy s nimi může řešit. Co ovšem u takto zevrubné publikace postrádám je věcný rejstřík. Částečně mi jej nahrazuje podrobný obsah, ale i tak to není ono.

Nevím, zda je tady vůbec co dalšího hodnotit, je to opět Matoušek, tak jak jej známe – čtivý, srozumitelný a využitelný do praxe. Nic víc, nic míň. Zkrátka publikace, na kterou na poličce nebude sedat prach, protože je tak komplexní, že může být stále otevřená a ku pomoci. Ať ji bude číst nováček v oboru, či ostřílený pracovník, který si potřebuje jenom něco ověřit, každý si tu najde to své.