PŘIPOUTEJ SE, NEBO UMŘE JEDNOROŽEC! je naprosto atypická odborná kniha, která je nabušená pozitivismem, kreativitou a vtipem. Nejeden tip z této publikace už mi pomohl nenásilnou a v klidu vyřešit několik dětských dramat, o které se můj chlapeček pokoušel. Jsme teprve na začátku, ještě bude potřeba hodně mého kouzelnického šarmu, trpělivosti a kreativity, ale teď už vím, že to s touto kreativní záchrannou příručkou pro rodiče zvládnu. :o)

Pokud jste si tuto knihu již zakoupili, vítejte na správné cestě k úspěšné výchově bez zbytečného pláče a vztekání! Gratuluji! :o)

Styl psaní předčil veškerá očekávání a získal si mě na sto procent. Já jsem se tak neskutečně bavila při čtení, smála jsem a načerpávala inspiraci. Zbožňuji kreativitu a tato kniha je jí doslova nasáklá.

Dílo je tak silně osobité, smysluplné a ještě ke všemu dokáže nejen nápaditě radit, ale dokonce je tímto stylem i napsané. Pokud patříte mezi čtenáře, kteří se u odborných knih nudí a je pro ně těžké vyčíst z nich rady, pak tuto publikaci budete zbožňovat. Je plná lehkosti, veselosti a naplňuje čtenáře energií a hlavně kladným myšlením!

Proč podtitul zní: 100 ne zcela legálních výchovných triků? Protože nás autoři vlastně postrkují k tomu, abychom děti obelhávali a zkoušeli na ně ne vždy férové fígle. Upřímně, pokud s dětmi chcete jednat na rovinu, samozřejmě můžete, ale nemyslím si, že pokud se uchylujete k malé lži, tak jste lotři. Naše ratolesti žijí ve svém kouzelném světě jménem Dětství, nevidím důvod, proč jim to trochu nepřikrášlit a nehrát si s nimi na pohádkovou zemi, jen když se naučí správnému chování a hodnotám. V dospělosti se jim to bude hodit a vzpomínky na krásné dětství jsou tím nejlepším základem. :o)

Kniha opravdu obsahuje celých sto ne zcela legálních triků - vymodlených rad pro rodiče. Podle všeho jde o sbírku rad rodičů, kteří stejně jako my bojovali, s neposednými, neposlušnými dětmi a boj vyhráli. A to především nápaditostí a kreativitou, bez násilí a slz!

Samozřejmě, některé nápady vás zaujmou více a jiné méně. Každý na to máme svůj vlastní názor, ale jak říkám, tato kniha je odrazový můstek. Nenutí vás ke skoku, ale podporuje. A když už skočíte, improvizace vám dá křídla. (A podle obsahu celkem snadno po pročtení naleznete, co potřebujete v dané situaci.)

Někdy jste z výchovy svého miláčka unavení, že? Dochází vám nápady a o slovo se hlásí netrpělivost a jakási bezmoc, že ho prostě nenaučíte, aby danou věc dělal správně. Bojíte se, že kvůli vaší "neschopnosti" udělá něco, čím si ublíží a z toho na vás jde ještě obava a stres. Je zkrátka nutné dobít si baterky. Pak je Připoutej se, nebo umře jednorožec! ten pravý akumulátor!

Dává najevo, že nic není ztraceno. Nejste špatní a bezcenní rodiče, když se vám něco nepovede. Tuto knihu podle mého napsali autoři, kteří si se svými dětmi prožili to samé a plně chápou, co znamená být bez nápadů - díky tomu s námi také dokážou soucítit a podat pomocnou ruku.

Nové a účinné návrhy na výchovu dítěte (aneb jak vyzrát nad svými ratolestmi), které vás nevyčerpají, ale povzbudí! Nejste/nejsme jediní, kdo má občas pocit, že se mu to s dětmi nedaří a právě to z knihy vyplývá.

Dílo obsahuje totiž spousty různých případů, kdy si rodiče už v určité situaci nevěděli rady. Netušili, jak odpovídat na otázky typu: Proč, jak a co to je? Jak zápolit s nepříjemnými (až nechutnými) zvyky nebo vztekem. Těch výchovných problémů je ohromné množství a na vše existuje pomoc v podobě rady nebo spíše návrhu!

Každému dojde inspirace a trpělivost, ale s touto knihou... Při nynějším dotazování svého chlapečka jsem už na koni já a cítím, že nic není ztracené. Chce to zkrátka jen občas zas získat inspiraci, protože každodenní shon nám kreativitu ubírá.

Autoři nepochází z české republiky, takže někdo může být skeptický ohledně lišící se výchovy v zahraničí a u nás. Nebála bych se toho. Beztak si každý přizpůsobí a upraví radu tak, aby vyhovovala dítěti a zapůsobila, co nejlépe. Každé dítě je jiné a nebude na něj působit to samé, chce to jen trochu poupravit návrh, což není vůbec problém. ,o)

V případě, že odmítáte výchovnou metodu cukru a biče nebo zkrátka obyčejné vařečky, pak jistojistě najdete spousty cenných rad. A nejen vy!

Kdo by podle mého měl mít knihu doma? Každý rodič, babička či strýček, protože tato publikace je poklad. Jste-li v koncích, nemusíte počítat do deseti a vymýšlet, jak z toho ven. Stačí zalistovat, objevit radu a problém je vyřešen!

Knižní obálka:

Přiznám se, že z počátku jsem byla trochu nejistá. Ale po přečtení, pročítání i nakukování v rámci inspirace, jsem si ji oblíbila a opravdu mi ke knize sedí. Skvěle ji to dokresluje. :o)

Ne, ve skutečnosti neumře. A říct něco takového by bylo velmi podlé a nečestné. Řekněme si však upřímně: naše děti nehrají fér. Navíc se nás den co den snaží připravit o poslední zbytky zdravého rozumu. Bez ohledu na to, jak dobrými rodiči jsme chtěli být a kolik moudrých knih jsme o tom přečetli. Tak si přečtěte ještě tuhle.

Autory této knihy nejsou psychologové ani pedagogové ani nikdo jiný, kdo by vám mohl fundovaně naznačit, že jste tím nejhorším, komu se mohlo dítě narodit. Knížka je sbírkou skutečných historek, ve kterých se rodiče rozhodli vypořádat s nějakým zlozvykem svého dítěte značně svérázným zato však nadmíru účinným způsobem.

Příběhy jsou servírovány s notnou dávkouu humoru a nadsázky. Budete se bavit. Pokud jste rodičem, zaručeně se vám při čtení vybaví momenty, kdy jste se ocitli ve stejné situaci jako ti z vyprávění. A určitě si vzpomenete na nějakou tu lest, ke které jste se uchýlili coby gesto kapitulace před nároky a manýry svých dětí. Nejste v tom sami. Tohle si prožil každý. Důležité je přežít. Děti jednou vyrostou. S odstupem času je ještě nutné, umět se sám sobě zasmát. Děti ty naše herecké etudy a malé velké lži jednou pochopí. Když ne okamžitě, tak zcela jistě v momentě, kdy si pořídí děti vlastní.

Knížka rozhodně osloví každého rodiče. Příběhy se totiž týkají běžných situací, které nám děti s gustem servírují. Takže se snadno při čtení ztotožníte s jinými obětmi z řad rodičů a zavzpomínáte na vlastní úskoky, kterými jste se pokusili normalizovat soužití se svými dětmi. Těchto sto ne zcela legálních výchovných triků vám může být užitečnou příručkou pro rozšíření škály výchovných postupů.

Z historek je patrná značná nadsázka a humorné pojetí. A ne všechny příklady jsou hodny následování už pro jejich nejistý výsledek a předpoklad nutné spolupráce širokého okolí. Slouží tak více k pobavení než aplikování do skutečného života. Což ale neznamená, že záchvat vzteku vašeho dítěte okolím nepohne. V některých případech můžete sice vychovat slušného člověka, ale okolí vás bude mít ještě mnoho let za nepříčetného blázna nebo teroristu.

Bez ohledu na to, zda jste rodič praktikující výchovu volnou nebo řekněme tradiční, „jednorožec“ se vám bude hodit.

Za sebe musím říct, že od určité doby stačí dát dětem ultimátum podmíněné odebráním mobilu popřípadě zaražením kapesného, abych prosadila své. I když vím, že svou výhrůžku budu muset ještě mnohokrát zopakovat s vědomím, že pravá podstata mého požadavku jim do šedé kůry mozkové hlouběji nepronikne. Zuby si stejně půjdou vyčistit nikoliv pro to, aby je měly zdravé, ale abych zkrátka přestala otravovat. Knihu tedy beru jako báječnou inspiraci, jak dětem alespoň čas od času dát ochutnat jaké to je, když někdo nehraje fér

Na začátku bych nejspíš měla pro ty, co mě neznají, napsat, že o výchově dětí jsem přečetla za posledních deset let snad vše, co v této zemi vyšlo v češtině. Troufnu si tedy tvrdit, že teorii mám nastudovanou a v podstatě knížky o výchově cíleně již nevyhledávám. Mám pocit, že na toto téma jsem loni žádnou ani nepřečetla.

Teď jsem však během pár dní přečetla knížku, u které by byla opravdu škoda, kdybych ji minula. Pokud stejně jako já máte pocit, že teorie už bylo dost a každodenní realita života s dětmi je přece jen trochu jinde, určitě se na ni koukněte. Knížka obsahuje 100 reálných situací s dětmi (v různém věku) a zároveň způsob, jakým je jednotliví rodiče řešili.

Co je na této knížce tak zajímavého? Nikdo z autorů netvrdí, že tento způsob řešení je jediný ten správný, nehodnotí a neopravuje. Naopak ukazuje, že z pohledu dospělého zcela nelogické řešení absurdní situace přináší úspěch, který může znamenat pro každého rodiče něco jiného.

Ne všechny výchovné triky pro mne byly novinkou – u třetího dítka ve věku batolete už prostě víte, že jiná cesta než tudy nevede. I tak mne knížka nejen pobavila (někteří rodiče jsou opravdu vynalézaví), ale i inspirovala. Triky na komunikaci s náctiletými potomky zcela určitě použiju, neb prvorozený už má k pubertě slušně nakročeno.

Konkrétní situace jsou reálné a ani u jedné jsem neměla pocit, že by zde byla snaha je vtipně gradovat. Jsem za to ráda, protože knížka tak zůstala uvěřitelná.

Čte se lehko, i po krátkých úsecích neztrácíte přehled. Velikostí je ideální do kabelky a na čekací prostoje mezi kroužky.