Terapie čtením

Maria Belinson

Podzimní melancholie. Touha zachumlat se do deky s hrnkem kakaa a tlustou knížkou. Je to jen naladění se na přírodní cykly, nebo deprese, která se s oblibou omílá v časopisech pro ženy?

Kdo zažil skutečnou depresi, ví, že ta zdaleka není tak útulná a pitoreskní. Nejsou v ní žádné touhy, nic, jen tíha, bolest, všudypřítomný pocit bezmoci, beznaděje a hlavně nesmyslnosti čehokoliv, prostupující tělem, zahalující mysl.

Někteří i v tomto stavu zvládají roboticky plnit své povinnosti a navenek působit vcelku funkčně a sesypávají se až o samotě. Jiní zas dělají jen to nezbytně nutné, zanedbávajíce čím dál tím víc věcí. Lidé neobtěžkaní osobní zkušeností s depresí to pak interpretují jako lenost, snaží se takového člověka vyburcovat k činnosti výčitkami a kritikou. Jenže nic naplat. Deprese totiž není špatná nálada, nedá se jen tak zahnat nějakou „mňamkou“ nebo překonat silou vůle. Je to rozbitý vnitřní „motivátor“ k životu. Přitom absolutně nezáleží na tom, jestli se příslušnému člověku přihodilo něco objektivně špatného nebo jestli má všechno, co by ho mělo činit šťastným. Tato choulostivá součástka lidské duše citlivě reaguje na procesy probíhající hluboko uvnitř. Nahmatat je a vyladit občas pomůže příhodná knížka nebo vřelá komunikace s chápavým člověkem. Po překročení určité meze už je ale potřeba spíše odborná pomoc.

Něco mezi tím poskytuje kniha Irvina D. Yaloma „Láska a její kat“, popisující deset příběhů z jeho terapeutické praxe. Yalom patří k předním představitelům tzv. existenciální psychoterapie, která, jak už její název naznačuje, vychází z existenciální filozofie. Pracuje s předpokladem, že se všichni potýkáme se čtyřmi danostmi života: nevyhnutelností smrti (své a svých blízkých), svobodou, a tudíž i zodpovědností nakládat se svým životem dle vlastní chuti, nepřekonatelností existenciální samoty jednotlivce a absencí jakéhokoliv zřejmého smyslu života.

Pokud se člověk dokáže těmto základním otázkám bytí postavit čelem, plně je přijmout a akceptovat, najde v nich sílu a motivaci k životu. Pokud se jejich řešení vyhýbá, dostává se do situací a stavů, které jiné terapeutické školy obvykle pojmenovávají jako tu či onu nemoc a řeší jako hlavní problém. Existenciální analytik se ale nestaví do pozice vševědoucího odborníka, který sebejistě vede pacienta z bodu A do bodu B. Místo toho s ním navazuje rovnocenný vztah, v němž musí najít odvahu postavit se stejným otázkám, které pacientovi pomáhá demaskovat a odhalovat.

Knížka nepatří do populárního proudu self-help literatury, nepoučuje a nevnucuje žádné názory a odpovědi. Jen poskytuje živě a čtivě napsaný vhled do profese, která se týká každého z nás. Je to inspirativní, podnětné a napínavé čtení, vhodné jak pro kakaovo-přikrývkovou terapii pošmourných nálad, tak pro prevenci skutečné deprese.