Tato kniha vyšla v původním originále v roce 2003, nakladatelství Portál ji znovu vydalo v roce 2016 tzn. 13 let po prvním vydání. Vzhledem k obsahu této knihy je to překvapující vzdálenost, zvláště proto, že se zabývá neurovědami. Jak víme, neurovědy představují více než 60 % veškerého biologického výzkumu, zejména tedy výzkumu mozku. Proto ta vzdálenost je velká a mezi rokem 2003 a 2016 se událo mnoho objevů.
Ovšem autor je v podstatě vizionář, který řadu věcí o kterých píše ve své knize, předvídal a ony se skutečně staly. Rozdělil knihu do 5 kapitol:
1. kapitola Fantomové mozku,
2. kapitola Věřit znamená vidět,
3. kapitola Umělecký mozek,
4. kapitola Purpurová čísla a ostrý sýr
5. kapitola Neurověda - nová filozofie.
Autor také doplňuje svoje dílo velmi dobrým slovníčkem pojmů, a samozřejmě použitou a doporučenou literaturu. Již v předmluvě se zmiňuje o tom, že jeho představy se vymykají trochu obecným vědeckým představám. On do jisté míry směšuje vědu, umění a filozofii. To je na knize cenné. Autor vychází z jednotlivých případů a ne ze syntézy multidisciplinárních studií, tedy ne přímo ze statistiky.
V první kapitole O fantomech mozku líčí teorie Snowa, který se zabýval dvěma kulturami. Na jedné straně vědou a na druhé straně uměním, filozofií a humanitními obory. To je to, o co se snaží také náš indický autor. V první kapitole zopakuje názory na vývoj a strukturu mozku. Ty se za uplynulých 8 let příliš nezměnily. Jsem rád, že cituje Medavara, který byl dostal Nobelovu cenu za objev genetiky. Blízko jeho objevům byl třeba náš Milan Hašek. Komplexní pohled na vědu má Ramachandran také. S potěšením jsem zaregistroval, že cituje Thomase Henry Huxleyho. To byl jeden ze tří bratří Huxley; jeden byl známý spisovatel a autor fantastických filozofických knih (Aldoux Huxley). Nejmladší byl Andrew Huxley, to byl laureát Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, se kterým jsem měl osobně tu čest se velice dobře poznat a spřátelit se s ním. Třetím byl první ředitel UNESCO Thomas Henry Huxley, který prohlásil, že nejsme andělé, ale pouhé opice bez srsti. Otec bratří Huxleyových byl známý britský anatom a přítel Charlese Darwina.
Ramachandran v první kapitole velice dobře cituje vědu a umění. Jeho cílem je výklad fantomový končetin. Již víme něco více o fantomu. Fantomové bolesti jsou lokalizovány v mozku, což také autor připouští. Děti, které měly kompletní amélii, měly citlivost i bolest končetin, které v životě neměly. Je zajímavé dobré vysvětlení přemapování fantomových bolestí z obličeje, ucha, genitálie, plosky nohy apod. Autor cituje i nové metody, které byly přitom použity, například repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci. Také se zmiňuje o zrcadlových pokusech, které od té doby začaly být velice používané a vysvětlitelné například při léčení některých poruch po kompletní ischemii mozku při mrtvicích.
Vysvětluje dva zajímavé syndromy především synestézii. To je zvláštní způsob vnímání, kdy se různé moduly mozku kříží a o tom dnes již také víme, že mozkové moduly mají vzájemné propojení. O tom třeba velice dobře v současnosti píše prof. Jiří Horáček z NÚDZ Praha. Kromě jiných Fantomových bolestí, je určitou specialitou Fantomová erekce. Autor také popisuje Capgrasův syndrom a věnuje velkou pozornost inzule. Je to útvaru v mozku, který velice dobře reaguje na různé zevní podněty, mezi něž patří bolest.
Ve druhé kapitole Věřit znamená vidět, zdůrazňuje velký význam zraku. Víme dobře, že zrak představuje 80 % našich informací. Velice dobře upozornil na zrcadlové neurony. Ty byly v poslední době doplněny, ale to nemůže být v knize, mřížkovými buňkami grid cells. Velice dobře se zabývá pravým temenním lalokem a uměním. Popisuje krásu milování a telepatii. Synestézie je umístěna hlavně ve fuziformním závitu, což už také bylo dnes dokázáno. Stejně tak byl dokázán význam angulárního závitu, což je významná struktura. Pro temporoparietookcipitální spoje a poté pro reakce fyziologické a patologické, ale také pro reakce umělecké. Inzula kromě toho, žepřijímá všechny vjemy z různých intenzivních zážitků, jak somestetických (bolesti) tak také zážitků emocionálních, jako je radost, sex, láska apod., tak také přijímá chuťové vjemy. Dokladem aktivace mezi oblastí fúziformního závitu je vztah k Brocově oblasti v přední části mozku.
Velmi krásnou kapitolou je Umělecký mozek. Zde autor rozebírá naše reakce na různé umělecké zážitky. Ukazuje sochu bohyně Šivy, která kdysi vypadala úplně jinak. Vzbuzuje jiné pocity u Indů a jiné pocity u Evropanů. Víme, jak se lidé dívali na věstonickou Venuši a to je něco podobného. Velmi se také zabývá věcí, kterou se zabýváme i my v poslední době, a to je orofaciální bolest. Bolest, která je velmi těžce léčitelná. Za velmi nádherné považuje vysvětlení Šivova tance, kde rozebírá všechny vztahy mezi somestetickou a uměleckou nebo jinou činností.
Další kapitolou je Purpurová čísla a ostrý sýr. V ní používá znovu synestézii, což je taková syntéza všech možných reakcí v mozku včetně telepatie apod. Opět je to proto, že nedokážeme mozek uzpůsobit našim potřebám. Ale i synestézie se dá klinicky testovat, což dokazuje na obrázcích aktivace jiných mozkových oblastí, kde se všechno děje. Stinestezie je sedmkrát častější mezi výtvarníky, básníky nebo prozaiky, které autor nazývá podivíny. Ale oni to nejsou podivíni, ale mají jen jiné druhy nadání. Autor si klade různé otázky filozofické, jestli jsou umělci blázni nebo nejsou. Určitě nejsou, ale mají jiné rozvinuté formy vnímání, což již dnes velice dobře víme. To dokazuje na několik svých pokusech, které dělal nejen sám na sobě, ale i na druhých lidech.
V poslední kapitole Neurověda - nová filozofie (my bychom to dnes již nazvali neurovědy). Je to rozsáhlejší pojem, než jedna neurověda. Je to velmi cenná kapitola, kde nejvíce vidíme rozdíl mezi rokem 2003 a 2016. Třeba tvrzení o vědě, zajímavě je, že navrhuje nový obor neuropsychiatrie. To je obor, který není nový, ten již tady byl. Dokonce v Německu je pořád neupsychiatrie hlavně proto, aby lidi neodradila od psychiatrie. Aby tam bylo neuro, tzn. že nejdou do blázince, ale jdou na neurologické vyšetření. U nás již tato disciplína také byla zavedena v 50. letech, pak byla zrušena, dnes se postupně vrací.
Ukazuje se, že vědomí je seriózní věda, která se zabývá bolestí a její reprezentací. Velmi podrobně popisuje Capgrasův syndrom a Cotardův syndrom (to je pocit, že člověk je mrtvý a pouze nemá emoce a proto není živý). Dostává se až k Popperovým hypotézám, které již byly od té doby také mnohokrát a lépe vysvětleny, než je tomu u našeho autora. Velmi zajímavý je rozbor kvalie a jájství, což je výborná psychologická studie. Nakonec se dostává k teorii mysli, která se dnes studuje. V současnosti probíhá série přednášek o teorii mysli v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech. Čtení mysli, které umí třeba z našich vzdálených příbuzných lidoopů zejména orangutani a dokonce vyslovuje nebo parafrázuje myšlenku, že orangutani by mohly zdědit planetu Zemi, kdybychom my vymřeli. Dále rozebírá některé důležité věci jako je Antonův syndrom, hysterickou apraxii a ideomotorickou apraxii. Je zajímavé, že opice mají fantomovou končetinu, ale Antonův syndrom a hysterickou apraxii nemají. Autor se snaží dopídit po smyslu života a vlády filozofie.
Mám některé nomenklaturní poznámky, kromě talamu (není thalamus) překladatel příliš často používá saxonského genetivu. Není zažívání, ale trávení.
Závěr: Celkově si myslím, že je vydat tuto knihu i po 13 letech je dobrý počin, protože autor umí nastolit myšlenky, umí je i pokud možno vysvětlit a doplňuje celou knihu výborným slovníkem termíny z neurověd, z psychiatrie a z neurologie a samozřejmě odkazuje na správnou literaturu do té doby. Ta ovšem od té doby velmi pokročila a kniha se může stát inspirující pro ty, kteří se chtějí blíže seznámit s pokrokem v neurovědách a jistě najdou tam své zamyšlení a potěšení. Doporučuji ji k přečtení.
Prof. MUDr. Richard Rokyta, DrSc., FCMA
Předseda České lékařské akademie
Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál